.

Jste ochotni se domluvit? Ne? A co si vzít prostředníka?

Vztahy

Jste ochotni se domluvit? Ne? A co si vzít prostředníka?

 

Jsme „jen“ lidé a každý z nás je jedinečný, což mnohdy neusnadňuje komunikaci mezi námi. V rodině, která pro mnohé z nás představuje útočiště před „tím světem venku“, jsou nám právě dávány základy umění společně žít a vycházet s druhými. Ale i v tomto bezpečném přístavu vznikají nedorozumění, která na sebe berou různé podoby – hašteření dětí, hádky, ponižování, lhostejnost, neochotu komunikovat.

 

Hádka o hračku, o to, kdo dnes bude mýt nádobí, kdo bude hlídat dítě mohou lidé snadno vyřešit ke spokojenosti zúčastněných stran. Může ovšem nastat situace, kdy banalita přeroste v zásadní věc a je vhodný (či je třeba) zásah třetí osoby – prostředníka neboli mediátora.

 

Zprostředkovat dohodu můžete například vy, jako rodič mezi dětmi:

 

Dan má narozeniny a je s tatínkem na chatě. Pozval tři sedmileté kamarády, společně jsou na dětském hřišti, kde se všichni najednou vrhnou ke koníkovi na pružině. Následuje křik a nadávky. Jakmile se jednomu podaří vyšplhat na koně, ostatní ho strhnou...

Otec k nim přijde, sedne si na bobek a umírněně jim říká: “Ale, ale, mladíci, co tím chcete dokázat? Podívejte se, tímhle způsobem si spolu nemůžete hrát. Sedněte si na zem a snažte se vymyslet, jak byste si mohli společně hrát bez dohadování. Až na něco přijdete, vyzkoušejte to. Když to přesto nepůjde, přijďte za mnou a budeme hledat dál? Platí?!“

 

Jednoduché a účinné návody, jak řešit konflikty (nejen) v rodině naleznete v knize s názvem Překonávání konfliktů v rodině od francouzské autorky Béatrice Trélaün. Tato rodinná poradkyně vykresluje různé situace řešení konfliktů – záměrně nepíši urovnávání, neboť autorka klade důraz na to, aby byl konflikt vyřešen, a to ku prospěchu všech stran. Zdůrazňuje ovšem jednu velmi důležitou věc: mediátorovi jde o skutečné vyřešení problému, ne o posuzování charakterových vlastností „viníků“, a rovněž mediátor nevstupuje do konfliktu, aby někoho ponížil či zdůraznil vlastní důležitost. (Bando lenochů, v této rodině jsou všichni neschopní.., Jsi ztřeštěný.... Nikdo jiný než já vám nepomůže, tak kde je problém...)

 

 

Na knize velmi oceňuji popsané situace a vyjádřené slovní formulace i postoje, které jsou často neúčinné (pozice oběti, řešení konfliktu za rozhádané, stranění jednomu ze zúčastněných, apod.), kde si každý z nás může nalézt, jaká je právě „ta jeho“, a pak zjistit, jak to jde jinak – účinně, tedy nalézt tu správnou mediaci.

 

 

Výše uvedený příklad (děti na hřišti) je jeden z mnoha. Mohou nastat ovšem takové situace, kdy spolu nemluví celé rodiny či rozvedení manželé, přestože by bylo v jejich zájmu se dohodnout. Lidé často nevědí, kam se obrátit, jak situaci řešit. A já jsem ráda, že se nakladatel vyhnul chybě, která byla na začátku devadesátých let minulého století zřetelná – překlad odborné knihy bez ohledu na zvyky Čechů či zjištění institucí, které se daným problémem zabývají. Je tedy více než chvályhodné, že účelem této knihy je pomoci a ne oslnit - na závěr knihy najdete kapitolu týkající se projektu, který probíhá v oblasti mediace v ČR „Mediace v netrestních věcech s podtextem “Normální je nesoudit se“ spolu s kontakty, kam se můžete obrátit.

 

 

Trélaün, B., Překonávání konfliktů v rodině, Portál, 2005

 

P.S.

Pro nastávající maminky či maminky malých dětí bych tuto knihu, zvláště pak některé kapitoly doporučila k přečtení – velmi se mi totiž ulevilo :-)

 

P.P.S.

Máme pro vás výbornou zprávu – tři čtenářky získají za správnou odpověď v soutěži tuto knihu! Soutěžit můžete ZDE po celý dnešní den.

 

   
11.10.2005 - Láska a vztahy - autor: Tereza

Komentáře:

  1. avatar
    [15] ramida [*]

    Recenze není zrovna šťastně napsaná, proto možná vyprovokovala diskuzi typu "no jo, zase nějakej návod, na to jsme tak zvědaví". Mediace je zajímavá disciplína, byť jsem ji dosud chápala jako věc profesionálů, tedy pokud se to má tvářit jako mediace a ne jako zprostředkovávání řešení běžných starůstek a třenic, což zajisté činíme každý velmi často a po svém.

    superkarma: 0 12.10.2005, 11:59:45
  2. avatar
    [14] Amálie [*]

    no, muj táta řešil tyhle záležitosti super - dal nám při hádce "pár minut", abychom se dohodli a my věděli, že když to neuděláme, rozhodne v klidu on. Fungovalo to a dneska to funguje i u mých podřízených.

    A když jsme jako děti či puboši něco provedli (a že to bylo na denním pořádku ), tak jsme naopak věděli, že když přijdem hned a řeknem to, včetně nápadu, jak ze šlamastyky ven, nikdy nedostanem vynadáno, ale táta nám pomůže dovymyslet a zrealizovat nápravu Měl za tohle obrovskou autoritu a my ho milovali.

    Navíc nás tim do života naučil, že vše se dá řešit

    superkarma: 0 11.10.2005, 20:05:38
  3. avatar
    [13] Meander [*]

    Skoro bych tipovala, že ti "mladíci" si za zády pana otce poklepou na čelo, řeknou sprosté slovo a pak se o koně servou jako koně.

    superkarma: 0 11.10.2005, 15:51:19
  4. avatar
    [11] Gabi [*]

    gryzli: no jo, byl , ale protože jsem původně taky "od fochu", mám pro algoritmy pochopení - ale nikdy bych to neaplikovala na děti. Děti a jednoduché stroje? Jéje děti jsou sakra složité a sakra jim to dobře myslí a ta paměť - hned bych někdy měnila. Já myslím, že rodiče, kteří své děti opravdu chtěli a mají je rádi si o nich že jsou "blbé" opravdu nemyslí. Možná, že prospělo provětrat třeba české základní školství, kde nemám o přístupu k dětem iluze - tam se nic neřeší - tam se píše poznámka.
    Ale ještě ke knize, zanadávat si "vy bando lenochů" je někdy docela úleva

    superkarma: 0 11.10.2005, 12:33:18
  5. avatar
    [10] Kelly [*]

    gryzli: je to spíš sebeobrana, odbudu si to hned dopoledne a kdo nechce, má smůlu, za hodinu nebo později už mít čas nebudu. K dispozici jsem právě teď - v tuto chvíli, a kdo ji nevyužije, musí se pak starat sám ...
    Naštěstí tyhle problémy nemám, mí náctiletí mají hlad furt ... ... ti bílí lednici i těsně před obědem - kyseliny jedny.

    superkarma: 0 11.10.2005, 11:42:42
  6. avatar
    [7] Kelly [*]

    Taky mám příklad:
    Děti, řekněte otci, že je na stole oběd ... !
    Děti, oběd !!
    Polévka chladne!!!
    ... tak do prčic, pro koho jsem to vlastně vařila !!!!

    superkarma: 0 11.10.2005, 10:20:41
  7. avatar
    [5] Gabi [*]

    gryzli: musím říct, že jsem za svůj život přečetla hodně "návodů", ale ono to není tak jednoduché "mám návod - je po problémech".
    A nevím, co je zde v této ukázce za objev: ty, když se ti děti rvou, tak je necháš a nevšímáš si jich?! I když v sedmi letech se rvát o houpačku - to bych čekala u 2-3 letých dětí. Vtip je právě v tom, že na každé dítě platí něco trochu jiného a dvě úplně stejné situace asi nenajdeš. A s dětmi si promluvit a vyslechnout je, je v případě, že nejde o život nebo zdraví, asi otázkou první volby - na to nepotřebuješ příručku.
    Mám jednoho kamaráda, který s narozením dítka procházel jednou frustrací za druhou - potřeboval právě ten manuál s radami typu: "pokud dítě A, tak rodič B", "v případě, že nefunguje B, je zaručené C" . A ono mu, chudáčkovi, nefungovalo ani to C.

    superkarma: 0 11.10.2005, 10:04:09
  8. avatar
    [3] Aja [*]

    Ahaaa....tak po rosbífech už víme i jak to chodí u žabožroutů...No a dááál...

    superkarma: 0 11.10.2005, 09:35:49
  9. avatar
    [2] Gabi [*]

    Nyotaimori: také miluji "manuály na život". Jediné smysluplné knihy o vztahu rodiče - děti psali pánové Matějček a Šturma. Ať žijí mediátoři!

    superkarma: 0 11.10.2005, 09:22:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme