Posledním výkřikem internetové módy se stalo mít heslo na Wikipedii. To totiž není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Články Wikipedie jsou pravidelně kontrolovány řadou dobrovolníků a zbytečná hesla jsou odstraňována. Takže abyste mohli mít životopis na Wiki, musíte být alespoň trochu slavní. Nejde přitom o peníze – místo na Wikipedii se nedá koupit. Právě proto se stalo vlastní heslo na Wiki měřítkem úspěšnosti kariéry. Zájemců přitom stále přibývá – při posledním sčítání bylo životopisných hesel ještě žijících lidí na Wikipedii 224 785, což je více než dvojnásobný nárůst oproti minulému roku.

Realizujte se na netu!
Ne každému je ovšem dáno dostat se na Wiki. Svou touhu po internetové seberealizaci si však můžete vybít i jinde – například na řadě seznamovacích a chatovacích serverů, jako je www.libimseti.cz a další. Na těchto portálech najdete prostor pro zveřejnění svých životopisných údajů a fotek, pro pochlubení se úspěchy a povídání si s dalšími nadšenci, jejichž snem je, aby se o nich vědělo a psalo.

Blogísek to jistí
A pokud vám ani tohle nestačí, můžete si založit vlastní blogísek. Jde v podstatě o soukromé stránky, na kterých se můžete prezentovat do aleluja. Můžete na čtenáře chrlit svou uměleckou tvorbu či názory, své pocity a postoje. Můžete kritizovat své odpůrce a vést války s jinými bloggery. Váš blogísek je zkrátka jen o vás. Takový váš veřejný deníček. Přitom jde i o způsob, jak se proslavit – o tom vypovídají příběhy některých světoznámých bloggerů.

Internetová „schíza“
Na internetu samozřejmě nemusíte prezentovat svou skutečnou osobnost – můžete si vytvořit falešnou identitu – změnit věk, vzhled, pohlaví... Jediné, co se obvykle nezapře, je inteligence a znalost jazyka. Přesněji řečeno, ubrat můžete i v této sféře, ale přidat ne. I když si totiž připíšete před jméno řadu titulů, k tomu, abyste působili inteligentněji, vám to nepomůže.

Anonymní exhibicionismus
Sebeprezentace na internetu bývá často označována za internetový exhibicionismus. A tím svým způsobem také je – můžete si vylít srdíčko na veřejnosti. Zároveň v sobě však skrývá punc anonymity – i když o sobě napíšete téměř všechno, nevidíte těm, kteří vaše údaje čtou, do tváře. Internet se tak stává jakousi veřejnou zpovědnicí. Ale dávejte si pozor – nikdy nevíte, kdy si váš blogísek přečte třeba potenciální zaměstnavatel či partner – a nebude se mu líbit.

Máte blogísek? Předveďte nám ho! Nebo profil na nějakém diskusním serveru? Máte falešnou internetovou identitu? Nebo hned několik? Baví vás psát na internet o svých zážitcích a problémech? Čtete něčí blogísek? A co si myslíte o bloggerech?

Reklama