Někteří lidé se na vás nalepí a pořád vás musí otlapkávat, nebo hladit. A když ne to, tak alespoň chytit kolem ramen. Někoho to těší, jiný je z toho na prášek. Takových, kterým letmé doteky a poplácávání vysloveně vadí, je mnoho… Jak vysvětlit tlapkalům, že to s nimi vlastně ani nesouvisí?

Mívala jsem kolegu, který neprošel kolem, aby se mě při tom nějak nedotkl, nebo mě při hovoru bratrsky nedržel za rameno. Napřed jsem si myslela, že je to nějaký významný signál a přemýšlela, jak mu kulantně sdělit, že není můj typ, ale pak jsem shledala, že je takto přítulný i ke kolegům.

Znám plno lidí, kteří jsou takoví. Když natrefí na protějšek, který je podobný, musí to být krásná symbióza. Už vidím, jak se oplácává a bratrsky ňufá například šéf s podřízeným. Úchvatné. Jenže co když to jeden bytostně vyžaduje a dělá mu to dobře a druhému je to vysloveně nepříjemné? Jak vysvětlit takovému přítulovi, že k němu chováme veškeré sympatie, ale nepotřebujeme se po něm při každé příležitosti vinout jako břečťan?

Nejhorší je, když má nedoteková maminka dotekové dítko
Moje nejmladší dcera je doslova malý rozkošný obliza. Není minuty, kdy mi nevisí zauzlovaná okolo krku, ramen, pasu, nohy, či jiných součástí. Když ne to, tak mě musí alespoň hladit až skoro do vyhlazení. A kdybych to byla jen já… Tento malý brouček, hupne na každého, komu hodlá projevit sympatie. Ať je to přítel starší dcery, kolegyně z práce, sympatický taxikář, doručovatelka a podobně…

Ponejvíce se ovšem specializuje na mě, což je někdy problém, když to mám úplně opačně. Nemohu ovšem přeci odstrčit vlastní dítě, a tak trpím.
A při tom bych jí nedala za nic na světě!

Pokusila jsem se Jonance včera vysvětlit, že jsou lidé, kteří na druhého tak často sahat nepotřebují a přesto ho milují…  akceptovala, ale evidentně nepochopila.

Nedělám si iluze, že jí to někdy úplně přejde (Blíženec s asc. v Raku a Měsíc i Jupiter v Raku), ale snad to zkoriguje alespoň do takové podoby, že se nebude vinout v dospělosti například kolem trafikanta za to, že jí schoval poslední výtisk novin. Snad rovněž najde jednou sobě partnera, který bude stejný. Budou si pěkně chodit v idylickém uzlíčku a spokojenost bude na obou stranách.

Prostě si to nedovolej
Každý k tomuto problému přistupuje jinak, ale jak jsem zjistila, tak každý nějak. Každý to zná. Nikdo není nepostižen a nenašla jsem žádného, kdo by nevěděl o čem je řeč.

Tak například kolegyni Evě doteky ani moc nevadí, Dana je typ, kterému stačí kontakt verbální. No a Maruška je vysloveně dotyková holka a Pavel je prý také "tuleň".

Jak to, že je někdo dotekový a jiný ne?

Vlastně na to ani mustr není. Je to v povaze a jakémsi podvědomém přístupu ke společnosti a je to velice individuální. Více se s takovouto vstřícností setkáváme u dětí, ale ani dospělí nejsou výjimkou. Dětem lze vysvětlit, že to nemohou dělat cizím lidem, že je to neslušné, ale byla bych na to opatrná, protože je těžké vysvětlovat dítěti, že láska a náklonnost není slušnost. U některých dospělých existuje malá spojitost s podvědomým pocitem jistoty. Nabízí se, že někteří jedinci si tímto způsobem zcela podvědomě zajišťují náklonnost druhého, kterého pokládají za morálně silnějšího. Jakýsi prvobytně pospolný prvek.
PhDr. Daniela Martincová, manželská a psychologická poradna v Praze 8

Nutno říci, že i ten největší nedotekovec mívá chvilky, kdy má potřebu druhého zcela spontánně políbit, pohladit nebo obejmout. Zpravidla se pak protějšek zatváří udiveně a podezíravým hlasem se zeptá „Copak? Stalo se něco miláčku?“

Jaký jste typ? Vadí vám „šahací" lidé, nebo jste jimi sami?

Reklama