Sváteční atmosféra, bytem voní purpura, žena v kuchyni obaluje rybu, připravuje stůl a dodává voňavému cukroví konečný tvar na mísách. Kolem poletují v ten den mimořádně povykující děti, na které před večerem rozhodně nemá nikdo čas, a snaží se uchvátit kolekce z vánočního stromku. Neurotická rodina pobíhá po domě.Vše vrcholí večerem a sváteční večeří. Rozbalují se dárky. Někdo odchází na mši. Co se slaví? Víme?

 

Píše se 21. příp. 25. prosinec roku – třeba  890 n. l. Oblast například jižních Čech – Nevězice

Přichází slunovrat – začínají se prodlužovat dny. To, co jakoby zdánlivě zemřelo, se znovu rodí. Narodilo se nové slunce. Nový život pro přírodu  pro Zemi člověka.

Lidé se schází u jednoho ohně. Přinášejí  koláčky a pletence podobné vánočkám. První sousto hází každý do ohně, jako výraz díku. Opodál stojí živý strom, ozdobený jablky, plody a barevnými kusy látky. Bude zde stát i na jaře a v létě, aby příští rok mohl být znovu ozdoben, protože strom, svátečně ozdobený, znamená jakési poděkování a požehnání. Dík Bohům za to, že je co jíst. Podobnost se současností pouze zdánlivá, neboť ti lidé věděli, co dělají. A my?

 

Dnes jednoduše likvidujeme mladé stromky

Mnozí ani nepřemýšlí o tom, proč to dělají, ale dělají to všichni. Tak hurá pro jedličku. Za tři neděle nebude kolem popelnic pro zubožené a seschlé mrtvolky těchto symbolů kam plivnout. Hromady balicího papíru, vyplundrovaný rodinný rozpočet, uštvaná žena, pochroumaný žaludek a příprava na Silvestra, kdy si snad alespoň trochu užijeme. Do února se z toho všeho budeme léčit.

 

No ale  – narodil se Ježíšek!

Nikdo bohužel neví, kdy se tento VELKÝ MUŽ narodil. Zato církev věděla velice dobře, že nejlepším způsobem, jak vykořenit pohanský svátek, je nahradit ho svátkem křesťanským. A tak se dnem narození Krista stal 25. prosinec. Ovšem až cca 350 let po Jeho narození, které podle některých záznamů vypadá spíše na květen či únor. Do té doby ani sami křesťané den Jeho zrození neslavili. V zájmu vymýcení pohanských tradic ovšem udělala církev opravdu kus práce. Dokladem je kupříkladu zhruba 9 milionů zbytečně umučených žen a dívek, ale o tom dnes ne…

 

Vánoce ano!

Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi. Proč tedy neoslavit narození Krista a třeba i v den, který původně oslavoval něco úplně jiného. V zásadě je to jedno. Může to být jen symbolické. Vzpomenout narození tak velkého člověka je v pořádku. Je to jen v tom, aby člověk, pokud cokoli dělá, věděl, co a proč to dělá. Aby se z toho, co je v jádru krásné a příjemné, nestalo pouze bezmyšlenkovité vykonávání něčeho, co prostě jen dělají všichni. Chceme-li tedy oslavovat Jeho odkaz, pak bychom měli vědět, že to byl právě On, kdo pravil: „Otče, odpusť jim, neb nevědí, co činí.“

 

Co třeba letos udělat něco jinak?

Připravit děti o vánoční stromek by bylo barbarské – uznávám. Co ale třeba jednoduše koupit stromek živý a zasadit jej po svátcích u domu? Příští rok ho ozdobit na zahradě. Nechat jej žít. Alespoň ti, kdo mohou, protože v panelovém sídlišti by to šlo asi opravdu těžko.

Takový stromek má totiž úplně jinou atmosféru. Například mé děti si ho celý rok opatrují. Daly mu jméno Honzík a dárky na zahradě, kam se po večeři vypraví k osvětlenému, nazdobenému Honzíkovi, který za pár dní neskončí potupně u popelnice, mají úplně jiné kouzlo.

 

Dva zaručené recepty, jak si zkazit Štědrý den.

Narušit pohodu tohoto večera lze různě. Pokud nepočítám neukázněné děti, hořící stromek, zaseknutou kost v krku, návštěvu Jehovistů, spálenou vánočku či stojánek, nebo žárovičky výhodně zakoupené u „Li-Čonga“. Jsou to především brutální obyčeje. Jen si to vezměte…

Když pustím špatně lodičku z ořechu a ještě k tomu nešikovně rozkrojím jablko, můžu si to jít na půdu rovnou hodit. J

 

Dodržujete vánoční zvyky? Jaké budou letos vaše Vánoce? Jak jste je prožívaly jako malé? Kupujete vánoční stromeček, nebo máte živý?

Reklama