Rodina

Jsou psycholožky tetky Bětky?

Klára mi popsala příběh její kamarádky psycholožky, která má doma sama problém se svým 17letým synem.

Od té doby, co mám první dítě, jsem byla u psycholožek a psychoterapeutek několikrát. Dokonce kdysi dávno i v „manželské poradně“.

Odnesla jsem si několik nepřenositelných zážitků a vědomí, že psycholog nic nevyřeší, ale může vás dobře nasměrovat, jak to musíte udělat sami. Rozkryje problém a ukáže ho z úhlu, ze kterého byste se na to nepodívali.

Další věc je, že si musíte s takovým člověkem lidsky sednout. Bohužel v mé osobnosti je něco, díky čemu si s různými lidmi nesednu hned od prvního okamžiku a svým projevem je irituju. To pak společnou řeč nenajdu, musím z toho vycouvat. Protože ale potřebuju pomoci, hledám někoho, kdo mi porozumí, komu budu důvěřovat.

Nejhorší zkušenost mám s psycholožkami ohledně problémů s dětmi. Nevím proč, ale většinou mi přišly jako „tetky Bětky“, které se sice tváří chápavě, ale výsledek nic moc. Většinou se mi snažily vnutit, že mám na syna velká nároky, a ať jsem ráda, že umí, co umí. Hlavně mu musíme dopřát klid a lásku.

Takže jsem si připadala ne jako matka, co volá o pomoc odborníka, ale matka, co své dítě nemá ráda, a když chce, aby něco dělal, tak má moc velké nároky…

Mám jednu velmi dobrou kamarádku, psychoterapeutku. Tím, že se ale kamarádíme, nemůžu být její klientka, kdybych něco potřebovala. Má za sebou mnoho let praxe, většinou radí rodičům, jak zvládat děti, zabývá se problematikou adopcí a dětí, které vyrůstají v jiné rodině. Řeší problémy rodičů, kteří vychovávají děti z dětských domovů. Některé děti se v pubertě začnou chovat jako jejich asociální rodiče a vše, co do nich jejich noví rodiče vložili, je najednou v jejich očích marné… Dost složitá situace.

Tahle moje kamarádka má syna, kterému je 17. Přestal se ve škole učit, začal blbnout, přestal chodit do školy, začal hulit trávu, sem tam se něčím sjel… prostě najednou hromada problémů. Když spolu pijeme víno, všechno mi líčí otevřeně a sprostě při tom nadává. Sama se motá v problémech, které prožívají její klienti. Navíc je výbušná povaha, takže když se pohádá se synem, doma lítají kusy nábytku a padají silná slova. Letos ho vyhodila z domova, aby neskončila v blázinci, aby ho neměla na očích.

Nedávno jsem s ní mluvila, sama vyhledala pomoc terapeuta, začala brát prášky na deprese a následně odjela do lázní, aby se postavila na nohy. Když se bavíme o její práci, ptám se jí, jestli může klientům poradit, aby udělali něco, jako udělala sama – jestli jim radí, aby dítěti vynadali do blbců a ještě větších blbců, aby ho vyhodili, aby si pak večer dali panáka, že mají přece jen jedny nervy… tak se usměje a říká, oni to udělají stejně, ale ode mne to jako radu slyšet nemůžou… přece jim nemůžu říct, aby tomu smradovi, když je drzej, dali pár facek namísto hodinové domluvy, kdy otáčí stejně oči v sloup.

Tento text nebyl redakčně upraven


Díky Kláro za tvůj příspěvek k dnešnímu tématu. Asi je pravda, že kovářova kobyla chodí bosa…

Dnešní tématem dne bylo naše duševní zdraví

Kolem 16. hodiny jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.

   
03.11.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme