Jsou přece místa, kde teplo nevadí, naopak... Pamatuji se na jednu moravskou říčku před několika (dost) lety, kde jsem s jednou slečnou zažíval noční koupání... Nahota v té době byla nová... I chtíč byl relativně nová záležitost... Mám pokračovat?

Dobrá, budu. Byla tenkrát o něco starší a její plná ňadra – největší a nejvíce fascinující novinka, kterou jsem objevil od řidičáku na malou motorku – svítila do noci, nebo spíše do pozdního večera.

Voda už byla dosti chladná, ale ani tak mi nepomohla skrývat vzrušení. Byla o dost zkušenější, a tak se mnou dost bavila. Moje modré rty už snad nebyly vidět, ale když jsme se líbali, ty její byly vřelé – moje jako od žáby… Byly zrovna žně a všude kolem řeky vonělo přezrálé obilí, do kterého jsem chtěl vyrazit hned po koupání. Vláčněla, já naopak pevněl, vše nasvědčovalo tomu, že touha, která mnou zmítala, se dočká…

S sebou jsme měli jen ručník, ale její měkké boky, vidím je jako dnes, slibovaly dostatečné pohodlí. Jen tak, nazí jsme vyběhli z řeky, koupali jsme se u brodu.

Nad námi svítil měsíc těsně před úplňkem, myriády hvězd… A od vesnice blížící se reflektory kombajnů. Zemědělci tu noc hodlali poséct právě tohle pole. To co nezvládla voda, zvládli kombajnisté. Už nevím, co se přesně stalo pak, ale vím, co se nestalo… Smála se a nic neříkala, když odcházela domů. Sedl jsem na kolo a ujel tu noc spoustu kilometrů…

Reklama