Ahoj Radku, tady je můj malý příspěvek.
 
Ach jo, tak začalo mé sobotní ráno. Chytla jsem se se svým miláčkem. Bylo mi moc smutno na dušičce, když za ním práskly domovní dveře.

Jelikož lednice zela prázdnotou, vypravila jsem se na nákup. Bydlím na vesnici, kde obchody o víkendu mají zavřeno, tak mi nezbylo nic jiného, než se vlakem vypravit do města.

Na zpáteční cestě si ke mně do kupé přisedla starší paní. Hned jak se vlak dal do pohybu, začala na mě mluvit. No potěš... to byla má reakce v první chvíli. Nestála jsem o to, aby mě někdo zatahoval do svých problémů, zvlášť po dnešním ránu. Paní však mluvila a mluvila. V duchu jsem si říkala, že ještě štěstí, že za půl hodinky vystupuji.

Nakonec jsem se nechala vtáhnout do hovoru. Z té ženy postupně vylezlo, že během minulého roku přišla o manžela a letos na jaře o dceru. Dcera měla nemocné plíce a čekala na transplantaci. Svitla jí naděje, našel se dárce, ale když už byla na operačním sále, tak se zjistilo, že darované plíce nesedí. Její dceři už nebylo pomoci. Ta paní se asi potřebovala vymluvit. Myslím si, že v jejím okolí, tuto situaci každý znal a již ji nechtěl poslouchal.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mé problémy jsou úplné malichernosti.

Asi je to osud, že když jsem si myslela, že je zle, tak jsem potkala někoho, kdo byl na tom daleko hůř než já.
S manžílkem jsem se udobřila, vždyť jsme tady jen jednou, tak proč si život ničit hádkami.
 
LP
 

Milá LP. Tak, tak. Nedávno mi umřel děda. po dlouhé nemoci pro něj byl odchod k Pánu úlevou. Babička má však výčitky, protože poslední co mu řekla, nebylo moc hezké a milé...
A moc toho lituje...
Reklama