Ahoj Radku, tady je můj malý příspěvek.
Ach jo, tak začalo mé sobotní ráno. Chytla jsem se se svým miláčkem. Bylo mi moc smutno na dušičce, když za ním práskly domovní dveře.
Jelikož lednice zela prázdnotou, vypravila jsem se na nákup. Bydlím na vesnici, kde obchody o víkendu mají zavřeno, tak mi nezbylo nic jiného, než se vlakem vypravit do města.
Na zpáteční cestě si ke mně do kupé přisedla starší paní. Hned jak se vlak dal do pohybu, začala na mě mluvit. No potěš... to byla má reakce v první chvíli. Nestála jsem o to, aby mě někdo zatahoval do svých problémů, zvlášť po dnešním ránu. Paní však mluvila a mluvila. V duchu jsem si říkala, že ještě štěstí, že za půl hodinky vystupuji.
Nakonec jsem se nechala vtáhnout do hovoru. Z té ženy postupně vylezlo, že během minulého roku přišla o manžela a letos na jaře o dceru. Dcera měla nemocné plíce a čekala na transplantaci. Svitla jí naděje, našel se dárce, ale když už byla na operačním sále, tak se zjistilo, že darované plíce nesedí. Její dceři už nebylo pomoci. Ta paní se asi potřebovala vymluvit. Myslím si, že v jejím okolí, tuto situaci každý znal a již ji nechtěl poslouchal.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že mé problémy jsou úplné malichernosti.
Asi je to osud, že když jsem si myslela, že je zle, tak jsem potkala někoho, kdo byl na tom daleko hůř než já.
S manžílkem jsem se udobřila, vždyť jsme tady jen jednou, tak proč si život ničit hádkami.
LP
Milá LP. Tak, tak. Nedávno mi umřel děda. po dlouhé nemoci pro něj byl odchod k Pánu úlevou. Babička má však výčitky, protože poslední co mu řekla, nebylo moc hezké a milé...
A moc toho lituje...
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Monďas: A hele, jsi stejně divná jako já? Pátrala jsem v paměti, ale kde nic tu nic. Teď, když jsem to vzdala mi vyskočilo "Život střídá smrt". Ale jestli je to opravdu ono. Nedalo mi to a hledám na Intošu. Jasný! Petr Prouza, první díl Krámek s kráskami, ten byl takový normál, druhý, můj kultovní Život střídá smrt. Navazuje celkem volně.
Opravdu si nevzpomeneš, jak se ta knížka jmenovala? Kdysi jsem ji četla, ale už je to dlouho a pomáhala. Aspoň na chvilku a já zrovna nemám růžové období. Díky.
Jo, jo, svého času jsem měla v oblibě děsně smutnou knížku, už ani nevím jak se jmenovala, máma od malých dětí onemocní rakovinou a umírá a děsně chce žít aspoň tak dlouho, aby to menší si na ni pamatovalo, zkrátka posledních pět stran totálně rozmáčených mými slzami. A četla jsem ji vždycky, když jsem se utápěla žalem sama nad sebou. Dočetla, dobrečela a viděla, že se mám vlastně dobře. Pak jsem se rozvedla, s miláčkem si děláme ráj na zemi a knížku už ani nevím, kde bych hledala.
Já jsem už včera odpovídala té smutné mamince -vodvě s holčičkou, která smutnila, že nemají babičku a dědečka.... právě v tomto smyslu. Podívej se kolem sebe a ten tvůj problém se rychle scvrkene, možná není od věci někomu potřebnějšímu podat pomocnou ruku, zaměříme se tím na jiný problém a ten náš se vzdálí - možná i zmizí.
A hlavne, nidky nie je tak zle, že by nemohlo byť horšie..
106: k čemu je to dobrý ??
)
-no tam, kde budu pokukovat po těch co jsou na tom líp..to může být stimul, abych i já se začala více snažit a také se tak dobře měla. (tedy pokud nezůstanu u závisti
-a tam, kde budu srovnávat s lidmi co jsou na tom ještě hůře (třeba v nemoci) tak mě to může pomoci v tom, že nepropadnu sebelítosti...
jo jsou to jen slova...beru..ale věř, že něco na nich je.
106: asi aby si niekto upravil ego..
Vždy když poslouchám lidičky co si stěžujou na svůj život, na svůj úděl..osud, tak si vždy v duchu říkám: rozhlídni se kolem sebe a bud rád, za to co máš!!
A sama se tím také snažím řídit!
jojo, je to tak...ale každý si tu svou starost a bolest nese sám, i když se o to "podělí" s ostatníma, jen se trošku uleví možná
když mi umřel dědeček, tak jsem se předtím naposled s ním loučila sice dobře, ale byla jsme na něj v duchu zlá, že zapoměl na moje narozeniny