Milé čtenářky,

 

tato otázka mi opravdu nedá spát. Hledám je na ulicích, hledám je v restauracích, ale zejména u mé generace je jich jako šafránu. Pomůžete mi nějakého najít?

 

Při nedávném příjemném posezení s kamarádkou v kavárně byla mé osobě udělena pochvala. Pochvala takového kalibru, že už se mi blýská na hrudi. S úsměvem a obdivem v očích o mně řekla, že prý jsem velmi galantní a cítí se v mé společnosti  úžasně.

 

V tu chvíli mi došlo, že ta pomyslná medaile by měla zůstat obyčejnou cetkou. Nedělám totiž vůbec nic výjimečného. Ne, že bych se choval přesně podle pravidel pana Gutha–Jarkovského, to určitě ne. Dělám prostě obyčejné věci. Uvolňuji slečnám lepší místo v divadle, na schůzku přinesu nějakou tu drobnost, zdvořile se zeptám, zdali ji mohu oslovit lichotivým výrazem, požádám i o svolení k polibku.  Unáhlený polibek totiž u mé osoby nepřichází v úvahu. Nejsem galantní proto, abych měl snazší přístup k intimnostem, ale připadá mi to naprosto přirozené.  (To, že mi i povolený polibek nějaká slečna posléze vyčte, to už je jiná věc, i s tím jsem se setkal, ale věřím, že se to moc často nestává.)

 

Věřte nebo ne, děvčata jsou z mého chování naprosto paf! To už je nás „gentlemanů“, co nespadáme do skupiny třicátníků a více, tak málo?  Pravda, časy se trochu změnily a prototyp elegánů typu Oldřicha Nového asi pro dnešní mladé muže nebude vzorem číslo jedna. Jejich chyba! Poté si totiž mladé dámy raději zajdou do divadla s kamarádkou. Proč? Už jsem třeba dlouho nezahlédl jinocha, kterak pomáhá svému dívčímu doprovodu z kabátu či bundy. Těch, co vám podrží dveře, také moc není a vy pak musíte jejich tíhu utáhnout sami. Neslýchané, ale bohužel vídané. A že by většina  z nás návštěvy divadla byla nadšena, to se také říci nedá. Já ale využívám divadlo k rendez–vous často a rád. Je to mnohem lepší než vychvalované a často zneužívané přítmí kina. Věřte mi! A já navíc divadlo opravdu zbožňuji.

 

Během mého pozorování jsem však přišel na to, že muži, jakmile se ve vztahu trošičku usadí, vyrostou z let, kdy je na nich ještě stále znát znamení puberťáka (tato hranice je však dosti ošidná)

 a případně se i ožení, skrytá galantnost okamžitě vyskočí, a je to znát. Takže, pokud si teď myslíte, že zrovna váš partner takovouto stránku lidské osobnosti postrádá, dejte mu čas. Třeba už příště vás mile překvapí. Minulý týden jsem dokonce viděl asi dvacetiletého mladíka, kterak smeká klobouk a udělalo mi to velkou radost.

 

Přesný návod na to, jak se stát gentlemanem, neznám, ale domnívám se, že každý z nás, kluků, si zcela jistě nalezne postupem času návod vlastní. Já sám ho ještě stále hledám a pár věcí jsem se ještě stále nenaučil. Ale určitě se nám to vyplatí. Nemyslete si, my muži máme také nějakou tu dušičku a nestaráme se jen o svoji svalnatou postavu. Jen to na sobě nedáváme tak znát.  I nás těší vaše pohledy, co se dokáží změnit v ohňostroj, polibky, co jsou sladké jak med, a objetí, při nichž máme pocit, že jsme váš celý svět.. Jste přece naše něžné květinky, a tak se o vás musíme starat jako zahradník o svůj nejkrásnější exemplář. Zasloužíte si to!

 

A teď mě již omluvte, musím jít překonat ostych ze chvílí, kdy se má dámě políbit ruka....

 

Reklama