Bulvár

Jsme připraveny vám pomoci

Občanské sdružení ROSA už jedenáctý rok nejen  pomáhá  ženám, obětem domácího násilí, ale zaměřuje se i na prevenci tohoto jevu - pořádá přednášky, semináře pro odbornou i širší veřejnost, vydává celou řadu informačních letáků, brožur a publikací.

O problematice domácího násilí jsme si povídaly se socioterapeutkou občanského sdružení ROSA Branislavou Vargovou.

Lze i v začínajícím vztahu  poznat potenciálního násilníka? Existují nějaké signály, které by ženu měly varovat: pozor, tady není všechno v pořádku?

Samozřejmě, partner se například ženu snaží izolovat od její rodiny, přátel a známých, neustále ji kontroluje. Zpočátku to ženě může připadat jako projev velké lásky, když ji třeba každý den vozí do práce, po práci na ni čeká, chce, aby s ním trávila co nejvíce času. Postupně může docházet  i k tomu, že shazuje ji a její názory - "ty tomu nerozumíš, nepleť se do toho, podívej se jak vypadáš", ponižuje ji před okolím, vyžaduje, aby vše dělala podle jeho představ. To vše může přerůstat v nadávky, přidává se i fyzické násilí.

Násilí není permanentní, probíhá v jakémsi cyklu, střídá ho období klidu, kdy se partner omlouvá, projevuje ženě lásku, často ji ale i obviňuje, snaží se vinu za své násilí svalovat na ni, že si za to může sama svým chováním, že ho vyprovokovala. V některých případech má partner tendenci ženu „vychovávat“ - „dělám to proto, že tě miluju a chci ti ukázat, co je pro tebe nejlepší“. Žena  v tomto období problém podhodnocuje a násilné chování partnera omlouvá "vždyť mu jen ulítly nervy, vždyť jinak je hodný, má mě rád".

Co nutí ženy zůstávat v takovém vztahu? Proč je pro ně obtížné opustit násilníka?

Pro ženu bývá velmi těžké přiznat, že je obětí partnerského násilí. Její odchod znesnadňuje řada faktorů, jako např. snaha zachovat dětem rodinu, ekonomická závislost, strach z násilné reakce partnera. Žena do vztahu hodně citově investovala, záleží jí na něm, svou roli může hrát i strach, že zůstane sama. Intervaly mezi násilím jsou navíc zpočátku delší, ženy si myslí, že se už nebude opakovat.

Žena nemá obvykle kam odejít. A navíc odchodem násilí nekončí.  Pokud násilník ví, kde je, kde pracuje, kam chodí děti do školy, snaží se ženu nadále kontaktovat, vyhrožuje jí.

Občanské sdružení ROSA provozuje utajené azylové byty, pobyt v nich je přechodný - asi na dobu 6 měsíců - na překlenutí doby, kdy žena potřebuje být v bezpečí, když podává trestní oznámení, rozvádí se. Ovšem pokud manželství není rozvedeno (to trvá většinou déle než 6 měsíců) šance na získání bytu je pro ženu mizivá, protože z pohledu úředníků má kde bydlet. Obecně v České republice existuje jen velmi málo specializovaných utajených azylových domů pro oběti domácího násilí, takže celkově je kapacita velmi malá.

Lze nějak charakterizovat typického pachatele domácího násilí?

To, že takový muž je většinou alkoholik se základním vzděláním, je mýtus. Často jsou to podnikatelé, manažeři, vysoce postavené osoby. Okolí pak často ženám - obětem násilí - nevěří. Pachatelé mívají dvojí tvář, na veřejnosti jsou milí, chovají se úplně jinak než v soukromí. Žena se pak setkává s reakcemi typu: „vždyť on je takovej milej, nevyprovokovala jsi ho nějak?" A tak začíná váhat, zda chyba opravdu není v ní, pracuje na sobě, snaží se násilí vyhnout.

Máte tady i místnost, kde probíhají terapie. Můžete nám je trochu přiblížit?  

ROSA poskytuje ženám jak individuální, tak skupinovou terapii. Se ženami pracují  vyškolené socioterapeutky a psycholožka, které mají řadu výcviků i v zahraničí.  První sezení jsou mapující, zjišťujeme, v jaké situaci se žena nachází, zhodnocujeme riziko hrozícího nebezpečí, vypracováváme bezpečnostní plán, nabízíme pomoc právničky. Vždycky samozřejmě záleží na samotné ženě, jak se rozhodne, zda k nám bude dále docházet, nebo bude svou situaci řešit sama. V dalších sezeních se ženy učí posílit své sebevědomí, osobnost. Utvořit si vlastní hranice a nedovolit, aby je někdo překračoval. Naučit se relaxovat v zátěžových situacích. Ženy se učí například různým technikám práce s dechem, uvědomovat si, kde se  v nich hromadí stres. Snažíme se pracovat i s dětmi, které jsou svědky domácího násilí, protože takové děti jsou de facto také týrané. V zahraničí existují dokonce i programy práce s násilníky – pokud je odsouzen, bývá mu nařízena terapie. Výsledky jsou však zatím nepatrné, pokud si sám násilník nedokáže uvědomit, že to, co dělá není normální, nezmění se.

V médiích probíhá kampaň proti domácímu násilí, zaznamenaly jste nějaké její dopady?

Za loňský rok jsme přijaly 130 nových klientek, celkem jsme poskytly přes 500 konzultací. Letos už pozorujeme nárůst po naší kampani, jen za první 3 měsíce jsme poskytly již 260 konzultací ženám nejen z Prahy, ale z celé republiky.

Děkuji vám za rozhovor.

 

       
   
19.04.2004 - Společnost - autor: Mirka Kožušková

Komentáře:

  1. avatar
    [18] Suzanne [*]

    Anonym: možná jsou to prázdné řeči a málokterá žena má kam jít. Ale je potřeba, aby se to netabuizovalo. Já jsem od bývalého manžela dostala přes držku jednou. To bylo naposledy, co jsme byli v jednom bytě jako manželé. V tu chvíli jsem byla tak moc rozhodnutá, že se mi to povedlo. Já měla štěstí, že byt byl můj a mohla jsem toho člověka vyhodit. Byla jsem tak strašně chladně odhodlaná, že jsem ho prostě pokousala a vyhodila. Sebesilnějšího chlapa pokoušu do bezvědomí!!! Vím to. Synovi byl tenkrát rok a půl. Kvůli němu jsem to udělala, protože bývalý vyrazil dveře do ložnice a jal se mě bít před ním. Je to o strachu, co budu dělat. Já ho naštěstí dostala, až když jsem toho chlapa vyhodila. A kdybych neměla kam jít, či kde zůstat, potloukala bych se jakkoli, hlavně bych s ním nebyla pod jednou střechou.

    superkarma: 0 19.04.2004, 17:46:46
  2. avatar
    [16] kakina [*]

    tohle tema nema vubec rada,kdyz o tom slysim beha mi mraz po zadech

    superkarma: 0 19.04.2004, 14:23:22
  3. avatar
    [14] ValinaK [*]

    anonym: týrané ženy mají většinou sebevědomí na bodě mrazu a tím i schopnost se sami postarat, protože jsou přesvědčovány, že nic nezvládnou. Ten půlrok v azylu by měl být především na to, aby v sobě ženy našly sílu něco řešit sami nebo se dozvědět kde a kdo mi může pomoct, ale konečné řešení je stejně jen a jen na nich...

    superkarma: 0 19.04.2004, 12:41:15
  4. avatar
    [10] Gabi [*]

    Taky jsem se koukala, brrr. Ale nampadlo někoho, že mohou býti týraní muži??? Chtělo by to komplexní pohled na problém.

    superkarma: 0 19.04.2004, 11:42:39
  5. avatar
    [9] Žábina [*]

    takových sdružení je třeba ..a není jich nikdy dost...

    superkarma: 0 19.04.2004, 11:40:16
  6. avatar
    [6] Zuzča [*]

    Jupíí: taky jsem se dívala

    superkarma: 0 19.04.2004, 10:39:33
  7. avatar
    [5] Jupíí [*]

    Včera byl na ČT 2 komponovaný večer věnovaný tomuhle tématu, některé příběhy byly strašlivě smutné.

    superkarma: 0 19.04.2004, 09:22:37
  8. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Šmarjá, anonym a ještě k tomu dvakrát Omlouvám se a souhlasím s Kotětem.

    superkarma: 0 19.04.2004, 01:09:25
  9. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Je hrozně pozitivní, že proběhla televizní kampaň, potom ta kampaň v parlamentu, a že se vůbec o domácím násilí hodně mluví. Čím větší povědomí o tom bude, tím míň žen se bude stydět bát se svým problémem svěřit a vyhledat pomoc.

    superkarma: 0 19.04.2004, 01:03:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme