sMalebný domeček na německé straně asi dva kilometry od hranic s Českou republikou.

Rozkošná zahrádka s jezírkem. Všude květiny…

Celá vesnička jménem Luckendorf působí pohádkově. V domečku, ve kterém bydlí manželé Slámovi, byste možná na první pohled hledali Sněhurku a sedm trpaslíků.

„No tak trpaslíků máme pět,“ usmívá se paní Jana. „Tři jsou už trochu přerostlí a dva jsou právě venku s tou Sněhurkou.“

„Máme tři dcery a dvě vnučky. Samé holky to tu je,“ doplňuje pan Sláma.

Žijí tady v tom pěkném kousku Německa kousíček od své vlasti už hodně dlouho.

A proč měli Slámovi potřebu se přestěhovat jen skoro o pár metrů dál, na místo, které už není na straně jejich rodné vlasti?

Jsme kulturní emigranti

v

„Jsme vlastně s trochou humoru ale bohužel i přídavkem trpkosti takoví kulturní emigranti,“ vysvětluje pan Sláma.„Žili jsme s manželkou kdysi tady nedaleko v Jiřetíně. To je na české straně. Pak jsme se přestěhovali kvůli neměnícímu se prostředí a velmi špatné vymahatelnosti jakýchkoli práv, například jen na spánek, do Varnsdorfu a nebylo to lepší.
Bydleli jsme tehdy v těsném sousedství rodiny, která je, no, řekněme hodně svérázná. Pokoušel jsem se ještě plný optimismu řešit sousedské vztahy napřed s rodinou samotnou, později přes městský úřad. Zbytečně. Ono si prakticky v tomhle kraji nevyberete,“
říkají manželé.

Pan Sláma měl malou dílnu na výrobu dřevěného nábytku a doplňků. Dnes se zabývá tím stejným.

Kam se tady podíváte, je nějaká vyřezávaná věcička, pergoly, poličky, posezení…

z


„Jak nám začaly dcerky odrůstat, přesněji když bylo Zdeňce 13 let, začali jsme si uvědomovat, že čím dál tím méně chceme vychovávat děti v prostředí, když to tak nazvu, vskutku hodně nekulturním.

vOd sousedů se do noci linul táhlý zpěv, jejich početné děti si z naší parcely dělaly záchod a cokoli kdokoli z jejich rodiny nepotřeboval, jednoduše jen přehodil přes plot.

Nepomohlo domlouvání, stížnosti ani moje vlastní, později i značně ofenzivní jednání.

Pořídil jsem dokonce kamerový systém. Připadal jsem si jako hlupák, když mi jakýsi hejsek, těsně před tím, než ukradl jednu z kamer, do ní dokonce zamával.

Kamkoli bychom se hnuli v této lokalitě, dopadli bychom stejně.

Přišli jsme o okrasný plot, několik oken, okolí domu bylo často jakousi čekárnou místních děvčat a nejednou jsem je i se zákazníky vyhazoval z naší příjezdové cesty.

Tehdy jsem musel odvést i svou dceru, která si v těsné blízkosti hrála. Žena někdy i plakala. Co já napsal dopisů!“

hu

Pan Sláma se v roce 2000 definitivně rozhodl, že obětuje vlastní jazyk za, jak svorně manželé říkají, kulturní prostředí a důstojný život na důstojném místě.

„Nepřišli jsme sem jako úplní neznámí přistěhovalci, měli jsme tu známé hned tři rodiny, z nich jedna je vlastně vzdálenou rodinnou přízní a pro jednu jsem velmi často zpracovával zakázky. Čili náš příchod na německou stranu, alespoň co do přivítání nebo přijetí, byl vcelku přirozený. Holky jsme nechali dochodit ročník a pak nastalo učení po Německu.“

Výhodou místních obyvatel je, že jen málokdo nemá žádné základy němčiny, když jsou tu vlastně všichni sousedé.

„Lidé tady jsou disciplinovaní a také přátelští. A hlavně, a to nám můžete věřit i nemusíte, ale jestli si tady položíte na plot peněženku, maximálně vám tam týden bez povšimnutí mokne,“ směje se paní Slámová.

Vcelku lze jejich postoj pochopit, jen mě zajímá, proč si myslí tito lidé, že to někde jde a jinde ne.

„Protože prostě tady by se s člověkem, a to jakýmkoli, který by chtěl ničit cizí majetek, nebo se chovat tak, že by znepříjemňoval život druhým, vůbec nikdo nemazlil. Tady nesmíte mít ani vrak auta na vlastní zahradě tak, aby byl vidět a kazil estetický dojem okolí. Jenomže on by to tu ani nikdo neudělal. Jednoduše by mu to bylo blbý. Vždyť se kolem podívejte, sama říkáte, že to jako v pohádce,“ říkají Slámovi.

Jednu pohádku mi to skutečně připomnělo, když jsme se vraceli. Tu O pyšné princezně. Půlnoční království, odkud si švec skákal přes hraniční kámen zazpívat.

Nikdy jste nepřemýšleli o návratu, nebo se vám nezastesklo?
Vždyť my máme rodnou hroudu pomalu za domem! Navíc, tady se domluvíte i česky i německy. Nikdo neřeší, že nejsme Němci. No, možná je to i proto, že jsme se stěhovali víceméně za přáteli a že jsme měli cestu ušlapanou.

Mohli byste tohle doporučit všem, kdo mají podobný problém na nedaleké české straně?
Ježiši, to raději ne!! To už to vidím!! Ale ne, teď vážně, jestli je člověk slušný a je ochoten se chovat hezky k přírodě, okolí i sousedům, určitě je to řešení i pro druhé.

luck

Musím ovšem upozornit, že Němci jsou v zásadě mnohem méně tolerantní než my. I když v tomhle případě je to zřejmě dobře.

Reklama