Když mi máma poprvé vysvětlovala kdo je Střelec, Vodnář nebo Štír a jak je poznám, když plamenně vyprávěla o domech a Plutonských vazbách, nepřikládala jsem tomu takový důraz, jako o pár let později.

V podstatě, když se jednou do této filozofie ponoříte, zaručuji, že vás zcela vás pohltí!

Nemusíte k tomu být nutně mentálně slabší jedinec nebo duševně vyprázdněná osoba. Prostě vás to sežere.

Jsem Lvice, a ty?

Před čtyřmi lety jsem se jako každý pátek sešla v oblíbené hospůdce se svými báječnými přáteli.

Vše se odehrávalo stejně, až stereotypně stejně. Pár drinků legrace a klasické dialogy.

U vedlejšího stolu seděl kluk, který se mi moc líbil. Ne jen tento večer, ale už od vidění jsem ho měla zaškatulkovaného jako toho, co ho neznám, ale vím, že mě zajímá.

Večer se chýlil ke konci a my se po zaplacení sunuli ke dveřím. Jako vždy jsme ještě pár minut zevlili před vchodem restaurace a mluvili lehce podnapilí nejspíš o politice nebo nějakém jiném, pro opilce záživném tématu.

Už jsme se loučili, když se k nám přitočil  ON.

"Ahoj nešla by jsi někdy na skleničku?"

Zmateně jsem podezírala kamarádku, která se vedle mě pomalu rozpouštěla, že slova od krásného neznámého patří jí. S výrazem lehce nezralého citrónu jsem do ní strčila … „Tak něco řekni né“..

„No pardon já, ale myslel tebe“, podíval se na mě..

Skupenství jsme si s Jitkou okamžitě prohodily a já s blaženým, roztomile nesvéprávným výrazem souhlasila.

Že by Býk?

Na dohodnuté místo v billiárdovém clubu jsem přišla přitažlivě oděná a dobrodružně naladěná.

Co jenom může být? Sama sobě jsem se musela usmívat, že jako první nezkozmám, třeba jak se vlastně jmenuje, ale že řeším úplně jiné priorty.

Že by byl Býk, podle tmavých očí? Nebo snad Lev podle dýžka, které jsem tehdy nepřéhlédla? Ne, ne – to bude nějaká voda, podle toho, jak mluvil na servírku…

„Ahoj, já jsem Pavlína. Co jsi za znamení,  v kolik jsi se narodil, kde, a v jaký rok?“, povídám automaticky, zatímco jsem ho sjížděla očima.

Došlo mi, jak neuvěřitelně absurdně asi teď  před ním vypadám. Stála jsem tam jako hydrant a doufala, že neprchne.

pHlavou mi běhala spousta možností..

„Já vim, jak se jmenuješ Pavlíno. Jsem Tomáš. Jsem Štír. Narozen 1986. Praha. V kolik nevim, ale zeptám se mámy. Evidentně na tom budeš stejně trvat“, odvětil  s klidem.

„Že jsi nějaká čarodějnice, jsem už slyšel,  a koukám, jsi i magor.  Budeš asi zvláštní holka, a to mě upřímně moc baví. Předpokládám, že máš dieslový koště. Já mám tedy jen oktávku, jestli to není moc obyčejný. V garáži ale mám lítací koberec po dědovi. Byl to Faust víš, můžu tě vzít na vyhlídkovej let, kdybys chtěla. Umim to i bez díry ve stropě“, dodal mile.

Ten večer byl krásný. On byl tajemný, vtipný a přitažlivý.

Stále jsem ho neprozkoumala a vždycky dokáže překvapit.

Jsme spolu, ikdyž jsem Lvice, už čtyři roky a magor jsem prý větší než si myslel.

No, mezi námi, on také není ze všech nejnormálnější. Prostě Štír.

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven.

Hlavně, ať vám to, milá nejstarší dcero, vydrží. :-))) M.

Máte i vy nějaký vlastní příběh, který se váže k dnešnímu astrologickému tématu? Pište mi na redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama