Autentická zpověď  transsexuální osoby

Co je to transsexualita

Transsexualita zahrnuje nespokojenost s vlastním pohlavím, s jeho anatomií, touha příslušet k opačnému pohlaví, snaha nechat si operativně změnit genitálie, bez výskytu jiné psych. poruchy či abnormality. Provázející pocit odporu k vlastnímu tělu vč. fyziologických funkcí, jako je menstruace, erekce či poluce.

(psychologický slovník, Hartl – Hartlová)

 

Z muže na ženu

V nitru vím, hledám

tolik cizí připadá mi objetí,

v lůnu matky zrozen jest,

jsem člověk jako Ty,

smrtelný a maličký,

však bojím se mluvit,

doznat pravdu..už ani nevím, kde končí skutečnost

a kde začíná lež,

již oklamat sám sebe snažím se už tolik let

teď křičím beze slov, bez hlasu

…propadám se….není tu…

(z knihy Transsexualita)

 

Klára se narodila v mužském těle, byla vychovávána jako muž, ale cítila se jako žena. Dnes je jí 30 let a zdá se, že je spokojená.

Minulost slečny Kláry je v textu popisována v ženském rodě. Její příjmení a fotografie nebudou zveřejněny. 

 

V kolika letech jsi začala zjišťovat, že se cítíš jinak než ostatní vrstevníci a jak se to projevovalo?

Bylo to zhruba kolem deseti let. Byla jsem taková pasivnější, neprala jsem se, měla jsem radši nekontaktní hry, holčičí. Líbilo se mi převlékat se za holku, později jsem začala nenávidět svoje pohlaví. Chtěla jsem být jako ostatní děvčata.

Jak často ses převlékala do ženských šatů?

Kolem těch 12 let to bylo pokaždé když to šlo , třeba i každý den. Byl to ale docela velký stres. Bála jsem se, že se to někdo dozví, že mě zavrhnou, že dělám nějakou špatnou věc, něco co se nesmí dělat.

Jak si na tento problém nahlížela v pubertě?

V pubertě jsem se to snažila tajit ze všech sil, snažila jsem se před tím utéct. Hrála jsem si na drsňáka, aby nikdo nic nepoznal, odmítala jsem na sebe obléct cokoliv, co by mohlo připomínat ženské oblečení.

Zároveň jsem byla dost uzavřená, nechodila jsem nikam na zábavu ani do hospody. Snažila jsem se to zahnat nějakou činností.

Měla jsi deprese?

Spíše mě to dost stresovalo. Uvědomovala jsem si, že ten problém může být hlubší, že možná nejde jen o převlékání.

Tušili rodiče, co se s tebou děje?

Jo. Máma mě dvakrát načapala. Moc se to ale neřešilo, zahrálo se to do ztracena.

Jak si žila dál s pocitem, že chceš být ženou?

Přestěhovala jsem se na druhý konec města. Bez rodičů. Začala jsem chodit po sekáčích a kupovat si dámské oblečení. Pak jsem si našla na internetu holku. Myslela jsem si, že to půjde, že můžu žít jako muž. Ale ukázalo se, že ne, že muž prostě nejsem, že ta žena uvnitř chce ven.

Dal ti něco tento vztah ze ženou?

Pomohlo mi to poznat sama sebe, pomohlo to té ženě ven.

Co všechno se změnilo po tom, co jsi opustila roli muže a začala žít ta žena v tobě?

No vylezla konečně na světlo světa. Dřív žila jen doma. Začala jsem podstupovat změnu pohlaví. Po všech těch možných vyšetřeních jsem začala brát hormony a začalo se mi měnit tělo.

Ty změny přinášely problémy s lidskou netolerancí, ale zároveň přinášely obrovskou úlevu a osvobozeni.

Prošla jsi už kompletní operativní změnou pohlaví?

Ne. Je to příliš riskantní. Přála bych si to, ale mám strach. Před rokem mi umřela kamarádka, která nepřežila následkem pooperačních komplikací.

Jak hodně ti vadí, že máš stále mužské přirození, že jsi taková jakoby „napůl“ žena?

Nevadí. Důležitější je pro mě, že se cítím jako žena a na fyzickém vzhledu přirození mi už tolik nezáleží. Jsem žena. 

Platí přeměnu pohlaví pojišťovny?

U nás ano, v zahraničí nikoliv. Platí se pouze prsní implantáty, protože to patří do plastické chirurgie.

Jak tvojí změnu přijali rodiče, sourozenci, nejbližší přátelé a okolí?

Zpočátku se na mě okolí dívalo skrz prsty, ale postupně jak jsem se měnila se to začalo uklidňovat. Mě samozřejmě pořád trápilo, že je to na mě poznat, ale to se postupně zlepšovalo.

Rodiče to přijali celkem dobře, otec měl sice problémy, ale to je pochopitelné. Přátel jsem moc neměla, a ty co jsem měla to vzali dobře

Můžeš dnes o sobě říci, že vypadáš jako žena. Že už na tebe lidé nekoukají, protože „divně“ vypadáš?

Tak ono to pořád je poznat, když se hodně dobře podíváš a hlavně když mě uslyšíš mluvit, ale vypadám jako žena, protože jsem žena

Vraťme se k tvým partnerům. Po dlouholeté známosti se ženou si začala žít také s člověkem, který prošel podobnou proměnou jako ty, ale opačnou – z ženy na muže?

Seznámili jsme se v začátku mé přeměny, když jsem byla pár měsíců na hormonech. On právě prodělal jednu operaci. Chodili jsme na stejnou školu. Já jsem zrovna skončila magisterské studium a on šel do posledního ročníku.

Co tě na něm přitahovalo?

Líbil se mi, fyzicky i tím jaký byl uvnitř.

Já už jsem věděla že jsem žena, on věděl že je muž, on to měl už i v občance

Jak je to s tvou občankou?

Musela jsem projít hormonální terapií, schvalovací komisí a pak mi byla provedena sterilizace. V občance mi změnili pohlaví.

Takže nemusíš projít kompletní změnou pohlaví, abys mohla být úředně žena?

Ne. Musí být hormonální terapie, schvalovací komise a musí být ukončena plodnost.

Jak se dnes cítíš jako žena? Povyšují se na tebe jiné ženy?

Tak, různě. Občas si někdo rejpne, Ale většinou je to v pohodě

Co bys vzkázala čtenářkám Źena-in?

Aby byly v pohodě, byly samy sebou a hlavně aby našly tu pravou lásku

A ohledně transsexuality?

Nebojte se jít za svým skutečným já a kdo nemá takový problém, berte nás jako sobě rovné. Tím čím jsme museli projít, nám dalo zabrat už dost, takže prosím o více tolerance a pochopení.

 

Děkujeme Kláře za rozhovor

 

 

 

 

Chirurgické výkony u MtF – (Male to female)

 

Změna pohlaví v ČR je umožněna pouze po důkladném sexuologickém vyšetření a povolení zdravotní komise. Provádí se postupně a to hormonálně, chirurgicky a posléze úřední změnou dokladů.

Operace trvá přibližně dvě hodiny. Následné probrání z narkózy cca za 3 hodiny po ukončení operace.
Čas strávený na JIPce cca 24 hodin.
Kritické období – noc z 3. na 4. den po operaci.
Vyndání fantomu, drenáže, sundání obvazů – 4. den po operaci.
Vytáhnutí cévky – 6. den po operaci.
Propuštění – 7. den po operaci.

Reklama