Možná že se mnou nebudou některé čtenářky souhlasit, ale já jsem zastáncem tvrdé a důsledné výchovy.

 

Mám dva syny ve věku 11 a 9 let, a kdybych se s nimi měla nějak mazat, tak už se houpu někde na třešni. Jsou to kluci a zloběj opravdu dost.

 

A tak jsou i docela dost biti. A nemyslím, že dělám něco špatně. Aspoň mají hned jasno, proč a za co dostali. Něco jim řeknu maximálně dvakrát. Pak už přijde na řadu rákoska. To byste koukali, jak jsou pak hodní.

 

Nechápu rodiče, kteří svým dětem dokážou pořád dokola opakovat, aby si uklidili pokoj, vyčistili zuby atd. Poslouchat se musí. O tom se u nás nediskutuje.

 

Byla jsem tak taky vychovávaná a nemám pocit, že bych z toho měla nějaký trauma, jak se dneska všude píše. Táta mě řezal úplně za všechno a dneska jsem mu vděčná, že ze mě něco je. Mám dobrou práci a vím, co od života chci. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby mě naši nechali jako dříví v lese. Sice jsem se občas bála domů, když jsem třeba dostala špatnou známku, ale zase jsem vždycky věděla, za co jsem bita.

 

Proto se přikláním k tomu, dát dítěti klidně i pořádně na zadek, když se nechová tak, jak má. Kdyby to tak dělal každý, nebylo by všude tolik rozmazlenejch spratků.

 

Ale abyste si nemysleli – já se klukům jinak hodně věnuju. I se mazlíme. To jen aby si někdo nemyslel, že jsem zastánce nějakého šíleného teroru.

 

Dana

 

Milá Dano, já osobně Tvůj styl výchovy zrovna nepreferuji. Nemyslím si, že ten, kdo není pravidelně bit, musí zákonitě vyrůst v neschopného člověka. Jsem zvědavá, co ti na tvé výchovné metody řeknou čtenářky.

 

Dnes se bavíme o výchově a různých výchovných metodách. Pokud Vás dnešní téma zaujalo, pište mi na redakce@zena-in.cz . Těším se na všechny vaše maily. Některé z nich odměním hezkým dárkem.

 

A nezapomeňte si hlídat magazín... i dnes bude soutěž o balíček s překvapením.

Reklama