Jsem "zasloužilá" matka, mám za sebou tři porody. Poprvé jsem rodila v roce 1999, manžel byl tehdy na vojně a já jej chtěla u porodu. Měla jsem nakázáno vydržet. V den termínu porodu přijel večer po celodenní službě, prožili jsme pěkné milování a on pak únavou nejen z vojny usnul. Když mně hodně brzo ráno bylo nějak divně, nedalo se jej vzbudit. Pár hodin jsem to vydržela a pak jsme jeli.

Narodil se nám 29. 5. 1999 v 13.55 syn Vašík (3810 g a 52 cm). Byla jsem ze všeho vyjukaná, co se děje, trpěla a hlavně jsem neposlouchala, co mám dělat, od žákyňky, přece jsem sama rozumná, takže díky tomu to nebylo hned. Manžel po porodu na sále vtipkoval s personálem "brzy se uvidíme". Já byla ráda, že jsem ráda.

Nicméně rok na to, v horký letní den 15. 8. 2000 se nám také v 13.55 narodila dcera Liduška (3500 g a 51 cm), porod to byl rychlý a klidný, takový ten, co by se dal i zopakovat. Třetí těhotenství bylo úplně jiné, i co se týče porodu.

Říkali mi všichni, že třetí porod je úplně v pohodě. Byla jsem nervózní, vysoký tlak ke konci, týden jsem přenášela a jen se kulila. Měla jsem úplně jiné příznaky začátku porodu, jiná vyšetření. Miminku se z bříška moc nechtělo, bylo vysoko a já na konci sil. Nejhorší pro mne bylo rodit "na čtyřech" a vystrkovat zadek do oken (i když se žaluziemi). Nicméně po několika hodinách trápení se nám narodil 2. 8. 2004 v 16.30 kluk jak buk - Ondrášek (4010 g a 52 cm).

Poprvé jsem měla rodit na boku, šili mne, druhý porod byl úplně ukázkový - prostě jsem cítila, že chce ven, v polosedě jsem zatlačila a za vteřinku byla venku, tento i poslední porod byl bez nástřihu a šití. Chtěli bychom ještě jedno miminko, ale nedokáži odhadnout, jaký bude tento porod. Nic se nedá plánovat.


Milá zasloužilá matko,
vy byste měla opravdu dostat metál.
Troufnout si ještě na čtvrté dítě, to je dnes téměř rarita.
Tak ať vám to vyjde podle vašeho přání.
Reklama