Mám mindrák? Asi trošku jo, ale když nad tím tak přemýšlím, kde on se ta potvora mindrák vlastně vzal? Že by někdy dávno v dětství? Nebo po nějaké nevhodné poznámce v dospívání? Nebo se vymyslel sám při zamilování? Nebo přišel až později?

Já nevím, každopádně asi neznám nikoho, kdo nějaký maličký mindrák nemá.

Teď k tomu mému: mám problém s tím, že jsem malá, trošku baculatá, mám trošku křivé nohy, vrásky nad horním rtem, stydím se... jéžiši, ale to není malý mindrák, to je celé hejno mindráků.

Ne, vlastně není, ono totiž když žijete s někým takovým, jako je můj manžel, tak vlastně všechny mindráky mizí. ON totiž oceňuje často a nahlas moji krásu, pořád mi říká nějaké lichotky, z mých vnitřních malých pocitových mindráků vytváří přednosti, a proto se cítím vedle něho tak krásně a spokojeně a nějaké mindráky si nepřipouštím.

A jestli bych na sobě chtěla přece jenom něco změnit, tak to, abych dokázala tyhle lichotky brát beze studu a tak skutečně, jak on to vlastně myslí.

Proto radím všem ženám, kašlete na své mindráky, dívejte se na svět vesele, protože je krásný, a každý jsme nějaký. NIKDO NENÍ DOKONALÝ :-):-):-)


Správně, milá nepodepsaná, a tedy bez bodů, ženo-in!:)
Také je důležité mít na paměti ještě jednu Richardovu radu:

Říkejte si: Není to chyba, je to vlastnost! A ještě jednou… Rozumíte? Z každé odlišnosti se dá udělat přednost, i z nedostatku. Není to chyba, je to vlastnost! Co vy na to?:)

Reklama