Můj příspěvek na dnešní téma v čem plavu je věčné samostudium agličtiny. Měla jsem jí na gymplu, dokonce jsem chodila do jazykové třídy. Jenže, v prváku nás učila stále přiopilá profesorka, ve druháku se vystřídaly další dvě individua třeťák a čtvrťák konečně schopná MRS Poncová. To jsem pak anglicky uměla docela dobře. Jenže, jak angličtinu léta nemusím každodenně používat, znalost jazyka se pomalu, ale jistě definitivně vytrácí. Někdy mám třeba půlroční záchvaty, kdy se každý den učím, něco si čtu… ale pak zas jako když utne, vykašlu se na to. Nejhorší to je, když jedu někam do ciziny. Tak asi dva týdny před odletem oprašuju staré sešity se slovíčky, pro dobrý pocit si je beru i sebou… Po návratu si připadám jako úplný pitomec, který mluví stylem MASA BOB nebo jak říkal můj tatínek coby průvodce, když měl mluvit aglicky „Pánové a dámy prominou, má angličtina je řízlá nářečím Bronxu“ . Uměl spoustu řečí, ale agličtinu zrovna asi nejméně J .
Takže to je můj problém, v čem plavu já. Nejhorší je, že se celý život chlácholím, že kdybych chtěla, tak se pořádně anglicky naučím.
Nicméně také určitě plavu v těchto věcech:
Nepoznám na nebi žádné souhvězdí kromě velkého a malého vozu
Neumím vyměnit propíchlé kolo u auta
Neumím spoustu domácích prací pro muže – pověsit poličku na hmoždinky, vyřešit, proč nefunguje bojler…atd
Pracuju s počítačem, ale občas mi vyskočí nějaká hláška, to tedy opravdu netuším, která bije.. technika a nastavení počítače je pro mne stále velká neznámá
Čeho se ale opravdu bojím je, že se ztratím v lese, když půjdu na houby. Můj orientační smysl je nulový. Pokud tedy nejdu stále podél lesní cesty…
Asi by se našlo ještě víc věcí, ale ty mě momentálně nenapadají J.
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Milá J., kdybych měla napsat já, v čem všem plavu, tak by to byl nekonečný seznam. Je smutné si uvědomit, co všechno člověk neumí. Simona
A co vy, milé čtenářky? V čem plavete vy? Teď aspoň vidíte, že plavat můžete i ve věcech, se kterými se klidně můžete svěřit. Takže se nebojte a pište na adresu:
Nový komentář
Komentáře
Částečné odpovědi :
Nepoznám na nebi žádné souhvězdí kromě velkého a malého vozu - Je to potřebné k životu?
Neumím vyměnit propíchlé kolo u auta - vždycky se najde schopný muž, který se rád předvede
Neumím spoustu domácích prací pro muže – pověsit poličku na hmoždinky, vyřešit, proč nefunguje bojler…atd - na to jsou muži
Pracuju s počítačem, ale občas mi vyskočí nějaká hláška, to tedy opravdu netuším, která bije.. technika a nastavení počítače je pro mne stále velká neznámá - to je dost velký problém i pro mne. U PC mám jako jazyk angličtinu
a částečně znám N.
Čeho se ale opravdu bojím je, že se ztratím v lese, když půjdu na houby. Můj orientační smysl je nulový. Pokud tedy nejdu stále podél lesní cesty… - všechny cesty vedou do Říma, stejně jednou vyjdeš z lesa ven
Asi by se našlo ještě víc věcí, ale ty mě momentálně nenapadají J. - to je velká škoda
Jazyky pro mě nejsou problémem. Problém pro lidi je to, že se bojí (stydí) mluvit. Když jedu do zahraničí, velmi ráda mluvím s lidmi. Takové praktické cvíčko.
delfi.na — #3 I já. Pravopis mi odjakživa nedělal problémy, jsem velký pisálek, píšu dopisy, "zamlada" jsem se léta bavila psaním "románů" a všeho možnýho. Teď si píšu aspoň blog, je to jedna z mých nejoblíbenějších činností. Ať žije čeština!
ucit se jazyk zpusobem, co popisujes, tak se ho taky nikdy nenaucim, zaklady mas, tak zacni kupovat knizky v anglictine, je to zabavny a ucinny zpusob, buses-li si cist jeste polohlasem, i vyslovnost si procvicis
S angličtinou zápasím už leta taky, furt jsem středně pokročilá, teď ale v práci vyhrožují zkouškama, tak budu muset máknout. A když někam jedu, připadám si jako hotentot, mám problém rozumět, co se po mně chce, když mi to dojde, už se nějak vymáčknu, ale je to boj.
Dante Alighieri — #2
s těmi jazyky jsem na tom stejně. Ale jsem hrdá na to, že umím hezky česky. 
Pro mě jsou hvězdy koníček, tak poznám souhvězdí více, ale jinak si myslím, že většina lidí nepozná na nebi víc než ten Malý a Velký Vůz a ani bych se tím netrápila.
Pneu bych si vyměnila, kdyby to nebylo špinavé.
S jazyky jsem na tom úplně stejně. Od školy se o ně vůbec nezajímám. Už mi to ani nevadí. Prostě si nechci nadzvedávat žluč, cizí jazyky mě obtěžují.
nemám pocit, že bys toneuměla, ale nesmíš si to opakovat, nebo podlehneš klamu. Většinou si to člověk říká, dokud ho nouze nedonutí. Věř mi, že když stojíš sama s píchlým kolem bez mobilu a chlapa, jde to samo. prostě vezmeš hever a ono to naskočí