Rodina

Jsem v tom, proč nejásám, nejsem divná?

pregnancy

Můj gynekolog mi s úsměvem sdělil, že testy jsou pozitivní a budu maminkou. Jsem těhotná. Proč to se mnou nic nedělá? Proč neskáču metr vysoko a nejásám? Takhle jsem to přece viděla ve filmech. Nejsem divná? Zaplavují mě smíšené pocity strachu i radosti.

V devátém týdnu mě poslal na ultrazvuk. S doporučením v ruce jsem rozechvěle vešla do Ústavu pro péči o matku a dítě. V čekárně jsem se cítila nejistě a pokukovala po pupkatých matkách, jak hladí své budoucí děti, které se zatím jen převalovaly v jejich útrobách. Být to dnes, vzpomenu si na doktora House a jeho cynickou připomínku o vetřelci. Po chvilce se ale i mě začal zmocňovat nepopsatelný pocit hrdosti a dojetí. Prostředí zaplněné budoucími matkami bylo nakažlivé. Konečně jsem se začala těšit. Budu mít dítě, děťátko, miminko. Budu matkou. Stejně pyšnou jako ty ženy v čekárně. Konečně můj život dostane ten správný smysl.

Posvátné rozjímání přerušila sestra vyslovením mého jména. Konečně jsem byla na řadě.

Odhalila jsem své bříško tvaru obráceného lavoru a čekala, co se bude dít. Měla jsem dobrý výhled na monitor a pozorovala změť šedobílých mlhovin na obrazovce. Tak tahle mapa okluzních front ukrývá moje dítě?

Náhle se chladivý pohyb sondy zastavil. Zatajil se mi dech a zaostřila jsem na černou tečku. Na miniaturní černý bod, který vzbudil lékařův zájem. Ještě chvíli kroužil kolem tečky a začal diktovat sestře.

„Plod A,“ zašátral sondou. „Plod B.“

„Co? Snad ještě nehledáte Céčko!“ vyhrkla jsem, ale lékař nereagoval. „Už dost,“ chtělo se mi vykřiknout, ale měla jsem sucho v krku.

„Tak to budou dvojčátka,“ řekl trochu zklamaně, že jich neobjevil víc.

Vypadla jsem z ordinace jak opařená. Zmocnila se mě nepředstavitelná panika. Já a dvojčata, kam se do mě vejdou? Budu schopná je donosit? Nedokázala jsem se ubránit slzám.

Šla jsem pěšky z Podolí až do Karlína a celou cestu probrečela. Když jsem zavolala tu sladkou novinu manželovi, koupil kytici a bral schody po třech. Ale mě nenapadlo nic lepšího než mu tu kytici vyrvat z ruky a vztekle mu ji omlátit o hlavu.

Dnes se tomu směju. Plodům A a B už je devatenáct, jmenují se Nikola a Michala a jsou to nejdražší, co mám.

Jak jste reagovala vy, když jste se dozvěděla, že jste těhotná? Bylo to neplánované těhotenství, nebo vymodlené? Bála jste se, nebo těšila? Byla jste blažeností bez sebe, nebo spíš naštvaná? Jak reagoval otec? Byl šťastný, nebo rozpačitý?

Napište nám o svém zážitku. Máte nějaký zajímavý příběh? Pošlete nám třeba i fotografii na redakce@zena-in.cz

 Nejlepší příspěvky odměníme dárkem.

   
03.11.2009 - Děti - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [43] jiti [*]

    Taky jsem nejásala radostí když jsem zjistila že jsem v tom. A to jsem už mimi chtěla, nebo spíš mi to bylo tak trochu jedno. Dokonce když se malej narodil, nejásala jsem štěstím. Moje první myšlenka když doktor řekl je venku byla, že od teď začne pořádnej kolotoč a jestli se z toho nezblázním tak nikdy. Malého jsem začala milovat až v porodnici, časem ta láska sílila. Dnes má tři roky a je to to nejkrásnější co jsem kdy v životě měla a zažila. Nestydím se ale za ten pocit, že kdyby mi ho těsně po porodu někdo vzal, asi by mi to v ten první moment ani nevadilo.

    superkarma: 0 13.11.2009, 09:48:08
  2. avatar
    [42] marcela-1 [*]

    děti jsou většinou to nejdražší,co na světě máme,prvotní reakce není důležitá Sml30

    superkarma: 0 08.11.2009, 08:42:36
  3. [41] komisatko [*]

    plod A a B , to je divné, takto to označovat..

    superkarma: 0 06.11.2009, 22:01:51
  4. avatar
    [40] Vivian [*]

    vladka006 — #38 Já jsem malou začala mít ráda až několik týdnů po porodu a radost jsem z ní pocítila až v druhém roce... Do té doby to bylo dost krušné, měla jsem drsné poporodní deprese, těžko jsem si zvykala na úplně nový životní režim... potom se zabil manžel (to bylo čtrnáct dní před jejíma prvníma narozeninama)... Já si pořád říkala, že kdybych byla sama, bez dítěte, bylo by to všechno snazší... Holt ne každá ženská má to mateřství v krvi, někdo si to musí vydřít, odbrečet, zajídat práškama... :-)) Ale co tě nezabije, to tě posílí. I když to pochopíš třeba až za x let. A dřív nebo později přijde ten okamžik, kdy si řekneš, že jseš šťastná, že to malé máš.

    superkarma: 0 03.11.2009, 22:26:16
  5. avatar
    [39] fialinka [*]

    vladka006 — #32 dítě možná bude to nejlepší :-), ale že by těhotenství bylo nejkrásnější období v životě ženy, to vymyslel asi chlap - jo, ty chvíle, kdy ti nic není, nebolí tě, užíváš si to, těšíš se, je ti dobře, jsou supr...ale že by jich bylo tak moc...ale každý to asi prožívá jinak.

    superkarma: 0 03.11.2009, 21:19:03
  6. avatar
    [38] vladka006 [*]

    Dana Svobodová — #33 Věřím, že bude lépe. Třeba budu mile překvapená, že to není zas až tak hrozný, jak si představuju.

    Teď si plně užívám nakupování. To mě opravdu baví. I když se stále nepodařilo zjistit, co čekám, oblečků a dalších "nezbytností" mám hromadu a nemám to kam dát. Nejdůležitější věc - komoda na oblečeníčko - ještě nedorazila, tak se mi komínky vrší pěkně po celém bytě. No, ale nekupte to, když je to tak super střih, krásný obrázek a příště to v krámě už určitě nebude Sml54.

    1. na komentář reaguje Vivian — #40
    superkarma: 0 03.11.2009, 20:14:07
  7. avatar
    [37] fialinka [*]

    Dana Svobodová — #33 a taky byl prvotní pocit - ježiš, jak je donosím, jak to těhotenství zvládnu...úplně stejně :-). Jenže ono je to v konečném důsledku jedno, zvládla jsem to v pohodě do 36. týdne a váhy 2,70 kluků a bylo to stejně naprd.

    superkarma: 0 03.11.2009, 19:33:56
  8. avatar
    [36] fialinka [*]

    když jsem se dozvěděla, že čekám dvojčata, taky jsem radostí do stropu neskákala - k tomu po ivf hyperstimulační syndrom...jenže to tak s dvojčatama bývá, nejdřív šok a pak už by nikdo neměnil ani za nic...když mi těsně před porodem jeden z kluků umřel, co bych za dvojčata dala...

    superkarma: 0 03.11.2009, 19:32:22
  9. [35] FAXÍK [*]

    moc hezký příběh Sml67Sml59

    superkarma: 0 03.11.2009, 16:14:57
  10. avatar
    [34] kyka [*]

    na první těhotenství jsme čekali 2 roky a málem nás to dovedlo k rozvodu. pak přišla radostná zpráva a to hned nadvakrát. bohužel ale na dalším ultrazvuku už bylo mimčo jen jedno. strašně jsem to obrečela, ale dnes mám doma k dcerce ještě 6 týdenního klučinu a když čtu jak je to s dvojčaty náročné, tak je to asi lepší.

    superkarma: 0 03.11.2009, 14:35:43
  11. [33] Dana Haklová [*]

    vladka006 — #32 Věřte, že určitě bude líp. Až to mrně poprvé vezmete do náruče...Já jsem to mohla udělat až po několika týdnech od jejich narození. Mé obavy se bohužel vyplnily a děti jsem nedonosila. Byly v inkubátorech, takže chvíle, kdy jsem se jich mohla poprvé dotknout, na sebe nechala dlouho čekat. Ale ten pocit, kdy jsem to pápěrko vážící sotva dvě kila, držela ve svých rukách, se nedá popsat. Ještě teď mi to vhání slzy do očí. Ale to je na další téma.

    1. na komentář reaguje fialinka — #37
    2. na komentář reaguje vladka006 — #38
    superkarma: 0 03.11.2009, 14:21:01
  12. avatar
    [32] vladka006 [*]

    Dano,

    vůbec se Ti nedivím... Nemůžu říct, že bych z těhotenství měla radost, i když jsem myslela, že nikdy mít děti nebudu moct. Jiná by možná radostí opravdu probourala strop. Mě se před očima vybavily probdělé noci, prsa jak létající balóny, věčnej bordel v bytě a jen  to nejhnusnější. Nejhorší bylo, když mi to potvrdila doktorka a já jen kývla a ona s mě ptala, jestli z toho mám aspoň trochu radost. Nebyla jediná, kdo se ptal a já ani nevěděla, jak odpovědět. Pak, když mi od rána do noci bylo blbě, tak jsem svému plodu láskyplně říkala, ty malý smrádě, už mě nezlob a doufala, že bude líp. Jo bylo, celý pátý měsíc, pak se mi vyvalilo břicho a teď se dva měsíce kroutím jak paragraf a záda mě bolej, no děs. Na jednu stranu si říkám, aby už to bylo za mnou a na druhou si říkám, že se asi třísknu do hlavy, až se mi to narodí. Uklidňuju se myšlenkou, že za pár let bude líp a určitě jednou řeknu, že dítě bylo jedno z nejlepšího, co mě kdy potkalo.

    1. na komentář reaguje Dana Svobodová — #33
    2. na komentář reaguje fialinka — #39
    superkarma: 0 03.11.2009, 13:54:38
  13. [31] Rikina [*]

    Vzpomínám si poměrně přesně, že to bylo dost nemilé překvapení. Bylo mi sotva dvacet, chvíli po maturitě, manžel pochopitelně ještě nebyl tehdy mým manželem a měl před sebou dva roky vojny, a dítě jsme rozhodně nechtěli a neplánovali. Úplně jiné představy jsme měli o následujících 5 letech, dál do budoucnosti jsme tenkrát moc nehleděli. A najednou dítě. Průšvih. Budoucí otec taky neskákal nadšením. Ale – coby řádně vychovaní potomci, co nemají před rodiči tajnosti – jsme to neuváženě sdělili doma, a bylo vyfoukáno. Obojí rodičové pravili, že jsme jednou dospělí a tedy je třeba se postavit k události čelem, když jsme si zavařili. Že bude svatba, aby to dítě „mělo jméno“ a ať nás ani nenapadne „dát to pryč“, protože my možná potomka nechceme, ale oni vnoučátko ano. Tak nebylo co řešit, byla svatba i vnoučátko, a za dva roky druhé, úplně stejně průšvihově a neplánovaně, jako to první. Poté už jsme si dali zatraceně pozor, aby jich nebylo víc, dvě pacholátka bohatě stačila. Dnes jsou z nich dospělí muži, a viditelně jsou šikovnější než jejich rodiče – vnoučátky mě dosud neobdařili. Což vůbec není ke škodě, naopak, mně žádné biologické hodiny netikají a nedostatek miminek v rodině i širokém příbuzenstvu mi nijak nepřekáží, že bych naléhala na pokračování rodu, nebo se snad dokonce postarala ještě vlastními silami, to vůbec není na pořadu dne.

    superkarma: 0 03.11.2009, 13:43:50

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Allma [*]

    Mým plodům A+B je 22,5 celou dobu těhotenství jsem neměla ponětí o tom, že bych čekala dvojčata a doktor už vůbec ne. Když se narodila jedna , tak na sebe doktor se sestrou kývli a je tam ještě jedno, že? a bylo.

    superkarma: 0 03.11.2009, 13:40:23
  2. avatar
    [29] cicinka [*]

    Dana Svobodová — #10 Ještě k mému zážitku....Když byly prvnímu synovi dva roky, manžel nechtěl o druhém zatím ani slyšet. prý až se fin. zmátoříme. Tak jsem se tehdy poptávala v mépráci, jak to bude až budu chtít nastoupit. Že MŠ tady ve městě berou děti a ž od začátku školního roku. A syn je červnový. Tak jsem se chtěla s nima domluvit, zda bych mohla za ten rok nastoupit místo v červnu až v září. No začaly se milé šéfky tehdy děsně vymlouvat, že neví co bude a kdoví atd. no dost mě to tehdy šoklo, myslela jsem, že s návratem nebude problém. Doma jsem to řekla manželovi a ten mi na to povídá: " A co když budeš těhotná? "odpověděla jsem mu, že si tuto situaci oddálím o tři roky. A onnajednou souhlasil s druhým mimčem. Ovšem mělo to háček. Jak jsme stále chtěla druhé,tak jsem kontrolovala dobbu ovulace, propočítávala atd. Takže jsem měla spočteno, že na to, abych přešla plynule z jedné mateřské do druhé, bez ztráty prac. místa. Musíme mimi zplodit během čtrnácti dní. Abych prostě nástup na mateřskou papírově stihla před třetíma narozeninama syna.

    Nebudu vás napínat, ono se to fakt povedlo.Sml22 Takže druhý syn byl naplánovaný úplně přesně. V práci trochu problém byl, ale tehdejší zákon stál na mé straně.

    superkarma: 0 03.11.2009, 13:39:49
  3. [28] Dana Haklová [*]

    Kofola — #25 Já na dvojčata také nedám dopustit. Mít dvojčata je vlastně mnohem pohodlnější, než mít děti po roce. Navíc si špunti spolu vyhrají a nevyžadují tolik vaši pozornost. Vřele doporučuji Sml50Sml50

    superkarma: 0 03.11.2009, 12:54:44
  4. avatar
    [27] jednapani [*]

    Taky jsem byla divná. O dítě jsme začali usilovat ve druhém roce manželství a podařilo se asi po půlroce snažení, za podobně pitomých dotazů příbuzenstva, kdy už... jestli už... případně zaručených rad jak na to, jak už tu bylo několikrát popsáno. No, poradili jsme si sami a povedlo se. Manžel tu zvěst komentoval slovy "No to je dost" a ve mně se ozývalo "No nazdar, tak už je to tady, co budu dělat?" Nebyla jsem hrdá budoucí matka, spíš mě těhotenství štvalo. Každý den se hrkat přes město do práce a z práce narvaným autobusem, ráno se zaťatými zuby, abych neohodila něčí záda parádní šavlí, odpoledne unavená k omdlení... zvětšující se tělesný objem, kdy mě všechno oblečení škrtilo a řezalo... tehdejší těhotenská "móda", která z těhule udělala neforemný stan nahoře zapařený a spodem ledově profukující... nešlo spát na břiše, nešlo se pořádně ohnout... kopance pod žebra, když naše sladké ňuňátko trénovalo ve 2 ráno fotbal, byly už jen zanedbatelná třešnička na dortu. Jednou ke konci jsem hekala, že si nemůžu lehnout, sednout, otočit se, že už aby to bylo na světě, podívala se na mě máti takovým podivným pohledem a řekla "buď ráda, dokud je vevnitř"... A ty kecy okolí "Jéje, tak přece? A kdypak to bude, a radši kluka nebo holku, no jen ať je to zdravý..." pořád kolem dokola, jak kdyby budoucí matka byla dement, se kterým se o ničem kromě mimina nedá mluvit. Přes to všechno jsem do toho šla ještě jednou, zcela dobrovolně, ale stačilo a nikdy víc! Teď už jsou takové starosti dávno passé, své dospělé děti miluju, ale dokážu pochopit, když se někdo během těhotenství chová trochu "divně".

    superkarma: 0 03.11.2009, 11:00:26
  5. avatar
    [26] enka1 [*]

    Edmund — #14 Jak hloupé. Trk,trk.

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:52:13
  6. avatar
    [25] Kofola [*]

    My jsme byli na umělém oplodnění a tak teochu jsem s tím počítala. Stejně pak,když mi MUDr.oznámil, že tam vidí dva mimča,brečela jsem hned u východu z nemocnice jak pominutá.Hned jsem volala manželovi,že budeme mít dvojčata a on je s klidem: "a já myslel,že se něco stalo" Sml24  Teď jsou holkám dva roky a nikdy bych už neměnila Sml23

    1. na komentář reaguje Dana Svobodová — #28
    superkarma: 0 03.11.2009, 10:44:28
  7. avatar
    [24] femme [*]

    18.m Sml24

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:44:14
  8. avatar
    [23] femme [*]

    první dítě jsme plánovali, ale taky jsem zrovna neskákala radostí Sml23 druhé jsme sice taky plánovali, ale ne už 18. po prvním Sml80 a to třetí je úplně neplánované, ale posléze jsem se smířila i s ním Sml30

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:41:53
  9. avatar
    [22] rusalka2008 [*]

    Manžel byl z dvojčat trochu zaražený, ale tchyně se mi pořádně škodolibě vysmála Sml57 - ona měla též dvojčata: manžela a jeho sestru...

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:24:28
  10. avatar
    [21] Dimsy [*]

    Taky jsem neskákala radostí. Otěhotněla jsem v době, kdy jsem zvažovala co dál a převládala myšlenka na rozchod. Moje rozhodnutí, zůstat svobodnou matkou neprošlo zase přes mého otce, no a tak jsem se vdala. Nevyšel ani můj předpoklad, že to bude maximálně na pět let.Sml80

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:19:08
  11. [20] tremesnaci [*]

    Předchozí komentář byl pro Edmunda.Sml15

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:17:13
  12. [19] tremesnaci [*]

    Nebylo to za každou cenu - někteří doktoři mi říkali, že to jde, někteří byli opatrnější.Hlavně mě povzbudily příběhy holek, které si děti taky vybojovaly.

    Každý má jiné hodnoty, a u tebe na prvním místě děti nejspíš nikdy nebudou...

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:15:22
  13. avatar
    [18] ToraToraTora [*]

    Edmund — #14 Kdyby si ho vydupala a pak chodila fňukat jak jsou na tom blbě a jak nic nezvládá, tak neřeknu. Ona si ho sice vyvzdorovala, ale bojuje, ničeho nelituje a nikde si nestěžuje. Ona je šťastná. Viděla v tom smysl života a navzdory nepřízni ho naplnila. Ať se nám to líbí nebo ne a taky na mě působí, že si vybojovala už víc, než aby se zmohla jen na : Fńuk

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:04:56
  14. avatar
    [17] ToraToraTora [*]

    tremesnaci — #9 No jo, v Hradci mají zlaté ručičkySml54

    superkarma: 0 03.11.2009, 10:01:09
  15. avatar
    [16] rusalka2008 [*]

    No já přesně tak brečela, když mi můj doktor sdělil sladkou novinku o dvojčátkách též... Sml58  Taky jsem byla zděšená, manžel sice je z dvojčat (má sestru), ale to se prý dědí jen po mateřské linii. Tak nevím Sml52

    Dnes je mým plodům A a B už 13 let a umějí se krásně pohádat. Když se narodili, měl syn 3,60 kg a dcerka 2,70 kg. Podle sestřiček řádní mackové.. Sml59

    superkarma: 0 03.11.2009, 09:58:33
  16. avatar
    [15] blanca [*]

    Mým plodům A a B bude za pár dní 12. Že jsou dva, mi zjistili až na 3. ultrazvuku, to bylo překvápko, když na dvou předešlých byl plod jen jeden (no, spíš ten druhý záměrně nikdo nehledal) Sml24 Ke konci těhotenství mi doktorka "strašila", že to vypadá, že by tam mohly být 3, to už mi vstávaly vlasy na hlavě, zvlášť když asi čtyři roky před tím se takový případ v porodnici opravdu stal, že se narodilo třetí mimino Sml6 To byla úleva, když byli "jen" dva Sml30, i tak to byl docela zápřah....ale jsou to zlatíčka Sml9

    superkarma: 0 03.11.2009, 09:52:27
  17. avatar
    [14] Edmund [*]

    tremesnaci — #9 Jak dojemné, fňuk.

    Haranta za každou cenu.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #18
    2. na komentář reaguje enka1 — #26
    superkarma: 0 03.11.2009, 09:51:55
  18. [13] kaataa [*]

    Tak tohle je moc dobry Sml30Sml67

    superkarma: 0 03.11.2009, 09:46:40
  19. avatar
    [12] maje [*]

    ToraToraTora — #11 teda toro. ty jsi fakt praštěnáSml52Sml52Sml52Sml52 díky za zvednutí nálady

    superkarma: 0 03.11.2009, 09:22:23
  20. avatar
    [11] ToraToraTora [*]

    Co ultrazvuk, ale ten pocit po porodu, kdy je definitivní, že už Vám to nikdo neodpáře.....Cook by se mohl inspirovat

    1. na komentář reaguje maje — #12
    superkarma: 0 03.11.2009, 09:19:29
  21. [10] Dana Haklová [*]

    Děkuji všem čtenářkám za kladné ohlasy na můj článek. Opravdu mě to těší. Sml16Přiznám se, že jsem čekala spíš opak. Vždycky jsem si myslela, že nejsem normální, když neskáču metr dvacet štěstím. A vida, nejsem sama

    1. na komentář reaguje cicinka — #29
    superkarma: 0 03.11.2009, 09:14:27
  22. [9] tremesnaci [*]

    Hezky napsaný článeček Sml30

    Já děti vždy moc chtěla, nejlépa tak 8 Sml22 , plný domeček dětí, zvířátek, kytiček, k tomu skvělého manžela, co chtít víc?

    Poprvé jsem přišla -zamilovaná až po uši -do jiného stavu v 18. Přítele to nejdříve trochu zarazilo, ale šel požádat jako slušný hoch mé rodiče o mou ruku - doteď mu občas ,,vyčítám" , že mě se nikdo neptal Sml30  Můj tatínek mu dokonce řekl, že aspoň nekupuje zajíce v pytli... A to dříve tvrdil, že nápadníky bude odhánět vzduchovkou, pak to nějak nestihl... Takže jsme se vzali, za 2 roky po dcerce si pořídili synka .Jelikož korunek nikdy moc nebylo, tak jsem nastoupila do práce, s tím, že třeba jednou.. Aspoň ještě jednoho drobečka... Jenže jsem vážně onemocněla, po pár letech skončila v invalidním důchodu. Hrozně mě to vzalo, připadala jsem si úplně zbytečná, na nic. Po čase jsem si na netu přečetla, že i holky s mou nemocí mají děti. Poptala jsem se u lékařů, pokaždé se dozvěděla něco jiného, ale já už byla úplně umanutá, hrozně jsem miminko chtěla a mám pocit, když to vezmu zpětně, že jsem v té době na nic jiného ani nemyslela.Takže jsem ,,ukecala" manžela, že to bude dobrý, on se bál, že to zdravotně odnesu a měl pravdu - 1.měsíc to byla pohádka, ale potom... Střídavě jsem ležela po nemocnicích a doma, nakonec mi bylo řečeno, že miminko bude nejspíš postižené po všech zánětech a lécích, co jsem brala. Ale vše dobře dopadlo a my kromě 16-ti leté Míši a  14-ti letého Honzíka máme téměř 3- letou Danielku. Sice jsem měla veliké problémy i po porodu, na metabolice v Hradci Králové mi zachránili život a hlavně - Danunka je naprosto zdravá, čilá a velice chytrá holčička.Všichni jsme moc rádi, že jí máme , ale už bych do toho znovu nešla, ačkoliv malá občas škemrá, že by chtěla miminko Sml52

    1. na komentář reaguje Edmund — #14
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #17
    superkarma: 0 03.11.2009, 08:41:47
  23. avatar
    [8] jazuzinka [*]

    bože ,tak tohle znám! dvě děti mám a bylo to tak u obou. ještě teď si říkám, že jsem musela zešílet a přistoupit na rodičovství, ale zatím nějak válčíme.

    superkarma: 0 03.11.2009, 08:33:06
  24. [7] kat [*]

    Tak mým plodům A+B  budou v lednu třiSml32 Jsou to zlatíčka, i když ty pocity po zjištění, byli hodně podobnéSml57Sml30

    superkarma: 0 03.11.2009, 08:20:52
  25. avatar
    [6] enka1 [*]

    Sml16Hezký. Já mám plody od sebe 9 a půl roku. První jsme štrikovali dva roky a zjištění, že se konečně uhnízdil bylo opravdu radostný. Druhý mě trochu zarazil. Bylo krátce po "sametu" - všechno dražší, jiný a já půl roku předtím rozdala, kromě kočárku a 5ti plínek všechno v domnění, že už neotěhotním. Navíc jsem měla po 10ti letech konečně místo na dobu neurčitou...asi půl hodiny jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli do toho vůbec půjdu. Jsou jako nebe a dudy,ale miluju je oba.

    superkarma: 0 03.11.2009, 08:08:02
  26. avatar
    [5] maje [*]

    dano, po ránu superSml30Sml30Sml30 ani já jsem neskákala nadšením. miminko bylo plánované, ale já najednou nevěděla, jestli to zvládnu a jestli jsem to vážně chtěla. a když jsem to řekla manželovi, tak u toho byl i náš nejlepší kamarád, který hned plánoval, že se to malý bude učit na elektrickou kytaru a bubnySml30 chvílemi jsem se těšila, chvílemi jsem měla divný pocit. dokonce i když jsem viděla miminko na ultrazvuku, tak mě to nedojalo jako ve filmu. a když mi přinesliy dceru poprvé ukázat, tak mě zarazilo, jak je ošklivá. byla jako stáhnutý králíčekSml32Sml32 teď je jí skoro 7 let. a i když je to někdy náročné (hlavně rána), nevyměnila bych jí za nic na světě.

    superkarma: 0 03.11.2009, 07:09:26
  27. avatar
    [4] RenataP [*]

    šmankote, jak já to chápu.....Sml30

    superkarma: 0 03.11.2009, 05:24:15
  28. avatar
    [3] krákorka [*]

    Eva_Fl — #1 Zdravím!Sml79

    superkarma: 0 03.11.2009, 04:58:40
  29. avatar
    [2] krákorka [*]

    Hezky napsané! Takhle v 5 ráno se to hezky četloSml16.

    superkarma: 0 03.11.2009, 04:58:16
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Plodům A a B už je devatenáct Sml30Sml30Sml30Sml67Sml16

    1. na komentář reaguje krákorka — #3
    superkarma: 0 03.11.2009, 02:40:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme