Domácnost

Jsem útěkář!

 

„Stůj nebo střelím!“ výkřik se ozval z podkrovního okénka. Malý David zpomalil, ale nakonec pokračoval ke dveřím do předsíně. A to neměl dělat. Pohraničáři se ptají jen jednou. David leží na chodníčku mezi záhonky.

 

„Seš mrtvej?“ Mezi třemi hlavami bratrů je vidět kousek nebe. „Ne.“ Na hrudníčku pod vyhrnutou košilí je červený puntík.



Dohodli se, že to nikomu neřeknou. Teda kromě Mirka. Mirkova maminka to Davidově mamince řekla hned ráno. Vůbec se toho ten rok nakupilo nějak víc. A tak se jednoho dne David rozhodl, že odejde z domova. Celý plán byl perfektní. Pár dní zůstane někde v lese, nejspíš v nějakém seníku. Brzy ho začnou hledat, uvědomí si, jak vzácného člověka ztratili! Celé město bude na nohou! Hledá se David! Ten báječný chlapík ze 4.C!

 

Jako skaut dobře věděl, co je potřeba pro přežití v divočině, a tak ráno místo do školy vykračoval s batůžkem do kopců nad Vrchlabím. Původně myslel, že dojde dál, ale nakonec byl rád, že první seník byl v polích ještě pod lesem. Zatímco jeho spolužáci se mordovali s úlohou na tabuli, David seděl ve stodole a představoval si, jaký zmatek asi už propukl dole ve městě. Tatínek asi musel odejít dřív z práce, maminka brečí v kuchyni. Svačinu už měl snědenou a čaj v lahvi vypitý, když se do polí začal vkrádat soumrak a depky… Netrvalo dlouho a Davídek usoudil, že nemůže nechat rodiče takhle se trápit. Rozhodl se, že sejde zpátky do údolí a zabrání dalšímu truchlení. Úplně viděl, jak maminka vybíhá z kuchyně s výkřikem: „Davídku! Kde jsi byl!"

„Nazdar! V kuchyni je večeře, dneska je rizoto. Máš úkoly?“ švitořila maminka v předsíni, když zády k Davídkovi rovnala pantofle v botníku. David se s vykulenýma očima šoural do pokojíčku. „Tak co, chlape?! Jak bylo?“ klepnul ho tatínek po zádech, když ho míjel cestou do garáže. Nikdo ho nehledal! Plán musel mít někde trhliny! „Jak bylo na skautu?!“ volá ještě tatínek z předsíně. No jasně! Ve středu přece jde ze školy rovnou do skauta a domů přijde až… kolem sedmé!

Vím naprosto přesně, jak Davidovi bylo. Sama jsem s dobře sbaleným batůžkem odcházela z domova několikrát. Postupně jsem balení vylepšovala a obsah batohu poměrově ustupoval plyšákům a zvětšovalo se místo pro čisté prádlo a svačinu... Stejně plynule se zmenšovalo moje odhodlání opustit civilizaci zkaženou domácími úkoly, utíráním nádobí a mladšími sourozenci, když jsem postupně obhlížela krmelce na kraji lesa a ani v jednom nebyla peřina a polštář. První útěk mi rodiče rozmluvili ještě v předsíni. Při tom druhém jsem potkala maminku na pravidelné procházce s kočárkem. Domů jsme se už vrátily společně.

Máte problém? Příroda dává tři možnosti: Utíkat, útočit, nebo sebou plácnout na zem a dělat mrtvého brouka. Jenže v zasedačce tohle vždycky nejde, že jo... Odmalička se učíme zvládat potíže jinak. Jako lidi. Ale něco vám řeknu. Mě to vždycky v úzkých dožene. Stokrát si říkám: Vyřeším to v klidu!!!! Můžeme se dohodnout! A pak! Prásknu dveřmi, bez klíčů, bez bundy jsem schopná vylítnout z domu a amok rozcházím v ulicích. Dokud mě Někdo nenajde. Nebo… a to je horší… mě Někdo nenechá vykysat a já se vracím domů sama jak zpráskaný pes.

 

A co vy? Jste útěkáři? Nebo koušete? Nebo máte na zádech vzorek koberce a parket?

 

 

   
01.12.2006 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [37] mikule [*]

    Utekla jsem jednou

    superkarma: 0 24.12.2006, 16:04:21
  2. avatar
    [36] mikule [*]

    Já jsem odešla z domova dvakrát. Jednou k tátovi po hádce s mámou, podruhé jsem se prostě vrátila až ráno.

    superkarma: 0 12.12.2006, 21:15:10
  3. avatar
    [35] Gamibo [*]

    Snažím se věci řešit přímo,ale někdy to moc nejde.Pořád si při řešení problému říkám,abych tím někomu neublížila.Zajímají mě pocity druhých a na sebe zapomínám.Těď zrovna řeším dilema,jak se mám zeptat přítelkyně proč se mi vyhýbá i když vím,že jsem ji ničím neublížila,neustále omlouvám její komlikovanou povahu,ale vím,že mě netěší čekat až příjde s tím,že něco potřebuje.Manžel mi radí abych to nechala být,ale já přeci nejsem špalek na kterém se může do nekonečna štípat dříví.Jako dítě jsem si všechno schovala a na všechno jsem byla sama,před ničím jsem neutíkala,ale ani jsem se tomu neuměla postavit a čelit.Tvrdě jsem na sobě pracovala a nehodlám se vracet k minulosti.Její manžel je pravý opak mého a jestli to je důvod proč se mi ze dne na den začala vyhýbat pak je to asi její utěk a ne můj.Jen mi na tom vadí fakt ,že příjde a bude se chovat tak jako by se nic nestalo,to se přece nedělá.Bojím se jí prostě zeptat i když jsem nic neprovedla.

    superkarma: 0 07.12.2006, 10:17:50
  4. avatar
    [34] mirienka [*]

    Bohužel, teď častěji vybuchnu a hned mě to mrzí. Asi jsou moje nervy už trochu opotřebované, ale párkrát jsem musela vzít kabát a práce nepráce, jít se trochu provětrat ven. Sama. Pomáhá to - procházka, klid a uspořádání myšlenek. Většinou jsou všechny problémy stejně jen kvůli blbostem. Zbytečně.

    superkarma: 0 03.12.2006, 16:58:12
  5. avatar
    [31] Kikinka001 [*]

    já jsem zatím ještě nikdy nikam neutekla a ani nad tím nepřemíšlím

    superkarma: 0 03.12.2006, 09:55:45
  6. avatar
    [30] milča [*]

    Já mám na zádech vzorek židle,jak sedím u PC

    superkarma: 0 03.12.2006, 09:34:53
  7. avatar
    [29] edith1975 [*]

    Utíkám..........................k PC, na ženu in.

    superkarma: 0 02.12.2006, 16:57:20
  8. avatar
    [28] monca13 [*]

    Ad bloudění - já mám ale opravdu absolutní orientační nesmysl, takže v Praze bloudím samozřejmě (bloudila jsem, když jsem tam ještě jezdila), i když mám mapu, zachránilo mě vždycky M - sláva, metro, tam nezabloudím.
    A útěky? Z domova jsem nikdy neutíkala, od 15ti do 24 let jsem bydlela na internátech a potom na kolejích, takže jsem se domů spíš těšila.

    superkarma: 0 02.12.2006, 13:28:10
  9. avatar
    [27] sobina [*]

    Já mám tu špatnou vlastnost, že se zatvrdím a přestanu mluvit. A to mi vydrží strašně dlouho. A to je ta nejhorší varianta, protože mně to pak mrzí, ale hrdost mi nedovolí povolit.

    superkarma: 0 02.12.2006, 07:56:48
  10. avatar
    [26] vora [*]

    Jak kdy. Někdy po vzoru svých moravských předků prasknu pěstí do stolu, někdy prásknu dveřma a někdy tiše zavírám dveře od koupelny - a bulím do vany.

    superkarma: 0 02.12.2006, 01:12:26
  11. avatar
    [23] 801926027 [*]

    Ono záleží na situaci a kdo a proč ... atd.? Většinou se snažím být v klidu a nějak to vyřešit a jindy prásknu dveřmi a vyvztekám se někde v rohu místnosti, ovšem za úplné samoty! Vlastně ani nevím, jestli by chtěl někdo riskovat a vyrušit mě ???

    superkarma: 0 01.12.2006, 16:02:00
  12. avatar
    [22] Amálie [*]

    Ani jedno nejsem, sklony mam ke kousání.

    superkarma: 0 01.12.2006, 15:21:46
  13. avatar
    [17] Kocicka [*]

    Ale zase to dopadne tim,že budu muset postavit všemu čelem a zůstat v KH

    superkarma: 0 01.12.2006, 13:07:52
  14. avatar
    [16] Kocicka [*]

    Tak to jsem ráda, že tohle neřeším sama....už jsem si připadala nenormální....jsem snad všechno možné...jak to čtu ale nejvíc asi útěkář....zrovna ted kuju plán jak utéct, evropa už je na moje problémy malá, tak rovnou do CHile:-))))

    superkarma: 0 01.12.2006, 13:06:31
  15. avatar
    [13] Meander [*]

    Nyotaimori: Jak kdy. Já se ztratila cestou z prvního koncertu Pet Shop Boys. Měla jsem přespat u strýčka na Žižkově, přímo u vysílače. Orientovala jsem se podle světýlek a když jsem po mnoha hodinách putování přišla na dohled k jejich zdroji, byl to stavební jeřáb na opačné straně Prahy. Tenkrát jsem chtěla umřít.

    Útěkář nejsem, volím mrtvého brouka, je to pohodlnější a je u toho člověku teplo. Když jsem k smrti uražená ostentativně vystoupila z auta na německé dálnici, nebylo to ani trochu pěkné.

    superkarma: 0 01.12.2006, 11:14:36
  16. avatar
    [10] Midsummer [*]

    Nyotaimori: *Kotě*: tak to já bych se mnohem radši ztratila někde v Brdských lesech. Ovšem pouze se zárukou, že mě tam záhy objeví fešný polesný - a nebude moc brblat co dělám v zakázaném prostoru...

    superkarma: 0 01.12.2006, 08:56:20
  17. avatar
    [9] Gabi [*]

    Tak to já budu utěkářka s občacnými kousavými projevy.

    superkarma: 0 01.12.2006, 08:55:22
  18. [8] student [*]

    Odchody jsou pěkné, ale návraty ještě pěknější.

    superkarma: 0 01.12.2006, 08:24:07
  19. avatar
    [7] Kadla [*]

    *Kotě*: To já ať jedu kam jedu (autem), vždycky se nakonec vynořím u malešické spalovny. Žeby v tom byla nějaká symbolika?

    superkarma: 0 01.12.2006, 08:00:12
  20. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Nyotaimori: když já jsem furt bloudila v kruzích a vždycky, když už jsem myslela, že jsem se našla, tak jsem se znovu ocitla u kostela sv. Apolináře. Ne že by to nebyl pěkný kostel, ale po několika pokusech už to bylo poněkud frustrující

    superkarma: 0 01.12.2006, 05:06:47
  21. avatar
    [4] Henri [*]

    Koušu, ale do mrtvého už nekopu.

    superkarma: 0 01.12.2006, 03:18:31
  22. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    1Mona: přijel a smál se mi jenom trošku. Je to můj poklad

    superkarma: 0 01.12.2006, 01:49:16
  23. [2] 1Mona [*]

    *Kotě*: No,pokud manžel přijel a blbě nekecal, tak bych si ho, teda, hodně vážila!!

    superkarma: 0 01.12.2006, 01:25:20
  24. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Jo, jsem taky útěkářka. Jednou jsme se pekelně pohádali s manželem a jelikož jsem mocně pociťovala, že jsem v právu, dospěla jsem k názoru, že s tím individuem, které nedokáže nahlédnout, jak moc se mýlí, již nemohu v jednom bytě déle být. Odešla jsem tedy do noční Prahy, naštěstí jsem měla aspoň mobil v kapse u bundy, protože díky svému vzácně nevyvinutému orientačnímu smyslu jsem se o hodinu později nenávratně ztratila v uličkách Nového města a musela potupně volat manželovi, ať mě přijede vyzvednout.

    superkarma: 0 01.12.2006, 01:13:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme