Reklama

Lukáš

Lukáš je třiatřicetiletý bubeník, vyznavač punku, vegan, osobně bych řekla, že i influencer a skvělý člověk, z něhož stojí za to vzít si příklad. Jeho pohled na svět je přesně takový, jaký chybí mnohým z nás. Je dobrý, šťastný a pozitivní. Seznamte se.

Lukáši, než se vůbec pustíme do samotných otázek, můžeš se, prosím, představit našim čtenářkám?
V první řadě jsem člověk, který neustále hledá nové životní cesty. Snažím se překonávat sám sebe a posouvat se dál. Život nabízí neskutečné množství možností a já doufám, že jich objevím co nejvíce. Proto je pro mě těžké se nějak profilovat a říct konkrétně kdo jsem.
Jsem obyčejný kluk, co vyrostl v malém městě a momentálně žije za Prahou se svou úžasnou ženou a čtyřmi kočkami. Hraji na bicí, snažím se alespoň malou měrou bojovat za svobodu zvířat, když to jde, tak cestuji a občas píši články.

Lukáš

Napsal jsi knihu Cesta od punku ke svobodě. Já o tobě vím, že jsi bubeník v punkrockové kapele Pipes & Pints. Co tě k tak výrazné změně životního stylu vedlo?
Zhruba od 16 let se pohybuji v punkovém prostředí a různých kapelách, kterých jsem prošel celkem dost. Punk jsem vždy bral jako pozitivní životní styl, který se staví proti rasismu a omezování svobody. Nyní je mi 33 a došel jsem do bodu, kdy jsem o tom všem chtěl napsat. Zprvu jsem si psal poznámky pouze pro sebe, později jsem se rozhodl vydat to veřejně. Byla to pro mě taková výzva a dá se říct i terapie.

Pohybuješ se stále ve sféře punku, drsných kapel a celkem divokého prostředí. Platí to stále nebo se i tato hudební scéna změnila?
Těch hudebních odnoží v této sféře je velká spousta. Navzájem se prolínají a v některých si troufám tvrdit, že se zastavil čas. Jiné jdou samozřejmě s dobou a neustále se posouvají a vyvíjejí. Jak hudebně, textově, tak i názorově. Ono opravdu záleží, na jakou akci zrovna narazíte. Někteří hulákají jen o alkoholu, a jak se kde opili, jiní mají zase sociálně zaměřené nebo politické texty. Další zpívají o sluníčku a hrají ska nebo neopunk.
Bohužel nebo bohudík jsem ale nezažil dobu před rokem 1989, kdy to muselo být pro punkáče a celkově muzikanty opravdu dost tvrdé.

Lukáš

Vraťme se zpátky ke zmíněné knize. Co tě k jejímu napsání vedlo?
Původně jsem si psal poznámky jen pro sebe a pak někdy v budoucnu chtěl napsat knížku o naší kapele Pipes & Pints. Ve chvíli, kdy jsme oznámili pauzu, se doslova nabízelo nějak završit a sepsat část našeho období. Nakonec jsem ji ale rozšířil o nějaké své myšlenky, kapely, v kterých jsem hrával a pohledy na scénu, v které jsem se pohyboval. V podstatě je psána formou deníku. Těch důvodů k napsání bylo hned několik. Jedním z hlavních byla určitá motivace mladých kapel, ale i lidí mimo hudební scénu. O tom, že obyčejný kluk z malého města, který nemá žádné hudební vzdělání, se může živit hudbou. A jen proto, že jsem to moc chtěl a šel si za svým snem. A věřím, že tohle je možné v jakémkoliv oboru. Svým způsobem to byla také osobní výzva. Moc jsem si přál vydat knížku. Alespoň jednu v životě, a tento cíl se mi podařilo splnit dřív, než jsem si pomyslel.

Považuješ se za straight edge nebo by ses charakterizoval trochu jinak?
Straight edge je název životního stylu, který je úzce spojený s hardcore-punkem. Jeho přívrženci odmítají jakékoliv měkké či tvrdé drogy. Takže i společensky uznávané drogy jako alkohol a cigarety. Chtějí dosáhnout čisté mysli a svobody. Spousty z nich jsou také vegetariány či vegany.
Z těchto zmíněných kritérií do této kategorie spadám, a když se mě někdo zeptá, zda jsem straight edge, je pro mě jednodušší odpovědět „ano“. Ale jinak se snažím nikam neškatulkovat, protože mám pocit, že každá škatulka mi bere určitou svobodu. A to bylo také důvodem, proč jsem knihu nazval „Od punku ke svobodě“. Postupem času jsem si připadal jako v nějaké ohrádce, ze které když trošku vybočím, je zle. 

Lukáš

Byl jsi vegetarián, nyní jsi vegan. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?
Zhruba v době, kdy jsem se dostal k punku a hudbě, jsem začal přirozeně inklinovat k vegetariánství. Byl jsem v partě, kde byli povětšinou vegetariáni a vegani, a tak jsem k tomu měl velice blízko. Bylo to skvělé rozhodnutí a přechod k veganství ještě lepší. Jsem toho názoru, že nemohu mluvit o svobodě, pokud ji beru někomu jinému. A když jsem se nad tou myšlenkou zamyslel, přišlo mi logické maso nejíst. Po několika letech jsem se rozhodl, že ze svého jídelníčku vyřadím veškeré živočišné produkty, protože to, jak žijí mléčné krávy ve velkochovech anebo slepice v drůbežárnách, je otřesné a nedá se mluvit o životě. V žádném případě jsem nechtěl být součástí těchto krutostí, a tak jsem se rozhodl pro nejjednodušší věc, kterou jsem mohl udělat. Přestat konzumovat tyhle potraviny a podporovat tento průmysl.
To mě naprosto duševně očistilo a začal jsem se cítit daleko lépe. Jako po fyzické, tak hlavně po psychické stránce. Stal se ze mě daleko klidnější a mírumilovnější člověk.

LukášVím o tobě, že se celkem snažíš lidi informovat a komunikovat s nimi skrze sociální sítě na téma ochrana zvířat. Má to smysl? Vnímají to lidi?
Lidi tohle téma určitě vnímají, a to hodně intenzivně. Očividně se jich dotýká, dle vznětlivých, ale také pozitivních reakcí. Často to vyvolá dost nepříjemné diskuse, z kterých mi bývá smutno. Vidím ale, že to smysl má. Těch pozitivních zpráv, co mi chodí, je velká spousta. S tímto citlivým tématem se ale musí opatrně. Častokrát si už říkám, že tam nic nezveřejním, ale to téma je pro mě tak silné, že nemohu mlčet. Rozhodně ale nechci svůj názor a postoj nikomu vnucovat a jsem šťastný, že veganský životní styl je už běžnou součástí naší společnosti.
To, že sociální sítě mají i v tomhle tématu veliký vliv, může být například nedávné zrušení kožešinových farem v Čechách.
Je ale pravdou, že čím víc se v této problematice angažuji a vciťuji do pocitů zvířat, tím víc se trápím. Někdy je pro mě těžké v tomhle světě žít.

Cítíš se díky svému životnímu stylu svobodnější? Nebo lepší?
Ano, cítím se svobodnější, když nejsem pod vlivem žádných omamných látek a nejsem na ničem závislý. I to, že nemám prsty ve zbytečném zabíjení zvířat, mě hřeje u srdce. Ale lepším člověkem se díky tomu rozhodně necítím být.

Chtěl bys něco změnit? Ještě ve svém životě nebo tak nějak obecně?
Rád bych byl přínosem pro tento svět a nezakrněl na jednom místě. Každý se vyvíjí a každý se mění, já si přeji, aby to šlo vše jen dobrým směrem a svět byl krásné a šťastné místo.

Více o Lukášovi a jeho cestě najdete na www.lukasvincour.cz, na Facebooku nebo na jeho Instagramu.

Také si přečtěte: