Bulvár

Jsem ten nejspokojenější vesničan na světě.

Narodila jsem se v paneláku. Tedy přeneseně, samozřejmě jsem se narodila v porodnici, ta ovšem jako panelák vypadala taky. Vyrostla jsem v paneláku, panelová byla i škola, do které jsem chodila. Po maturitě jsem kvůli nedostatku pracovních příležitostí na Moravě přesídlila do Prahy - do panelové ubytovny. Tři roky jsem strávila v ženské části ubytovny, pak jsem se vdala a s manželem jsme se přestěhovali do tzv. "manželské" části ubytovny, kde byla pro rodinu k dispozici ubytovací buňka, zahrnující dva pokoje, pidi-předsíňku a sociální zařízení. Jak jsem byla šťastná, když jsme po roce a půl bydlení na ubytovně (to už jsme stav obyvatelstva zvýšili o jednoho) dostali od podniku družstevní byt - kde jinde než v paneláku na okrajovém pražském sídlišti. Za další dva roky jsme počet obyvatel našeho sídliště znovu zvýšili o jednoho. Po třinácti letech doznalo naše panelové sídliště změn (v žádném případě k lepšímu). Paneláky byly počmárané od sprejerů, bílá barva zešedla, vše začalo vypadat opotřebovaně. Stejně tak i mé manželství. Jednoho dne jsem sbalila knihy, fotky, děti a šatstvo a odstěhovala se do pronájmu. Podařilo se mi najít pronájem v přízemí rodinného domku kousek od mého pracoviště v Praze a - ejhle - zjistila jsem, jak se pocit z bydlení v domku nesmírně liší od toho v paneláku. Začala jsem lépe spát, nebyla jsem unavená, ráno se mi lépe vstávalo, když jsem z postele viděla oknem stromy, přes které prosvítalo ranní slunce, zjistila jsem, jak příjemné je dát si navečer na zahrádce kávu s kamarádkou a s úžasem jsem sledovala, jak můj "výlučně bytový kocour" jásá nad místními zahrádkami, toulá se po nocích a chodí se domů pouze najíst - šťastný a dosyta vylítaný.
 
Když jsme se s bývalým manželem konečně majetkově vypořádali, bydlela jsem v pronájmu už skoro dva roky a stokrát denně jsem si říkala, že než platit měsíčně horentní sumu za dva plus jedna v pronájmu, bylo by lepší splácet úvěr. Nadešel čas sehnat si vlastní bydlení. Jen jsem měla urputný pocit, že se mi už nechce do paneláku. Že by se mi líbilo bydlet v domečku. Mně, která neumím nasekat dříví, mně, která jsem ve svém životě pěstovala maximálně pažitku na parapetu, mně, která jsem naprosto antitechnický typ a nepoznám lopatu od rýče. Začala jsem se poohlížet po bydlení - vzhledem ke své finanční situaci jsem neměla jinou možnost než starší družstevní byt na hypotéku.
 
Ale po třech měsících hledání jsem nebyla schopna najít nic, co by stálo za to. A pak jsem se - jak už to bývá, asi vyšším řízením - dozvěděla, že jeden známý prodává hrubou stavbu 30 kilometrů za Prahou. Přijela jsem se tam podívat a okamžitě jsem věděla: Ano, tady chci žít. Cena byla stejná, jako za pěkný třípokojový družstevní byt v Praze. Trvalo třičtvrtě roku, než jsme dostavěli, dalšího třičtvrtě roku, než jsme se přestali brodit blátem, kdykoli zapršelo, ale bydlíme. A já jsem ten nejspokojenější vesničan na světě. V obci není obchod, ani škola, ani pošta. Autobus jezdí poskrovnu, takže jsem závislá na autě (všichni tři dojíždíme denně do Prahy - já za prací, děti do škol). Nemáme telefon, protože Telecom odmítá v takové "díře" postavit novou ústřednu (ta stará pojala jen 4 linky, které jsou rozděleny mezi obecní úřad a starousedlíky). Mobilní telefony mají špatný signál, takže když chci volat, musím vyběhnout do lesa. Nemáme Internet, protože nevidíme na WIFI vysílače.  Ale: Máme les hned za domem. Máme výborné sousedy. Máme nádherný výhled. Máme vedle domu přírodní amfiteátr, kde se chystám se svou kapelou pořádat folkové festiválky. Máme to do Prahy 20 minut autem po dálnici, takže jsem v práci dokonce dříve než mé kolegyně, které dojíždějí z druhého konce Prahy. A máme božský klid a úžasnou pohodu, jakou jsem nikde jinde nezažila. A já, která jsem si dříve neuměla představit jiný život než život v paneláku, dobrovolně a s radostí žiju na polosamotě a s nadšením se rejpám v hlíně a sázím kytičky, sekám trávu a chodím sbírat houby, co mi rostou na zahradě. A po roce života na vesnici už se občas trefím, když se snažím poznat, co je lopata a co je rýč :-))) Moje tři kočky jsou naprosto blažené, když lítají po zahradě, po lese a lezou po stromech. Pravda, když večer zjistím, že mi chybí olej, radši namažu chleba máslem, i když dojet do Prahy není zase takový problém. Ale komu by se chtělo hnát se po dálnici do Prahy, když je doma tak krásně... že jo?
 

Kadla
Milá Kadlo,
z vašeho příspěvku je znát, že jste šťastná žena, a já vám to moc přeji. A jistě nejen já.
   
18.10.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] elfos [*]

    Kadlo :-) ..

    superkarma: 0 18.10.2006, 19:11:18
  2. avatar
    [12] trdlo [*]

    Taky jsem Prazacka presazena do lesa, topim drivim, a do nejblizsiho kramu to mam cca 10 km. A az se civilizace zacne prokousavat az ke mne, odstehuju se jeste hloubeji do prirody

    superkarma: 0 18.10.2006, 19:06:12
  3. avatar
    [11] Dášule [*]

    Je to krásné. Já to mám právě naopak. Panlák byl můj sen a ten jsem si splnila. A myslím, že o to jde - aby člověk bydlel tam, kde bydlí rád.

    superkarma: 0 18.10.2006, 17:06:22
  4. avatar
    [10] Hysteria [*]

    Moc pěkné.

    superkarma: 0 18.10.2006, 15:08:55
  5. avatar
    [9] bonda [*]

    Krásně napsané, protože domeček je krásný, je tam určitě krásně a máte se krásně.

    superkarma: 0 18.10.2006, 14:41:51
  6. avatar
    [7] Žábina [*]

    moc krásně napsané

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:27:05
  7. avatar
    [6] šája [*]

    To je moc hezky napsaný

    superkarma: 0 18.10.2006, 13:13:41
  8. avatar
    [5] Věrulinka [*]

    žena-in

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:21:53
  9. avatar
    [4] EvikD [*]

    Krásný článek, přeju ti, aby ti ten pocit štěstí vydržel

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:17:30
  10. avatar
    [3] pastel.ka [*]

    Moc hezké....moje řeč...

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:14:13
  11. avatar
    [2] Midsummer [*]

    krásný příspěvek . Mimochodem, už delší dobu mám pocit, že doopravdy nejlépe si umí vesnici užít lidé, kteří sem přišli z města. Nejsou totiž zatížení a ubití těmi negativy. Někteří starousedlíci už totiž vnímají jen tu dřinu (páč to jinak ani neumějí) a neustálým dojížděním za doktory, za prací, za nákupy (páč si sobotu neumějí jinak přestavit než v supermarketu)

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:08:26
  12. avatar
    [1] gerda [*]

    áááááááááááá - balzám na mou dušičku, moc pěkné vyznání!

    superkarma: 0 18.10.2006, 12:04:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme