K zimě samozřejmě patří hory, lyžování nebo běžky. V životě ženy jsou ale období, kdy by se těmto sportům měla raději vyhýbat, např. v těhotenství. Nikdy nevíte, co se může na sjezdovce nebo v běžkařské stopě stát... Také dvaatřicetiletá Věra si dala letos od zimních sportů pauzu.

Věra je přesvědčená o tom, že lyžování a běžkování je v těhotenství riziko, a tak se rozhodla, že si letos hory odpustí. Přitom za normálních okolností je nadšená a zkušená lyžařka a také na běžkách má v nohách stovky kilometrů. Teď se ale vzdá čehokoliv, jen aby se jejímu dítěti nic nestalo.

Přečtěte si také:

„Bylo to jasné hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná. Na dítě jsem čekala dlouho, pokoušeli jsme se s manželem pět let, než jsem konečně otěhotněla, a tak nehodlám nic riskovat. Říkala jsem si, že letos tedy na hory asi nepojedeme, tajně jsem doufala, že místo toho pojedeme někam do lázní nebo třeba zůstaneme v klidu doma... Za měsíc už mám stejně termín, tak bych si všechno v klidu připravila a dokoupila, co potřebuju.

Jenže Mirek mě překvapil, když rozhodl, že na hory určitě pojedeme, že on to do příští zimy bez lyží a běžek rozhodně nevydrží. Neměla jsem sílu se s ním dohadovat, stejně už měl ty hory domluvené. A dost mě mrzí, že se mě na názor nezeptal dřív, než všechno objednal, ale nevím, spíš by na to stejně ohled nebral. To, že lyžovat nebudu, je přece můj problém...

Bude sobec pořád?

lyžeA co mě nejvíc štve, je to, že jedeme s partou lidí, kde jsou všichni bezdětní a navíc sportovci, takže já jediná tam nebudu moct lyžovat. Oni všichni budou celé dny na svahu a odpoledne nebo ráno ještě na běžkách, zatímco já se budu plácat někde na procházkách po městečku nebo v posteli u knížek a televize. Co jiného tam taky můžu dělat s obrovským břichem?

Mrzí mě, že se Mirek chová tak bezohledně, mohli jsme si aspoň promluvit o jiných možnostech. Možná bych nakonec i souhlasila s těmi horami, přece jen čerstvý horský vzduch udělá miminku taky dobře, ale on rozhodl za mě, ačkoliv věděl, že jsem letos omezená těhotenstvím.

Ale co se dá dělat? Už to nezměním, tak si to budu muset užít po svém. Bojím se ale, že tenhle přístup bude mít Mirek i potom, co se nám narodí miminko. On si bude všechno dělat tak, jak mu to bude vyhovovat, a já se budu muset přizpůsobovat. A s dítětem už budu omezená vždycky, alespoň do jeho deseti let. Nebo je reálná šance, že se Mirek změní?“

Další články v našem magazínu:

Reklama