Bulvár

Jsem takový malý úchyláček


Miluji staré věci, nikdo jiný u nás v rodině takhle postižen není. Moje babička žasla nad tím, jak jásám, když jsem našla na půdě krabici plnou Národních listů z roku 1931. Přemýšlela nad tím, jestli nemá zavolat do Bohnic, když jsem lezla do velkého kontejneru, kam lidé při likvidaci pozůstalosti po babičce vyhazovali staré formy na bábovky, malované skleničky a jiné poklady.

Já zase se musela držet, abych jí neřekla nic ošklivého, když mi s radostí ukazovala ty nádherné hrnky, které si koupila v Máji, a ty ošklivé staré vyhodila. Co taky s nimi, když už je používala její babička a některé měly malou vadu na kráse a navíc asi dva chyběly.

Takže jsem nepochopená s mojí láskou ke starým věcem. Nevím tedy, po kom jsem tuhle úchylku zdědila, ale miluji vetešnictví a antikvariáty. Mají pro mne neodolatelné kouzlo. Tyhle obchůdky mne prostě neodolatelně přitahují. Je to takové vábení – pojď dál, koukni se k nám.... Málokdy odolám.


Při probírání věcí ve vetešnictví mívám zvláštní pocity. Říkám si, komu ta věc (M) sloužila přede mnou. Odkud si ji dovezl? Proč se jí pak zbavil? Beru do rukou plechové krabice od čajů, kávy a úplně jasně vidím ty plantáže čajovníků a kávovníků. Hrnečky, ty mají také své kouzlo a neztrácejí ho ani se ztrátou ouška. Staré olysalé medvídky, kterým chybí tu očíčko, jinému zase ouško.

Každá věc tu umí vypovídat svůj příběh.


Antikvariáty to je něco podobného. Probírám se knížkami a hned mi jinak utíká čas. Občas se tu najdou kousky, nad kterými moje srdce zajásá. Otevřu knihu a úplně se ztrácím v čase – Laciná knihovna národní, spisy pro zábavu a poučení. Nakladatelství J.Otto. Nebo – Nákladem knihkupectví Dra Frant. Bačkovského také vyšla :

Babička
obrazy z venkovského života
od
Boženy Němcové.
--------------------------- První řádné vydání.-----------------------------
Za 80 h, váz. 1 K 10 h, skv. váz. 1 k 50 h.


V knize je už nespočet razítek veřejných knihoven, jen už několikrát znovu svázána a stránky ořezány tak, že na některých z nich už chybí poslední řádek. Ale ani to jí neubírá na kráse.


Jsem asi takový malý „úchyláček“, jak praví můj choť, ale nemyslí to zle.

Sám sbírá staré mince, takže i on občas zajde do vetešnictví, blešárny. Teď si asi řeknete, že musíme mít doma skladiště starých krámů. Ne, není to tak. Se spoustou věcí se jen tak potěším a pak je zase vrátím to polic. Buď kvůli finančním důvodům nebo i kvůli tomu, že u nás doma by ta konkrétní věc prostě své kouzlo ztratila.

O to víc mne potěší, když dostanu třeba k narozeninám hrneček kafáč, ze kterého pila už babička mého tchána a před tím už možná její babička. Opatruji ho jako oko v hlavě a doufám, že ho taky budu moci někomu předat. Někomu, kdo se rád toulá časem.

Šárka


Milá Šárko,

každý má nějakou úchylku a ta Vaše má své opodstatnění. Přemýšlíte o starých věcech mnohem komplexněji a vytváříte si tak k předmětům, které někdo odložil, celé příběhy.

Pokud Vaše vášeň nepřeroste v chuť hromadit, bude to super.

Když jsem totiž nedávno viděla v televizi reportáž o paní, která hromadila a hromadila, až bylo velmi složité se k ní domů vůbec dostat, pochopila jsem, že taková záliba může nemile přerůst.
   
07.07.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [13] wich [*]

    Já už raději nesbírám nic. Byt jenom 3+1 v klasickém paneláku, takže bych zarostla krámstvem Ale staré věci se mi líbí, dýchne z nich zvláštní kouzlo, takže taky občas babičce šmejdím po půdě

    superkarma: 0 09.07.2006, 22:28:59
  2. [10] Asdareel [*]

    Přiznám se, že po přečtení nadpisu jse čekal počtení úplně jiného druhu Jinak tuto vášeň pro staré věci moc nesdílím, asi před rokem jsem navštívil kavárnu v Praze ve stylu rádoby retro, kde byly zaprášené otomany, křesla, z nichž lezla péra, rozlámané šicí stroje, nefunkční pendlovky apod. Připadal jsem si tam velmi neútulně, asi jako v hodně zabordeleném vetešnictví.

    V době komunismu jsem se ovšem pídil po tiskovinách z roku 1968, to bylo ale způsobené nikoliv nějakou retro zálibou, nýbrž touhou si trochu loknout svobody.

    superkarma: 0 08.07.2006, 13:25:26
  3. avatar
    [7] átéčko [*]

    Nemám ráda veteš

    superkarma: 0 07.07.2006, 22:21:37
  4. [6] EvaH [*]

    Krásný příspěvěk - a úplně se v něm vidím, takových "úchylných" nás je asi víc. Ale bohužel, taky bydlím v paneláku a tak do starožitností a podobných obchůdků chodím jen nasávat atmosféru...

    superkarma: 0 07.07.2006, 21:04:47
  5. [4] Anai [*]

    Měla jsem podobné sklony jako Šárka až do doby, než jsem poznala rodinu svého manžela: tam se kupila starožitnost na starožitnost a schovávaly se i staré noviny... byt i chalupa plné haraburdí, nebylo už co kam dát, nic se nevyhazovalo. A takový byt jsem musela (i chtěla, kdo by rád špínu) i uklízet! Od té doby nenávidím starožitnosti vč. nábytku (max. tak na koukání někde na zámku) a vyhazuju úplně všechno, co zrovna nepotřebuju. Každou starožitnost, co jsem zdědila po babičce, jsem rozdala, nebo prodala. I maličkosti! Taky jsem asi úchylná, ale opačně!

    superkarma: 0 07.07.2006, 14:30:31
  6. avatar
    [3] vládík [*]

    Šárko, já Tě úplně chápu. Už jako malá jsem ráda šmejdila babičkám po půdách a hrabala se ve starých věcech. Teď zas miluju antikvariáty, beletrii si kupuju většinou tam. Přemýšlím, kdo ji asi četl a tak. Ale učebnice musím mít nové! Tam mi to ošmatání vadí

    superkarma: 0 07.07.2006, 13:36:16
  7. avatar
    [2] Vivian [*]

    Taky mám moc ráda staré věci, ze kterých přímo dýchá historie

    superkarma: 0 07.07.2006, 13:12:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme