Bulvár

Jsem tady asi špatně, samé báby...

Jojo, zažila.

S gymplem a jedním ročníkem z VŠ (byla jsem ve dvou). Moc jsem se netěšila. Když jsem dorazila, byl scénář pokaždé stejný. Vešla jsem a říkám si, to jsem tady asi špatně, samé báby... Až když se člověk rozkouká, pozná své bývalé spolužáky.

Fascinovala mě jedna spolužačka, když ve věku 37 let konstatovala, že se těší, až budou s manželem v důchodu a budou si užívat na chalupě. Hm, trochu předčasné úvahy, zdá se. Někdo ve 40 rodí a někdo již myslí na důchod, zajímavé.

Spolužačky z VŠ byly zajímavé 3, ostatní měly klasický scénář (chlapců moc nedorazilo) - konec školy, nějaký ten manžel, dítě, děti a většinou na stále stejném místě v práci, žádné velké nadšení. Osudy se mně proto líbily jen tři.

Jedna spolužačka ze Slovenska, vždy bývala atraktivní, rozvedená s jednou dcerou a úspěšná v práci, stále hezká a přítel, partner - nevím. Povídala, ani jsem se nechtěla vdávat, věděla jsem, že se k sobě nehodíme, a tak byl rozvod pár měsíců po svatbě.

Další osud - spolužačka, podruhé vdaná za staršího manžela a bezdětná. Ale odlišovala se tím, že říkala - už jsem babička (tedy přes děti od manžela). Kromě své práce zabývající se celkem aktivně sportem.

Poslední zajímavý příběh, spolužačka, která VŠE nedostudovala, ale dokončovala v té době jinou vysokou školu, za což sklízela obdiv (to jsi dobrá, takhle ještě, že se ti chce). Rozvedená a ve vyšším věku dítě nevylučovala, že by už prý uvažovala. Studia dokončila a odjela navíc studovat Aj do Austrálie na půl roku.

O něco později se odehrálo setkání s gymplem. Kupodivu zajímavější, protože osudy byly profesně promíchanější a pestřejší. Opět se opakovala scéna, kdy přicházím (já, stále stejná a mladá...) a všechny se mi zdají staré s karfiolem na hlavě (alias trvalá, jako to nazývá jedna osoba mužského pohlaví).

Po nějaké chvíli spolužáky identifikuju. Ze 40 lidí ve třídě jich má 10 po 3 dětech - a pak, že se děti nerodí. Setkávám se stále s někým, kdo má 3 děti. 

Na obou dvou srazech jsem zůstala do ježků. Aneb do obracení židlí na stůl. A to jsem si říkala, že jdu na chvíli a doma budu coby dup, že to stejně bude stát za starou bačkoru. A vida, ve finále člověk dorazí bezmála s ptačím zpěvem.

Martina


Děkujeme za sadu pěkných a zajímavých příběhů :)

redakce@zena-in.cz

   
13.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [9] Tobbi [*]

    ježci

    superkarma: 0 15.10.2006, 10:40:10
  2. avatar
    [8] majdulína [*]

    ježci

    superkarma: 0 14.10.2006, 21:30:37
  3. avatar
    [7] edith1975 [*]

    Tak jste mě navnadily, hned bych na nějaký šla

    superkarma: 0 13.10.2006, 21:08:25
  4. avatar
    [6] aknelin [*]

    ježci ........supr!

    superkarma: 0 13.10.2006, 17:49:01
  5. avatar
    [5] Jakanovka [*]

    Teda ten karfiol a ježek jsou fakt super!!!!Přesně tohle se mi děje na každém srazu.Vtrhnu tam,rozhlédnu se a "promiňte,sem já nepatřím.Odpověď zní:"jdi do.....,to jsme my,už jsi taky trochu postarší.Ale fajn je to nakonec vždycky.

    superkarma: 0 13.10.2006, 16:53:51
  6. avatar
    [3] Janecka [*]

    ježci

    superkarma: 0 13.10.2006, 15:11:47
  7. avatar
    [2] Vivian [*]

    to o těch ježcích jsem neznala

    superkarma: 0 13.10.2006, 15:03:57
  8. avatar
    [1] Midsummer [*]

    ...statistika ...

    superkarma: 0 13.10.2006, 14:59:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme