Vztahy

Jsem svobodná už příliš dlouho!

kulhající třicítka

Je jich stále víc. Úspěšné, bohaté, vzdělané, zcestovalé, inteligentní, samostatné. Pro co se rozhodnou, to získají. Ale jedna oblast v životě jim pokulhává. Vztahy, na které jaksi „nezbývá čas“. Ano, řeč je o „svobodných třicítkách“. Ženách, kterým již tzv. tikají biologické hodiny, a ony přitom myslí na vše možné, jen ne na vdavky či pořizování potomka… Anebo přece?

Vzdělané, bohaté a... svobodné

Nedávno se mě na salse ptal můj kubánský tanečník, proč se my Češi bereme tak pozdě, proč tak dlouho žijeme svobodní. Přemýšlela jsem, co mu odpovědět. Začala jsem mu vysvětlovat, že mnohdy dokončíme školy až v pozdním věku, pak chceme získat praxi v oboru, něco procestovat a dopřát si spoustu radostí, které naše moderní doba skýtá. Zahraniční stáže, praxe v jedné firmě, ve druhé firmě a ejhle, třicátiny zaklepou na dveře, ani nevíme jak. Mnohé ženy se v té chvíli zděsí a začnou honem hledat někoho, s kým by co nejdřív založily rodinu. Gynekologové zhodnocují možná rizika, která je čekají, vdané kamarádky jim (i když často ne popravdě) vyprávějí, jak jsou šťastné a plně se seberealizují v roli matky, a pak se v okolí vždy najde dostatečný počet těch, kteří je zásobují řečmi typu „Všichni vhodní chlapi jsou už zadaní!“, „Jestli chceš rodinu, neměla bys při výběru být moc vybíravá...“ nebo „Co vlastně vůbec chceš?“.

Některé tlaku podlehnou a v nastávající panice udělají unáhlené kroky. Jiné si řeknou: „OK, je mi třicet, tak tedy postupně začnu pracovat na vytváření podmínek pro rodinu.“ Též se najdou takové, které si poví: „No a co, hlavní je přece kariéra, děti mě nezajímají…“ A pak se ozve červíček: „No ale co když jednoho dne změním názor, a pak bude pozdě to měnit?“…

Zvyklé na samotu

Ať se nám to líbí, nebo ne, nějak se k situaci přibývajícího věku musíme postavit. A pokud se rozhodneme jít cestou najít si partnera a založit s ním rodinu, nemusí to pro nás být ze začátku volba vůbec snadná. Pokud jsme totiž již delší dobu žily samy, pustit do svého života někoho jiného – i když si to třeba moc přejeme – přinese spoustu změn. Nedávno mi jedna klientka vyprávěla:

Vyhovuje mi, že když přijdu domů, všechno tam najdu tak, jak jsem to nechala. Nemusím řešit, že jsem po snídani neumyla nádobí a někomu tam bude překážet. Nemusím nikomu vysvětlovat, kam večer jdu, a spěchat domů. Včetně toho, že si můžu pouštět, jakou chci hudbu nebo film, a ráno mám koupelnu jenom pro sebe.

To jsou určitá pozitiva, kterých může být obtížné se vzdát (a našli bychom jistě mnohá další). Navíc, pokud si zvykneme, že všechno je po našem, po čase už ani nemusíme počítat s variantou, že by v rámci našich rozhodnutí bylo třeba zohlednit názor někoho jiného. A pak, když se v našem životě objeví někdo, kdo v mnohých situacích funguje – zcela logicky – jinak než my, jsme tím nepříjemně zaskočeny a vnímáme ho jako rušivý element.

Něco za něco

Asi je třeba si připustit, že o určité výhody skutečně přijdeme. Kupříkladu nebudeme moct celý večer poslouchat své oblíbené rádio, protože našemu partnerovi třeba poleze na nervy a bude pak celý nevrlý. Na druhou stranu i zde se lze na situaci podívat tak, abychom byly spokojené. Většina nepříjemných pocitů totiž často vyplývá z toho, že si to postavíme tak, že se omezujeme „kvůli němu“.

Jenže je to kvůli němu, nebo to vlastně děláme kvůli sobě? Protože když budeme trvat na svém rádiu a on toho bude nevrlý, plyne z toho vlastně nepříjemný důsledek pro nás. A tady je zcela jednoduše třeba si zvážit, co se NÁM vyplatí nejvíc. Trvat na svém rádiu, nebo snášet nepříjemnou náladu toho druhého? A jsme zcela svobodné zvolit si jednu nebo druhou variantu.

Takže pokud se rozhodneme, že rádio oželíme, neděláme to „kvůli němu“, ale protože by se nám nelíbily důsledky, které by to přineslo nám. Je to v podstatě drobná změna v postoji, ale může zcela změnit, jak se s druhým budeme cítit. Ne jako oběti, ale jako královny, které se samy dobrovolně rozhodují, co se jim vyplatí nejvíc, a dívají se na celý široký rámec souvislostí, a ne jen na malinkatou výseč.

Samozřejmě ne s každým partnerem při takovémhle zvažování zjistíme, že výsledek pro nás je plusový. Můžeme zjistit, že po zvážení všech možností, kteroukoli vybereme, stejně nám v důsledku nebude dobře. Abychom se byly ochotny vzdát své samoty a výhod z ní plynoucích, musíme svůj život začít sdílet s někým, jehož přítomnost nám její přednosti bohatě vyváží. Pokud se pod tlakem okolí v rychlosti rozhodneme sáhnout po tom prvním, který se naskytne a je „celkem použitelný“ (ale nijak zvlášť nadšené jím nejsme), nevýhody mohou brzo začít převažovat a radost, že konečně s někým můžeme sdílet svůj život i příbytek, se brzy vytratí…

Jak poznám, že je ten správný čas?

Nicméně tlak okolí někdy nabývá na síle a my se díky němu můžeme nechat zatlačit někam, kde se nám vůbec nebude líbit. Projevovat se to může různě. Např. ve snaze vyhnout se nepříjemným otázkám a narážkám na naši „nezadanost“ začneme mít tendenci se styku s přáteli vyhýbat. Což nás však vede k ještě většímu uzavírání se do samoty, a vstupujeme tak do bludného kruhu.

Navíc okolí začne strašit a vykreslovat nelákavou budoucnost mnohdy dříve, než hrozba skutečně nastává. Obzvlášť starší generace, u níž bylo zvykem se ženit/vdávat hned po skončení školy, může naše otálení nést nelibě a neodpustit si sem tam tu „dobře míněnou“ uštěpačnou poznámku. Ale ani stejně staří kamarádi si kolikrát neberou servítky. A přitom – kdo ví, kdy je ten správný čas začít „hnízdit“?

Já se domnívám, že je to jako se vším ostatním. Je to individuální, pro každého jiné. Jsou ženy, které jsou připravené a mají chuť mít rodinu už v osmnácti, a jsou jiné, které ve 33 letech cítí, že si hlavně nejdřív potřebují dokončit doktorát. A u obou je to v pořádku, pokud to vyplývá z jejich skutečných pocitů – řekla bych z intuice. A to je naopak to, čemu naslouchat musíme – a velmi pečlivě. Jak to cítíme vevnitř? Máme chuť a chceme si najít partnera, budoucího otce svých dětí? Nebo se nám v hloubce „ještě nechce“? Věřím, že pokud budeme poslouchat tento svůj skutečný vnitřní hlas, který přichází z našich pocitů, nikoli z hlavy, chybu neuděláme.

Připravilo www.sexualne.cz

Máte problém se vztahy? Jak podobnou situaci řešit?

   
25.08.2009 - Láska a vztahy - autor: Mgr. Katarína Filasová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [31] Luciiiik [*]

    Tak já ani o svatbě neuvažuju, chci si hlavně užívatSml57 dokud to jde

    superkarma: 0 02.09.2009, 18:24:13

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] grizzly [*]

    1. Potřebuje-li žena informaci o tom jak poznat ten pravý čas ať se nesnaží nikdy to nepozná.

    2. Proč by žena nemohla žít sama a sama bez potomků zemřít pro mnoho dětí by bylo lepší kdyby se jejich matky tak rozhodly.

    3. Pro muže by bylo možná také lepší kdyby se tak rozhodly.

    4. Vztah není kabelka nebo trofej k úspěšnému životu. Žena může být úspěšná i když nesplní biologickou funkci coby matka.

    5. Ve starověku byly staré panny posvátné a uctívané jako bohyně. Není načase se k tomu vrátit? Mnoho lidí by bylo šťastnejších.

    6. Možná by bylo vhodné je barevně odlišit. (No vlastně ne ta co se chce vdát a považuje rodinu za svou budoucnost brrrrrrrrrrrr, se vdá při nejbližší příležitosti).

    7. Máš-li pocit, že jsi svobodná moc dlouho není to na škodu a pokračuj v tom až do smrti.

    superkarma: 0 02.09.2009, 14:41:32
  2. avatar
    [29] Jupíí [*]

    gentiana — #28 tak tak, 3x  a plivnout přes levé rameno. Kdybys u toho pálila růžovou svíčku, možná vy to fungovalo. Takhle teoretik za chvíli vyleze znova.

    superkarma: 0 31.08.2009, 09:49:21
  3. [28] gentiana [*]

    teoretik — #22 Madam se ráčí vrátit do hrobu.

    1. na komentář reaguje Jupíí — #29
    superkarma: -1 31.08.2009, 09:44:09
  4. avatar
    [27] Jupíí [*]

    gentiana — #23 teoretik není madam, nýbrž gentleman. Odhaduji ho na zdatného padesátníka, mlsně očumujícho pětadvacítky. Doma pevně drženého u huby, připouštěného jednou za měsíc do manželského lože (když je třeba vyměnit kohoutek nebo vykydat hnůj).

    superkarma: 0 31.08.2009, 09:43:05
  5. [26] gentiana [*]

    teoretik — #22 Madam se ráčí vrátit do hrobu.

    superkarma: -1 31.08.2009, 09:41:27
  6. [25] gentiana [*]

    teoretik — #22 Madam se ráčí vrátit do hrobu.

    superkarma: -1 31.08.2009, 09:40:36
  7. avatar
    [24] Jupíí [*]

    gentiana — #23 teoretik není madam, nýbrž gentleman. Odhaduji ho na zdatného padesátníka, mlsně očumujícho pětadvacítky. Doma pevně drženého u huby, připouštěného jednou za měsíc do manželského lože (když je třeba vyměnit kohoutek nebo vykydat hnůj).

    superkarma: 0 31.08.2009, 09:39:32
  8. [23] gentiana [*]

    teoretik — #22 Madam se ráčí vrátit do hrobu.

    1. na komentář reaguje Jupíí — #24
    2. na komentář reaguje Jupíí — #27
    superkarma: -1 31.08.2009, 09:32:45
  9. [22] teoretik [*]

    Já už tuto situaci naštěstí řešit nemusím.Ale děvčata, ruku na srdce. Nenalháváte si tak trochu do vlastní kapsy? Možná máte jen tu smůlu, že jste nepotkali toho pravého. Ono těch mužů, jak se za našeho mládí říkalo Od Berouna zase tolik není. Ale od Drážďan je jich dost. Možná kdybyste potkali toho pravého, který by o vás opravdu stál byste neváhali ani trochu. Víte bohužel ve 30 už nejste žádné mladice a váš vrstevník a někdy i zdatný 50ník se raději podívá po přesdvacítce. Zkrátka pozor abyste nevypadly ze hry a jen navenek neříkaly, že nikoho nechcete. To babičky poznají a proto se ptají.

    1. na komentář reaguje gentiana — #23
    2. na komentář reaguje gentiana — #25
    3. na komentář reaguje gentiana — #26
    4. na komentář reaguje gentiana — #28
    superkarma: 0 29.08.2009, 13:19:47
  10. [21] jureckova [*]

    já poznala svéhomanžela ve 27 letech. Taky jsem si od rodiny a oklí vyslechla otázky typu "kdy se budeš vdávat", "už někoho máš", "to chceš zůstat sama" ...jojo, někdy to nebylo nic příjemného.

    Děti mi nic neříkaly, ale po 30 už jsem začala uvažovat, že by se s tím mělo něco dělat. Přítel v té době přestavoval barák, tak to nebylo ideální řešení. 1.1.2007 jsme se rozhodli, že se pokusíme o dítě ... na první ostrý výstřel byl zásah Sml52 . Bylo mi 32 let. Nakonec jsme se vzali, žijeme v pohodě, samozřejmě sem tam nějaký mráček či mrak je, to je všeude, ale jsem spokojená. Malá má za měsíc 2 roky.

    NELITUJI, že jsem počkala s dítětem i vdavkami. Naopak si myslím, že nejdřív to chce studovat, cestovat, užít si, získat praxi a teprve potom děti.

    superkarma: 0 26.08.2009, 18:07:00
  11. avatar
    [20] Irad [*]

    Za posledních pár let jsem potkala několik kluků, kteří za to fakt stáli. Můj problém asi je, že já fakt nechci Sml80. Miluji svoji svobodu. Vyhovuje mi můj způsob života..

    Jen kdybych byla ještě trochu více promiskuitní, tak by to bylo úplně ideální Sml52Sml52Sml52 Já mám však strašné zábrany. Milování je jediná věc, která mi fakt chybí, no a která mě bohužel bez určité citové vazby až tak moc nebere. Nemám z toho dobrý pocit..

    Josephine — #7 Ale je pravda, že když jim brzo nedáš, tak jdou prostě dál..

    macamala — #8 Tak teorii o mé sexuální orientaci nedávno vytvořila moje babička. Zase jako obvykle se mě zeptala, tak už někoho máš? No, a já řekla ano (nechtěla jsem slyšet přednášku o životě.. no, a zrovna den před tím jsem si s jedním klukem vyšla, tak proč toho hned nevyužít?). A babička mi na to řekla, že už se začínala bát, jestli nejsem "jiná".

    FAXÍK — #11 Mě bez chlapa nikdy špatně nebylo. A s chlapem ze začátku také nikdy ne. To až časem se to nějak mění :-( A to já už vždycky beru nohy na ramena Sml15

    Bébina — #12 Naprosto souhlasím - nikdy nebrat cokoli.

    Lyoness — #18 Tak to jsme na tom podobně.

    superkarma: 0 26.08.2009, 16:50:08
  12. avatar
    [19] Gwendylon [*]

    Trinii — #6 Trinii, byla jsem sama do třiceti, taky jsem potkala pár hajzlů a byla sama programově, a chvíli před jedenatřicátýma narozeninama bum, zamilovala jsem se. Jsme spolu rok, čtyři měsíce spolu bydlíme a myslím, že na mě to terno čekalo trošku déle Sml79 Takže pohoda, a jak píšeš - některé ženské mají chlapů několik, ale za co takoví chlapi stojí? Sml80 

    superkarma: 0 26.08.2009, 11:59:45
  13. [18] Lyoness [*]

    Bébina — #12 Tak tak - souhlasim.

    Me uz od 17ti babicka otravuje s tim, jestli nekoho mam a kdy se budu vdavat a co deti a jestli budu otalet, tak vsichni dobri chlapi uz budou prebrani a nic na me nezbyde. Sml30

    Nijak se do toho nezenu, nemam deprese z toho, ze jsem sama. Navic mit deti me zrovna moc nelaka...

    A kdo vi, co bude za pet deset let? To budu resit, az to nastane Sml80

    1. na komentář reaguje Irad — #20
    superkarma: 0 26.08.2009, 09:28:47
  14. avatar
    [17] navia [*]

    Eva_Fl — #15 Jako že ONA umývá nadobí a ON se rozčiluje u fotbalu?...hele a je to nastavené furt stejně nebo si to průběžně prohazují?Sml52

    superkarma: 0 25.08.2009, 20:14:34
  15. [16] FAXÍK [*]

    Bébina — #13 s ženskou by to byl lepší život, akorát mě ženské v posteli nic neříkají, jsem na chlapy

    superkarma: 0 25.08.2009, 19:41:18
  16. avatar
    [15] Eva_CZ [*]

    Bébina — #13 si to idealizujes, i u leseb je vzdycky jedna ON

    1. na komentář reaguje navia — #17
    superkarma: 0 25.08.2009, 17:59:03
  17. avatar
    [14] Eva_CZ [*]

    FAXÍK — #11 bez chlapa bylo senzacne, s chlapem trosku lip.

    superkarma: 0 25.08.2009, 17:57:43
  18. [13] Bébina [*]

    FAXÍK — #11 Ja porad rikam, ze nejvyhodnejsi je lesbicky vztah. Skoda ze jsem trapny heterosexual bez uchylek, hned bych nejakou kocicku hledala. O domaci prace bychom se podelily, o peci o deti taky, dokonce bych s ni mohla jit nakupovat, aniz by utrpela trauma a nemusela bych ji vysvetlovat, ze kdyz me hodinu pred ulehnutim rozcili, tak vazne nebudu mit chut na sex.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #15
    2. na komentář reaguje FAXÍK — #16
    superkarma: 0 25.08.2009, 16:25:37
  19. [12] Bébina [*]

    Josephine — #7 Znam nekolik dlouhodobe single chlapu nad 30 a jsou to vsichni zoufalci, s kterymi ani nestoji zato se zahazovat. Vzhled by i usel, ale ty nazory. Nez brat cokoliv, je lepsi byt svobodna a bezdetna.

    1. na komentář reaguje Lyoness — #18
    2. na komentář reaguje Irad — #20
    superkarma: 0 25.08.2009, 16:21:33
  20. [11] FAXÍK [*]

    bez chlapa je špatně a s chlapem ještě hůř, tak si holka vyber Sml80 Sml79

    1. na komentář reaguje Bébina — #13
    2. na komentář reaguje Eva_Fl — #14
    3. na komentář reaguje Irad — #20
    superkarma: 0 25.08.2009, 15:23:06
  21. avatar
    [10] Petrushe [*]

    Josephine — #4 Uvidíme, byl sympatický, to jo Sml58 

    superkarma: 0 25.08.2009, 13:03:27
  22. avatar
    [9] Trinii [*]

    Josephine — #7 prostě jenom zkušenosti, každý ma nějaké.

    superkarma: 0 25.08.2009, 11:05:15
  23. [8] macamala [*]

    Do svých 31 jsem žila sama, nějak mi to nevadilo. Vadilo mi spíš okolí - kdyby jen otázky typu: Kdy se budeš vdávat? Už někoho máš? - zajímavé, že věděli, že jsem solo, ale nejdřív se ptali na vdavky Sml30. Někteří lidé v okolí, v sousedství, se kterými se nestýkám a které jsem si do svého okolí nevybrala a ani to nejde vlastně ovlivnit a především ti, kteří inteligence příliš nepobrali a pro něž je výběr partnera daleko snažší (nechci říct, že stačí navštívit první hospodu a přisednout), dokonce tvořili teorie o mé sexuální orientaci. Tak jsem je nechala ve svých teoriích. Užívala si života, cestovala. Pak bum a seznámila jsem se. Vůbec nelituju toho, že jsem byla sama. Život s partnerem má svá pro a proti - jako všechno v životě. Před současným partnerem jsem potkala pár hajzlů, takže dnes už tvrdím, že jsou chlapi a hajzlové. A neplatí to náhodou i o ženách???

    1. na komentář reaguje Irad — #20
    superkarma: 0 25.08.2009, 10:57:11
  24. [7] Josephine [*]

    Trinii — #6 To bych neřekla, že svobodní 30 hledají ženskou hlavně na postel. Já myslím, že většinou už někoho mají a když ne, tak se zrovna s někým rozešli. Nevím, ale myslím, že muži kolem 30 netruchlí po jedné lásce moc dlouho. Prostě dál hledají a tudíž je období, kdy jsou sami, docela krátké.

    1. na komentář reaguje Trinii — #9
    2. na komentář reaguje Bébina — #12
    3. na komentář reaguje Irad — #20
    superkarma: 0 25.08.2009, 10:41:33
  25. avatar
    [6] Trinii [*]

    No, je mi 27 a taky sama  a to nemám nouzi o "nápadníky", jenže ti svobodní kolem třicítky a je jich hodně se tak nějak zajímají jen o určité věci a když vidí, že já jim do postele nehupnu hned, zájem ztrácejí. A ne všechny ty svobodné jsou bohaté karieristky, jen prostě některé mají smůlu.

    A pak je tu ještě taková maličkost, že spousta žen má těch chlapů několik, v mojem okolí je jich pět, které mají dva až tři přítele, milence a motají se kolem  nich další. A pak na ostatní nezbyde.

    1. na komentář reaguje Josephine — #7
    2. na komentář reaguje Gwendylon — #19
    superkarma: 0 25.08.2009, 09:40:26
  26. [5] Josephine [*]

    Anai — #3 A proto si na různých serverech v diskuzích radí, jak klofnout toho na pískovišti, co tam venčí své dítě. Sml22

    superkarma: 0 25.08.2009, 09:30:53
  27. [4] Josephine [*]

    Petrushe — #2 Však máš rande se saniťákem, tak uvidíš, ne? Sml79

    1. na komentář reaguje Petrushe — #10
    superkarma: 0 25.08.2009, 09:29:53
  28. [3] Anai [*]

    Eva_Fl — #1 Já to mám podobně... ale je fakt, že chlapi nejsou, to není výmluva. Podobně jako single po třicitce jsou na tom ale ženy, které "jdou do druhého kola", ne? Rozvedené, navíc handicapované dítětem a taky chtějí chlapa a druhé dítě k tomu!

    1. na komentář reaguje Josephine — #5
    superkarma: 0 25.08.2009, 09:10:09
  29. avatar
    [2] Petrushe [*]

    Moje babička mi celý život tvrdila, že "Chlapi jsou svinstvo do bytu"...A když se mě minulý týden ptala, jestli náhodou někoho nemám a já řekla, že ne, že je to přeci stejně svinstvo do bytu, tak odvětila, že jsou vlastně docela užiteční...Asi usoudila, že už je mi dost na to, abych se přestala vymlouvat Sml24 

    Já vím, babi, ale zakopni o slušného, hodného, pěkného chlapa, dospělého!, který se bude zajímat o mou duši stejně, jako o můj zadek....Sml80

    1. na komentář reaguje Josephine — #4
    superkarma: 1 25.08.2009, 08:34:23
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Vyhovuje mi, že když přijdu domů, všechno tam najdu tak, jak jsem to nechala. Nemusím řešit, že jsem po snídani neumyla nádobí a někomu tam bude překážet. Nemusím nikomu vysvětlovat, kam večer jdu, a spěchat domů. Včetně toho, že si můžu pouštět, jakou chci hudbu nebo film, a ráno mám koupelnu jenom pro sebe.

     

    No a tohle vsechno ja mam taky a jeste mam nekoho, komu se muzu vyfnukat na rameni, kdybych mela tu potrebu. A to mam pro sebe koupelnu - obyvacek.

    1. na komentář reaguje Anai — #3
    superkarma: 0 25.08.2009, 01:01:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme