Reklama

Na vesnici, kam jezdí svobodná matka čtyřleté dcery Dominiky za svými rodiči, na ni dodnes pohlížejí jako na couru. Je jí líto, že pomlouvají ji i její rodiče.

Single mother

Být svobodnou matkou není dnes už nic neobvyklého, nikdo vás za to pranýřovat nebude.
Ovšem rozdíl je být svobodnou matkou ve velkém městě nebo na vesnici, která má pouhých 750 obyvatel a lidé si zde vidí doslova do talíře. A úplně nejhorší je, přijet z velkého města do takové malé vsi coby svobodná matka bez partnera.

Když se Šárka dostala před lety do Brna na Vysokou školu cestovního ruchu a diplomacie, rodiče na ni byli náležitě pyšní. Na takové malé vesnici, kde bydlí, se hned rozkřikne, čí dítě se dostalo na jakou školu.
Šárka absolvovala s vyznamenáním a krátce na to dostala místo jako vedoucí pracovnice jedné brněnské cestovní agentury. Práce ji bavila, díky ní měla možnost se podívat do řady zemí a poznat spoustu lidí.
Na jednom z takových pobytů se seznámila s atraktivním Španělem Angelem. Byla z toho láska jako trám, ale bohužel jednostranná. Zatímco Šárka brala svého ohnivého Španěla velmi vážně, on ji bral, jak ji později došlo, pouze jako jednu z mnoha.
Nicméně Španělsko není kraj světa a tak se vzájemně navštěvovali. Po necelém roce známosti Šárka zjistila, že je těhotná. Bylo to necelé dva měsíce od odletu Angela z Brna, kdy u ní byl na návštěvě. Ani na okamžik ji nenapadlo, že by si dítě nenechala. Táhlo ji už na třicet, na co čekat.
Jenže si zvolila špatného partnera. Když to Angelovi celá rozradostněná zavolala, řekl jí, že má velkou radost a že za ní hned přiletí. Jenže z jakéhokoliv důvodu se jeho let neustále odkládal, až nakonec nezvedal ani telefony. Šárka se už i v pokročilém stupni těhotenství vypravila do Španělska, do letoviska, kde Angelo bydlel a pracoval. Tam ho však nezastihla. Prý se někam odstěhoval.

Zklamaná se vrátila zpátky do Brna. Rodiče o jejím těhotenství věděli a počítali s tím, že jim samozřejmě co nejdříve představí i budoucího zetě. Jenže ten „neexistoval“ .

Šárka porodila krásnou holčičku, kterou pojmenovala Dominika. Ale výše mateřského příspěvku a zejména nulová výše příspěvku od otce ji donutila, aby nastoupila brzy po porodu zpátky do práce. Vydělávala slušné peníze, nechtěla o práci přijít. Dominice pořídila chůvu.

Dcerka však trpěla už od narození na průdušky, celé noci se dusila kašlem  a dětský lékař Šárce doporučil, že by jim oběma velmi prospěl delší pobyt u moře, nebo na čerstvém vzduchu. O moři nechtěla ani slyšet, a tak si vzala v práci 14 dní dovolenou a odjela s dcerkou domů, na vesnici. Místní už samozřejmě věděli, že Šárka má dítě a byli zvědaví i na jejího partnera, o tom rodiče totiž nikdy nemluvili.

Otázky typu:  
„A Šárinko, kdepak máte tatínka?“
Nebo uštěpačné poznámky: „Bůh ví, s kým to má“, těch si vyslechla nespočet, ale nevnímala je.
Už se těšila, až se vrátí zpátky do Brna. Jenže zdravotní stav dcerky se nelepšil, a tak rodiče Šárce navrhli, ať nechá holčičku bydlet u nich. Zbytečně platí v Brně chůvu, když babička může hlídat zadarmo a ještě k tomu s láskou.
Šárka chvilku váhala, ale pak se domluvili, že to tak udělají, alespoň, dokud se dýchací obtíže Dominiky nezlepší. Šárka bude přes týden v Brně a na víkend vždycky přijede domů za rodiči a za dcerkou.

Jejich vzájemné rozhodnutí však upoutalo na vesnici neskutečnou pozornost a také opovržení.
„Udělá si děcko a pak ho hodí na krk rodičům. Coura jedna.“
Kdykoliv Šárka přijede domů, cítí za zády opovržlivé pohledy.
Její kamarádka ze školy jí prozradila, že se říká, že má prý holku s nějakým cizincem a že dělá v Brně šlapku, proto nemůže mít holku u sebe.
„Já pracuji normálně v cestovní agentuře“: hájí se Šárka.
„Rodičům dávám na malou peníze a jí je tady rozhodně líp, je tu zdravý vzduch, nic ji nechybí. Vždyť jezdím každý víkend domů, a copak tady bych našla práci?“
„Mně to vysvětlovat nemusíš, ale znáš tady ty lidi.“
odpoví kamarádka.
„Ať mi políbí“, řekla už naštvaná Šárka a doma se zeptá rodičů, proč ji neřekli, co se o ní říká a že bude lepší, když si asi vezme Dominiku zase zpátky do Brna, aby je nepomlouvali.
„Kašli na to Šárko, my už to nevnímáme. Dominiku máme rádi a ať si každý povídá co chce“:
uzavře tuto debatu táta, ale bylo vidět, že i jeho mrzí, jak o jeho dceři lidé mluví.
No tak se bezhlavě zamilovala a naletěla. Není první ani poslední a ta krásná vnučka za to určitě stojí. A kdo ví, třeba se brzy dočká i nějakého nového tatínka, pokud možno, jen ne cizince.