Reklama


Kamila je pětačtyřicetiletá matka dvou dětí, obchodní manažerka, manželka a velká milovnice sportu. Její život je plný každodenních povinností, úkolů a cílů. Přesto říká, že by v žádném případě neměnila, i když to má občas i své mínusy.

„V životě jsem měla štěstí. Vždy jsem se dobře učila, dařilo se mi od první třídy až po červený diplom. Rodiče mě vždy podporovali na 100 %, měla a stále mám pár skvělých kamarádek, které mi jsou podporou od dětství až doteď. A také jsem matka dvou krásných holčiček. Po svém boku jsem také donedávna měla skvělého chlapa. Podotýkám, že měla...,“ popisuje svůj život Kamila.

„Nikdy jsem nemusela čelit nějaké ‚Sofiině volbě‘ a potřebě rozhodovat se mezi dvěma zásadními věcmi, které by ovlivnily můj život. Jenže mě před takovou situaci postavil můj, dnes už bývalý, manžel,“ vypráví Kamila.
Karel dlouhou dobu sledoval svou manželku a viděl, že je to přesně ten typ ženy, která vlastně ke svému životu chlapa nepotřebuje. Bez obav zvládá nejen péči o dvě děti, ale také pracovní nasazení ve velké firmě, doma udržuje pořádek i bez pomoci uklízečky, celá rodina má co jíst i co na sebe. A k tomu všemu si neodpouští pravidelné lekce jógy a spinningu.

„Karel mi dal jednoduše na výběr, buď polevím, nebo ode mě odejde. Jenže, v čem mám polevit? V péči o děti? To asi těžko. Nakonec z něj vypadlo, že bych mohla přejít alespoň na poloviční úvazek nebo se vzdát cvičení a raději být doma.“
„Víte, já svou rodinu nezanedbávám, ale aby mi z toho kolotoče nepřeskočilo, nějaký únik potřebuji. A tím mým není ani alkohol, ani milenci, ale sport. A poloviční úvazek? To nepřipadá v úvahu. Díky penězům, které nosím domů, mohu dětem dát vše, co potřebují. A nejen jim.“

A jak manželství dopadlo? „Už nejsme v padesátých letech, aby ze mě byla panička přilepená u plotny. Jsem pyšná na to, že zvládám všechny aspekty, které mi život připravil. A jsem v tom sakra dobrá. Jsem přesvědčená o tom, že by si časem Karel našel jiný problém, takže moje ‚Sofiina volba‘ byla jasná – rozhodla jsem se pro život, který mě doteď tolik naplňoval. Bez Karla.“

Také si přečtěte:

Uložit

Uložit