Jsem šťastná, když nejsem nešťastná. Tohle heslo je mé životní krédo, ke kterému jsem došla až během dlouhých let života.

Co to je štěstí?

Co to je být šťastná? Já tomu totiž přesně nerozumím, protože pocit totálního štěstí jsem zažila jen několikrát v životě a trval vždy jen několik vteřin či minut. Když mě přijali na vysokou školu, tak jsem se dokonce štěstím rozbrečela. Poprvé a naposled. Asi si myslíte, že na štěstí nemám talent, a já si to myslím taky. Člověk musí umět být šťastný! A to já fakt nedokážu. Proto jsem vlastně šťastná, když nejsem nešťastná.

Mužům by se mělo lhát

„Já jsem s tebou tak šťastný! Jsi se mnou taky tak šťastná?“ ptal se mě párkrát v životě nějaký muž a já jsem vždy odpověděla, že NE. Všichni se zděsili a já jsem musela pracně vysvětlovat, zamlouvat a trochu lhát. Ve skutečnosti si myslím, že jen oni říkali štěstí něčemu jinému než já. Ale protože to se mnou a se štěstím je zřejmě poměrně složité, prozradím vám, jak jsem jednou našla vnitřní klid (spíš než štěstí) skrz neštěstí druhých.

Štěstí z neštěstí

Před lety jsem pro jeden časopis psala rubriku Osudy. Mým úkolem bylo vyhledávat lidské neštěstí s relativně dobrým koncem a k posílení čtenářek o tom napsat. Tahle práce trvala asi dva roky a během té doby jsem objela spoustu lidí po celé republice. Jejich životy byly hrozné a síla emocí propukla mnohdy tak intenzivně, že jsem se po pár hodinách jejich vyprávění rozbrečela. Samozřejmě tak, aby si ničeho nevšimli. Vzpomínám si na dívku, kterou od šesti let znásilňoval otčím a k tomu ji strašně bil. Matka místo aby ji chránila, tak ji ještě vyhazovala z domova. V jiné rodině po autohavárii zemřely dvě ze tří sester a třetí zůstala invalidní. Její otec ale neštěstí neunesl a od rodiny do roka utekl. Děvče žilo jen s maminkou a obě se utápěly v takových depresích, že se v tom domě nedalo ani dýchat. Do třetice vzpomínám na případ ženy, které druh zmrzačil miminko (jejich společné) tím, že mu otloukal hlavu o stěnu. Při vyšetřování se navíc přišlo na to, že znásilňoval její desetiletou dceru z předchozího vztahu. A takových osudů byly desítky - rakoviny, leukémie, sebevraždy, mrtvé děti, týrání... Nešlo nikdy jenom o současný stav, ale i o to, že ti lidé byli v bezvýchodné situaci dlouhodobě a jejich vyhlídky na ŠTĚSTÍ byly mizivé. Když jsem odjížděla domů, bylo to vždy jako návrat z pekla a já si uvědomila, že mi vlastně ke štěstí bohatě stačí nebýt nešťastná. Od té doby si stačí jen vzpomenout...

Milé čtenářky, pošlete nám do dnešního odpoledne vaši metodu, jak si navodit pocit štěstí. A nemusí být tak smutná jako ta moje. Bombardovat nás můžete i fotografiemi. Tři nejzajímavější vyhrají pěkný dárek.

Adresa: redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama