Sedíme proti sobě v drahé kavárně. Trochu skrytí, v rohu. Známe se dlouho, ale poprvé mezi námi leží diktafon. Přemluvit ho k rozhovoru mi trvalo dlouho.

Oblečen s neotřelou elegancí, vtipný, příjemný, galantní, decentní. A hezký. A nehraje to - byl takový vždy, a to ho svým způsobem přivedlo k jeho současné práci „společníka“. Je mu 33 let a říkejme mu třeba Martin. Čekáte rozhovor? Nakonec jsem jej přepsala a vzniklo z toho jeho vyprávění:

 

"Po vysoké škole jsem myslel, že najdu dobrou práci se slušným platem. Povedlo se. Mé znalosti odpovídaly pozici, na kterou jsem nastoupil, po zapracování se mnou byli spokojeni. Byl jsem tam 5 let, za tu dobu se několikrát „povyšovalo“, vícekrát zvedaly platy, ale nepatřil jsem mezi vyvolené.

Přitom výsledky jsem měl dle nadřízených vynikající. Nedalo mi to a zeptal jsem se šéfa. Dozvěděl jsem se, jak jsem dobrý pracovník, ale pro potřeby firmy málo agresivní a průbojný. Chybí mi prý „manažerská“ drzost. Jsem moc velký „slušňák“,  a to se pro byznys moc nehodí. A plat - mám si prý počkat. Zkuste být tvrdší, a pak se uvidí. Jenže to neumím, mám v sobě zakořeněnou slušnost v chování a jednání, nezměním to lusknutím prstu a ani bych nechtěl. Přemýšlel jsem nad novou prací.

Chtěli jsme si s přítelkyní pořídit byt. Vzali jsme si hypotéku a konečně bydleli ve svém, i když malém.
Naplánoval jsem, jak budeme vše splácet. Do toho přítelkyně nečekaně otěhotněla. Ale měli jsme radost, než půjde na mateřskou, přispěje do rodinného rozpočtu, a pak se „nějak“ uskrovníme, „nějak“ to uděláme. Jenže těhotenství bylo rizikové, buď pobývala v nemocnici nebo musela ležet doma. Navíc doplácela za speciální léčbu. Žili jsme z jedné výplaty, platili hypotéku, půjčku od rodičů na zařízení bytu. Peníze začaly chybět.

Začal jsem si hledat novou práci, kde by víc zaplatili. Jenže  jsem se vždy dozvěděl, že splňuji všechny požadavky, ale vybrali si jiného kandidáta. Prý mi chybí „průbojnost“ (to už jsem někde slyšel). Nebyl jsem žádný ňouma, ale ani ostrý hoch. Zůstal jsem v původním zaměstnání. Znovu jsem se pokusil „zlomit“ šéfa, aby mi zvýšil plat, popsal jsem mu svou situaci. Soucitně pokýval hlavou a řekl, že po Vánocích se uvidí. Byl duben.

Nechtěl jsem si půjčovat od banky ani od přátel, z čeho bych jim splácel? Manželka jednoho z nich za mnou přišla s nabídkou. Její známá má agenturu na „společníky“. Já bych se na tuto práci skvěle hodil. Málem jsem jí vynadal. Já a gigolo? V klidu mi vysvětlila, že bych nebyl žádný gigolo. Jedná se o doprovod. Dámy, které jsou výše postavené nebo mají vlastní firmy, ale nemají partnera, manželky úspěšných mužů, kteří jsou často pryč, potřebují občas jít do společnosti nebo na soukromé obchodní jednání. A nehodí se, aby šly samy. Ten někdo, kdo jde s nimi, bych byl já. Upřímně, měl jsem v hlavě guláš. Nedovedl jsem si představit, co bych vlastně dělal. Co když po mně budou chtít sex? Já, který vystudoval marketing, plynně mluvím dvěma jazyky a budu nějaký poskok? A co dělat, když mne potká někdo známý, jak mu vysvětlím, kdo je „ta“ po mém boku? A jak to mám vysvětit přítelkyni?

Za dva dny jsem napochodoval do agentury. Čekala mne paní, kterou bych spíše odhal na příjemnou lékařku středního věku. Podrobně mi vysvětlila, co by bylo náplní mé „práce". Měla o mně dopředu reference, udělal jsem vědomostní testy, pohovořili jsme anglicky a německy. A že si mne nejdřív musí vyzkoušet. Měl jsem s ní jít na jakýsi raut. Lehce mi doporučila, jak se nechat ostříhat a kde si vypůjčit oblek.

Když jsme si „vyšli“, klepala se mi kolena. Ale nakonec jsem obstál, i když mi parmská šunka z talířku spadla na zem a nepoznal jsem lžičku na dezert. Paní majitelka se mnou byla spokojená. Jestli mám zájem, probrali bychom bližší podmínky a povinnosti její a mé. Kývl jsem. Byl bych placen od druhu „akce“. Akcí bylo víc – koncert, divadlo, obchodní večeře, společenský raut, banket, sportovní aktivity, služební cesta (i do ciziny), party atd. Byly na ně určeny různé taxy dle důležitosti, navíc bych byl placen od hodiny. Samozřejmostí je naprostá diskrétnost a korektní jednání.

Souhlasil jsem, podepsal. Finanční odměna byla velmi slušná, ale pořád jsem myslel na to, co řeknu doma. Nalhal jsem přítelkyni, že mám vedlejšák, který souvisí s mou prací, a občas nebudu večer doma, někdy i víkendech, ale za to budeme mít z čeho splácet dluhy. Při prvním setkání s klientkou jsem byl nervózní. Byla to asi čtyřicetiletá podnikatelka a potřebovala jít na koncert spojený se slavnostním rautem. Snažil jsem se a konečně využil to, co mi bylo předhazováno jako „nedostatek“ – slušnost.

Druhý den mi volala „šéfová“, dáma se mnou byla prý velmi spokojena. Postupně jsem získal 3 stálé klientky (ta úplně první mezi ně patří). Dvě jsou vdané, jedna rozvedená. Je to někdy velmi náročné na čas, ale platí mezi námi domluva, že volno mám jen večer a o víkendech, i když si občas beru v práci neplacené volno – je dobře zaplaceno někým jiným.  Jsem s nimi v stálém kontaktu, párkrát v týdnu jim zavolám, popovídáme si o jejich problémech, občas zajdeme na kávu. Věk? Všechny jsou o pár let starší – největší rozdíl je 10 let, ale není vůbec vidět – dáma má dost financí na to, aby si dovolila „ozdravné“ kúry, po kterých vypadá mladší.


Sex? Ve smlouvě mám uvedeno, po vzájemné dohodě. Několikrát mi bylo naznačeno, že by ta společenská akce mohla skončit i jinde než v taxíku, který mne odveze za roh a já vystoupím. Za prvé jsem zadaný a za druhé bych porušil profesionalitu a vzájemný vztah s klientkou. Jsem jenom společník, ne gigolo!"

***


Finanční částky jsem se od Martina dozvěděla, ale uvádět je na jeho přání nebudu, ale myslím, že rodinný rozpočet je zajištěn na dlouho dopředu. Žádné dluhy nemá, kupuje nový, velký byt. Má lepší auto. Při služebních cestách se podíval po světě – veletrhy v Německu navštěvuje pravidelně, také milánskou La Scalu a párkrát byl na „nákupech“ v Paříži a Londýně.

U nás chodí na již zmíněné společenské akce, hraje velmi dobře golf, takže s jednou klientkou vyráží na turnaje, s další si chodí zahrát tenis. Ptáte se, jak mu to prochází doma? Nyní už manželka snad nic netuší – přesvědčil ji, že mu zvýšili plat, cesty do ciziny jsou služební v rámci jeho pravého zaměstnání a po večerech se věnuje „marketingovým projektům ve firmě jeho známého“, který mu za to dobře platí.

No a občas si spolu zajdou pinknout tenis. Jinak je pozorný manžel a otec, svou ženu opravdu miluje, a především proto by si nezačal nic intimního s klientkou. Ta poslední věta je pravdivá, natolik ho dobře znám a můžete si o tom myslet cokoli. Jen nevím, jak dlouho bude trvat, až na „vedlejší marketingové práce“ přijde manželka…

Reklama