Ještě před pár týdny by si Marta neuměla představit, že by svoje děti svěřila někomu cizímu. Čtyřletá dvojčata ji zaměstnávala dnem i nocí. Své odkládané mateřství si zkrátka vychutnávala. Věnovala dětem veškerý svůj čas – chodila na hřiště, četla knížky, stavěla mosty a vařila zdravou domácí stravu. Pak však přišla pracovní příležitost, která se neodmítá.
Než se kluci narodili, pracovala jsem v jedné menší firmě, kde si dobrých zaměstnanců opravdu vážili. A to je dnes vzácné,“ začíná nesměle objasňovat svůj příběh sympatická maminka. „V den, kdy jsem se vracela z mateřské dovolené, mi moje bývalá šéfová nabídla vlastní místo. Chystala se do důchodu. Nedokázala jsem si představit, že to odmítnu. Byla to práce snů,“ vzpomíná Marta a oči jí při tom září. Vždy si přála v té firmě zůstat. A vždy také snila o tom, že se posune výš.
Jenže jedna věc je, co si člověk přeje, a druhá to, co jde zrealizovat. „Můj manžel jezdí s kamionem, takže prakticky stále není doma. Obě babičky jsou přes dvě stě kilometrů daleko, nejde s jejich pomocí počítat,“ vysvětluje těžké rozhodování podnikavá žena, která si jednoho večera sedla ke stolu a nakreslila si do papírů svůj další život. Zkusí vzít místo, po kterém vždy toužila, a zároveň neošidit své děti o ty nejkrásnější roky.

Měla vše do detailů naplánováno. S manželem nemohla počítat, se školkou ano. V práci dopředu oznámila, kdy končí její pracovní doba a nikdo se neodvážil říct ani popel. Ve svém oboru byla jedničkou. A co náhodou nezvládla udělat během pracovní doby, bylo vždy hotovo druhý den. Sedla na to zkrátka pozdě večer, když její zlatí chlapečkové usnuli.

Ale nikdo není dokonalý. A tak musela někde slevit. Jelikož vyzvedávala chlapce ze školky jako jedna z posledních – a navíc po náročném dni, nemohlo být o nějakém vaření večeře řeč. „Řešení jsem našla v podobě jídel z jedné restaurace, kterou jsem měla po cestě z práce,“ vypráví radostně svědomitá maminka, jež vždy vybírá jídla, která se co nejvíce blíží zdravé stravě, o kterou dbala. Přesto se našlo v jejím okolí hned několik kritiků. ´Ty dětem kupuješ jídlo v hospodě?´ slyší od někoho každý den. A je stále těžší si to obhájit „Ano, samozřejmě bych mohla strávit víkend vyvařováním a dát si jídlo na jednotlivé dny do mrazáku, ale raději ten čas využiji jinak. Jdu s dětmi do přírody nebo si spolu jen tak hrajeme“, vysvětluje Marta, která dokonce narazila i u svého manžela. Byl by raději, kdyby byla s dětmi doma. Stačí, že on je stále někde pryč.
Nikdo mě nechápe a je mi to líto, protože si myslím, že jsem zvolila kompromis, který nikomu neškodí,"  říká milující maminka a ptá se, zda je opravdu důležitější domácí sekaná, než ten čas, který tráví se svými chlapci.

Přečtěte si také:

Uložit

Reklama