Zdraví

Jsem slepá, ale nepřestávám věřit. Ve snech vidím…

Jiřina Pavelková. Sedmatřicetiletá máma od dvou dětí. Slepá. „Zrak jsem ztratila před třemi lety a dodnes netuším proč. Šlo o banální úraz. Neustále čekám, že se mi vrátí. Prý jde jen o šok,“ říká.

blind

V malém benešovském paneláku není na první pohled poznat, že by tady žil člověk, jeNž nevidí. Paní Jiřina mi jistými pohyby nalévá kávu. Vyndává z police cukr, z ledničky mléko. Kolem se batolí čtyřletý David. Dvanáctiletá Klárka je ještě ve škole. Dívám se na paní Jiřinu, jak míchá kávu, a říkám si, jak je hezká.

Souměrný obličej, štíhlá s labutím krkem, tmavé, dlouhé vlasy, husté a krásné, co se přirozeně kroutí. Přemýšlím, jestli se někdy dočká, jestli se jí zrak vrátí.

A jak je vůbec možné, že nevidí, když by měla?


Co se vlastně stalo, Jiřino?
Vlastně nic moc vážného to nebylo. Banální a ne příliš těžká autonehoda. Jeli jsme tehdy s manželem a jeho matkou z Rokytnice v Orlických horách, kde jsme byli za známými na jejich chalupě. Strávili jsme tam dva dny. Cestou zpět jsme pak bourali.

Vaše chyba?
Ano, byla to naše chyba. Manžel nezastavil na stopce a z boku do nás narazila dodávka. Naštěstí jel řidič pomalu. Byla to ale stejně šlupka. Tedy, nejvíc jsem to odnesla já, a to doslova.

Co se Vám tedy stalo?
Seděla jsem vedle manžela. Vzala spánkem okénko, to si pamatuji. Pak jsem omdlela. Probrala jsem se v nemocnici a prakticky mě nic netrápilo, jen jsem viděla rozmazaně.

Řekli mi, že mám otřes mozku a že rozmazané vidění je patrně následek toho. Byla jsem na tom hůř spíš psychicky než fyzicky. Prošla jsem spoustou vyšetření, aby se vyloučilo třeba krvácení do mozku a podobně. Vůbec nic jsem si neopatovala. Napřed jsem ani netušila, kdo jsem, což se pak spravilo. Je to velice nepříjemné.

Dodnes si ale na hodně věcí nevzpomínám. Kam jsme jeli a proč, vím od rodiny. Prakticky si nepamatuji celý den před tím. Dodnes.

Co bylo dál?
Po dvou dnech jsem se ráno probudila a neviděla jsem. Dostala jsem strašlivý šok, křičela jsem a museli mi dát sedativa. Nikdo si to neuměl vysvětlit. Následovala celá baterie vyšetření s negativním výsledkem. Nikdo nenašel příčinu. Fyzicky jsem byla naprosto pořádku. Žádné zranění páteře, žádný hematom, žádné krvácení... nic.

Takže…
Takže závěr byl a je, že fakt, že nevidím už tři roky, je záležitost psychická.

Udělali lékaři podle Vás všechno, není možné, že něco zanedbali?
Naprosto si myslím, že ne. Vyšetřovalo mě opravdu hodně specialistů na hodně pracovištích, čili já jejich závěru věřím.

A co třeba psycholog, psychiatr…?
Samozřejmě, tohle všechno proběhlo. Terapie, hypnóza, regrese, sedativa, ozdravné pobyty. Já za ty roky prošla snad úplně všecko.

Je to pro Vás asi těžké, že?
Bylo to těžké a hodně těžké. Hroutila jsem se prakticky třikrát za den. Bylo to šílený, to si prostě nikdo nedokáže představit. Vidět, a pak najednou nevidět vůbec nic. Jste nejistá v prostoru, neustále jsem měla pocit, že padám, nemohla jsem spát, chtěla jsem umřít.

A manžel?
Stálo ho to podle mého hodně úsilí a myslím, že to všechno, co pro mě udělal, mu nemohu nikdy dostatečně vynahradit. Pomáhá mi samozřejmě dál, ale teď už jsem za ty léta prakticky soběstačná.

Já jsem si všimla, jak jistě jste zalévala to kafe..
To se naučíte mezi prvními, na tom vlastně nic není. Je to pocitová věc. Mozek ví, kde je hrnek ,a ví, jak je hluboký. Myslím, že člověk hodně věcí může dělat, aniž by je sledoval, ale je pohodlný, protože má zrak. Pocitově víte, kam co pokládáte, a mozek vám ruku navede naprosto přesně na stejné místo, ale proč bychom to řešili, když se umíme podívat. Stejně je to s jídlem a podobně.

Co je tedy nejhorší?
Věci, které neznáte, místa, která neznáte, a hlavně také jiní lidé. Sám sebe člověk cítí. Druhé ne. Logicky poznám přítomnost člověka, dokážu odhadnout, jak je kdo daleko, když vím, že tam je. Ale postarat se například tehdy o syna bylo nemožné. Já byla nemožná.

Jak to přijala dcerka?
Byla tehdy malinká a je překvapivé, jak rychle tohle dítě vstřebá, jak rychle se naučí, co můžete a co ne, kde potřeba pomoci. Skoro bych řekla, že jde o nějakou intuici, jak je vnímání dítěte schopné tyhle věci překvapivě efektivně řešit. Dnes nemají problém ani jeden. Nespletou se. Ví přesně, co mohu a kde musí oni.

Co jste před tím dělala za práci?
Jsem učitelka a budete se divit, dál učím. I když samozřejmě ne tak, jak jsem učila tehdy. Tehdy jsem učila druhý stupeň fyziku, matematiku a tělocvik. Dnes dávám přednášky na střední škole o historii a literatuře.

Jak jezdíte do práce?
Autem (smích)... ba ne, jen žertuji, jednu stanici autobusem a zbytek pěšky. Nemám problém.

Co vodící pes? Nepřemýšlela jste o něm?
Ano, už se mi cvičí. Pokud se mi vrátí zrak, bude z něho prostě domácí mazlíček, který bude na doživotní dovolené (smích).

Věříte, že se Vám vrátí zrak? Jak je to pravděpodobné?
Jsem o tom přesvědčená. Každý den, než otevřu oči, si říkám, jestli už uvidím. Je to hodně pravděpodobné stejně, jako je to možná ztracené. Závěr lékařů je ten, že je to psychický blok ze šoku (psychogenní slepota). Jakoby zjednodušeně, mozek a oči vidět můžou, ale nechtějí. Možná pojedu a nakouřím to někam do zdi... třeba se mi zrak zas vrátí (smích). Dělám si legraci, ale šokem by se vrátit mohl. Bohužel jsem žádný léčivý šok doposud neprožila. Problém je v tom, že mi mohou slábnout nějaké součástky kolem očních svalů a nervů, tou dlouhou prodlevou…

A Vy nevidíte skutečně vůbec nic?
Nevidím nic, ale jsem schopna rozeznat prudké světlo, to je všechno. Vidím ve svých snech. Zdá se mi za noc hodně snů a ve všech vidím. Pokaždé. I to je jeden z důvodů, proč se domnívám, že já prostě nějakou svou druhou částí, druhým já, jsem zdravá. Nevím, co se děje, nevím, co to způsobuje, ale jsem skálopevné přesvědčená, že brzy uvidím. Že na svatbě své dcery budu vidět jejímu manželovi do očí, že znovu budu jezdit autem a budu žít jako před tím. Jen o zkušenosti bohatší a ty budou, paní Míšo, k nezaplacení.


Jiřino, strašně moc bych Vám za sebe, za redakci, za všechny čtenářky a snad za všechny lidi přála, abyste znovu viděla, aby se Vám tohle přání vyplnilo a aby se to stalo co nejdříve.

Na paní Jiřinu mám spojení, a kdyby se cokoli na jejím stavu změnilo, budete mezi prvními, kdo se o tom dozví.

   
29.04.2011 - Nemoci - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. [11] astrolog [*]

    Paní Jiřinko, vzhledem k tomu, že naděje umírá poslední, chtěla bych Vám něco doporučit. Ale prosím, berte to s rezervou. Já vidím vylepšení stavu přes nějakého léčitele, spíše diagnostika. Ten by se Vám měl nějak přimotat do života /nehledejte ho na internetu/. Pak by měla následovat buď malá operace nebo injekční léčba. Určitě byste měla vidět a Váš stav by se měl vylepšit  a to dost podstatně. Časově bych to posunula do dalších 2 let. V každém případě hledejte a nenechte se odradit. Zdravím.

    superkarma: 0 04.05.2011, 16:58:49
  2. [10] damama [*]

    Paní Jiřinko,jste velmi sílná žena.My zdraví,kolikrát řešíme malichernosti,měli bychom neustále myslet na takové,jako jste vy.Věřím,že se splní Vaše přesvědčení,obdivuji Vás i Vaši rodinu.

    superkarma: 0 01.05.2011, 12:06:56
  3. avatar
    [9] edith1975 [*]

    Jiřinko, přeji Vám z celého srdce, aby jste brzy mohla spatřit vše, na co se podíváte. Sml72

    superkarma: 0 29.04.2011, 21:25:27
  4. avatar
    [8] femme [*]

    držím paní Jiřině pěstě, aby se jí zrak vrátil Sml22 vůbec si nedovedu představit, že by se mi něco takového stalo, musí to být příšerné Sml15

    superkarma: 0 29.04.2011, 21:19:48
  5. avatar
    [7] Francaise [*]

    Zajímalo by mne, jestli zkusila kineziologii.

    superkarma: 0 29.04.2011, 13:57:02
  6. avatar
    [6] SNÍŽEK [*]

    rusalka2008 — #5 taky bych paní Jiřině moc přála,aby zase viděla svoje děti Sml79

    superkarma: 0 29.04.2011, 13:37:45
  7. avatar
    [5] rusalka2008 [*]

    Je to hodně těžké, moc bych paní Jiřině přála uzdravení...  Sml79

    1. na komentář reaguje SNÍŽEK — #6
    superkarma: 0 29.04.2011, 13:23:37
  8. [4] Anime Otaku [*]

    Tak tohle je moje osobní noční můra, já vnímám především očima, ostatní smysly, mám jakoby vypnuté. Když jsme jednou ve škole zkoušeli jak se žije slepým, jen 45 minut se zavázanýma očima, byl pro mě horor. Proto doufám, že se paní Jiřině zrak vrátí co nejdříve.

    superkarma: 0 29.04.2011, 10:43:29
  9. avatar
    [3] Michaela Kudláčková [*]

    Kadla — #2 ..tři...stalo se to koncem roku 2007, takže jsem to asi měla furt v hlavě, to číslo. Už jsem to opravila. Sml79

    superkarma: 0 29.04.2011, 09:21:04
  10. avatar
    [2] Kadla [*]

    Tak je slepá tři roky nebo sedm let?

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #3
    superkarma: 0 29.04.2011, 08:51:26
  11. avatar
    [1] arjev [*]

    Paní Jiřině přeji z celého srdce splnění jejího přání -uzdravení!

    superkarma: 0 29.04.2011, 07:32:55

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme