Domácnost

Jsem ráda, že jste!

 

Dobrý den redakci i všem čtenářům Žena-in.cz
Čtu si často články, které napsaly čtenářky, jejich trápení, osudy, rady o pomoc.
I já mám trápení,  které v sobě nosím už dlouho, a ráda bych se s nimi svěřila a někomu poděkovala. Snad i poprosila čtenářky o názor. Prosím, pokud je to jen trochu možné, tímto redakci Žena-in.cz o zveřejnění.

Tedy začnu od začátku.
Nejsem a ani jsem nebyla žena, která by se nechala unášet romantickými představami o životě. Asi bych o sobě řekla, že jsem velmi realistická.

Ale když jsem ve svých 25 letech potkala svého muže, poznala jsem poprvé v životě, co je to být celým srdcem opravdu zamilovaná. Jen při myšlence na něj se mi rozbušilo srdíčko, v jeho blízkosti jsem byla štastná a měla chut se ho stále dotýkat.

Vzali jsme se - z lásky - byli jsme muž a žena. Po roce našeho manželství se nám narodil vytoužený, plánovaný a zdravý syn.

Byli jsme štastní!

Jen do té doby, než si to Bůh rozmyslel a jeden den před synovo prvními narozeninami si vzal mého muže a synovo tátu k sobě. Zemřel krásný, mladý (23 let) člověk plný chuti a plánů do života. Ze dne na den jsme zůstali sami.

Moje maminka byla nemocná a za necelý rok po manželovi umřela také. Sourozence žádné nemám, vyrůstala jsem bez otce a tchán s tchyní jsou rozvedení, navzájem se nenávidí a jsou zahledění jen do sebe.
V listopadu tomu bude již 6 let, a  přestože náš syn je jejich jediné vnouče a tchyně bydlí tak, že nám kouká do oken, nemá zájem. Nikdy nejevila zájem a svého syna a následně ani o vnuka. Nepřišla k nám na návštěvu ani za manželova života, ačkoli byla vítaná!! Pochovat malého, zeptat se, jak se vede, jen tak... Mému muži to bylo velmi líto. Před rokem jsem jí napsala hezký dopis o tom, že syn by měl velkou radost, kdyby poznal svou babičku, a že léta dětství utíkají a nikdy se nevrátí... s pozvánkou na synovo narozeniny. Nepřišla ani neodepsala. NIC.

Tchán aspon přijel na takzvanou povinnou návštěvu na vánoce a narozeniny. Nikdy se ovšem nezeptal, jak  to zvládáme, jestli malej něco nepotřebuje. Když dárek, tak nesmyslnou hračku na baterky, co se za měsíc rozbila.
Neexistovala pro mě mateřská dovolená a musela jsem do práce, abych nás uživila, doma roční dítě, žádná babička, dědeček, tatínek, teta... nikdo!

Nejvíc mě ale zabolelo, když jsem jednou v létě, malému bylo 5 let, poprosila tchána, jestli by si mohl vzít mého syna (a jeho jediného vnuka) na týden na chalupu, protože ve školce jsou prázdniny a já musím do práce, bylo mi sděleno, že si to musí rozmyslet.

Rozmyslel se, že tedy ano a já ho přivezla. Po 3 dnech mi volal, ať si pro něj přijedu, že na něj nemá čas a ŽE MU UTÍKAJÍ PENÍZE!!

Okamžitě jsem si pro syna jela a tchánovi řekla, že nemám slov. Čas strávený s jediným vnukem přepočítávat na peníze??

Od té doby se neozval - ani na vánoce, narozeniny... nic... asi šetří peníze.


Bylo mi to tak líto!! Ztratili jsme v životě všechny, které jsme měli rádi a kteří měli rádi nás. Žádná rodina - nikam nepatříme - můj syn je jen pro každého přítěž. Přitom je hodný a chytrý a tolik mu chybí rodina. Když Vám takový malý špunt řekne... mami, já jsem nechtěl, aby mi tatínek umřel... nebo přál bych si mít taky babičku.... A vy víte, že ta paní, co jste ji právě minuli na chodníku, je jeho babička (má tchyně) a dělá, že Vás nezná.........
Vánoce jsou pro mě také dost smutná záležitost.... trávíme je už léta sami. Syn jde po nadílce spát, no a já....
Ale někdo tady přeci jen celou tu dobu byl.

Mé dvě přítelkyně. Snad jen díky nim jsem byla schopná přežít ty první dva roky po smrti mého manžela a maminky. Vždy byly ochotny naslouchat, nastavit náruč na vyplakání, podat pomocnou ruku. Dnes už vím, co je to mít v životě opravdové přátele.

Velmi si jich vážím a děkuji jim za to, že jsou. Že prostě jenom jsou!  Jsem ráda, že patří do mého života, protože bez nich bych to nezvládla. Přesto, že nás nespojuje rodinné pouto, jsou moje rodina. DĚKUJI VÁM.
Jsem i ráda za skušenost s tchyní a tchánem, přestože není příjemná, obohatila mě.
Jen s Bohem nemluvím a asi nikdy nebudu. Nevím, jestli někdy najdu odpověd na otázku PROČ???

Jak se říká, čas rány zahojí. Nikdy se se smrtí svého muže nesmířím, ale naučila jsem se s tím žít, a vím, že už se nikdy nevrátí. Ráda bych opět prožila lásku. Takovou, co vám rozbuší srdíčko. Jsem ještě mladá, 32 let a snad i pohledná, (pečlivě o sebe pečuji :-))  ) mám své zájmy, jsem i zajištěná, ale nechci zůstat bez lásky.
Bohužel jsem ale za celou dobu nepotkala takového muže, který by mi to moje srdce rozbušil.
Někteří by rádi mě, ale ne s dítětem.... jako by děti byly nakažlivá nemoc či co??!!
Napadlo mě, jestli třeba budu ještě vůbec někdy schopná opravdu a hluboce milovat??
Co s tím a co dál??? -..........


Deni - Apina


Milá Deni Apino, tvůj dosavadní osud je sice smutný, ale nevěš hlavu, tady na Žena-in.cz můžeš najít spoustu kamarádek, které tě nejednou potěší dobrým slovem. A taky je tady redakce, která ti posílá kabelku a pár překvapení k ní. Tak si to s prckem krásně užijte...

A hlavně neboj, ten správný chlap se jednou jistě objeví...

   
04.08.2005 - Dům a byt - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [61] breberka [*]

    catcat:Jdi se bodnout čůzo!

    superkarma: 0 10.08.2005, 20:02:09
  2. avatar
    [60] catcat [*]

    tak dodatečně, i když to třeba už nikdo nebudete číst : ano, člověk má okamžik, kdy potřebuje politovat. Ale hlavně většinou potřebuje nakopnout, co dál a to mi jaksi z vašich soucitných příspěvků nelezlo... sorry, ale tenhle názor nezměním!

    superkarma: 0 05.08.2005, 11:35:38
  3. avatar
    [59] evita_ij [*]

    Apina: To jsem nevěděla, že máš tak těžký život, a s tím bráchou tehdy jsem to nemyslela špatně!

    Přeju Ti nekonečně moc štěstíčka a věřím,že to vyjde a budeš brzy moc šťastná, Ty i Tvůj chlapeček .Pokud chceš, můžeš kdykoliv napsat, jako vrba jsem prý moc dobrá
    Drž se a bojuj, zatím to zvládáš suprově!

    superkarma: 0 04.08.2005, 22:44:07
  4. avatar
    [58] Nikusa [*]

    Je to holt pitomej život. Já jsem přišla taky o pár těch nejbližších(i o dítě) a jediná moje máma je moc daleko(vidíme se tak 2-3krát za rok. Jsem sama a nemůžu se ani pořádně nikomu svěřit a proto si vylívám srdce na Zena-in. Je to smutný,mám dvouletou dcerku,na kterou jsem taky sama a tak si říkám,to nejdůležitější je,že ji vůbec mám a že je zdravá.To ostatní je mi už jedno.

    superkarma: 0 04.08.2005, 21:48:27
  5. avatar
    [57] Enya [*]

    , to je smutný příběh , vůbec si neumím představit, co bych dělala, kdybych se dostala do takové situace Přeju hodně štěstí a duševní síly do dalšího života a taky toho správnýho chlapa

    superkarma: 0 04.08.2005, 20:02:03
  6. avatar
    [52] tortora [*]

    přeji ti hodně štěstí aby jsi potkala hodnýho chlapa,který vám bude mít rád oba dva a s ním snad i hodnou babičku s dědečkem nevzdávej to

    superkarma: 0 04.08.2005, 18:22:00
  7. [51] xenie [*]

    je mi to moc líto.. ale zas, máš 2 skvělé přítelkyně, a to není málo... a bude líp, věř tomu... btw odkud jsi ?

    superkarma: 0 04.08.2005, 17:35:26
  8. avatar
    [50] Gita [*]

    catcat: Pokud neumis slusne argumentovat, radeji nic nepis, at zbytecne neublizis

    superkarma: 0 04.08.2005, 16:56:56
  9. avatar
    [43] catcat [*]

    median: kolik že Vás je? A děkovat nemusíš, já tu tak nějak zvostanu...

    superkarma: 0 04.08.2005, 16:00:58
  10. avatar
    [38] catcat [*]

    Mě se ten článek nelíbí! Nezlobte se namě, ale jestli tcháňovic nemají normálně zájem, těžko hodit vnoučka na týden. To bych měla strach! No a že jsi zatím sama - holka, Ty to píšeš jak svatádalanevíkomu, postavit Tě do kouta, budeš tak ještě snad zapouštět kořeny!

    superkarma: 0 04.08.2005, 15:24:30
  11. [37] apina [*]

    Děkuji redakci za dárečky. Je to moc milé.

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:47:52
  12. [34] ajka23 [*]

    Musim ti řict, že jsi opavdu statečná. Já bych to vživotě sama nezvládla. Moc ti držím palečky. Jen by mě zajímalo jak moc náročné máš zaměstnání. Já mám dva syny, nedávno jsem se vrátila do práce, ale absolutně jsme to nezvládali, takže jsem ted doma. Moc tě obdivuji.

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:22:22
  13. [31] hajcena [*]

    Úplně mi to vehnalo do očí slzy ...Přeji ti, aby se ti už nikdy nestalo nic zlého, ale jen a jen to dobré! A pozdravuj svého .

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:17:23
  14. avatar
    [26] Tanzi [*]

    apina: aha..takže matinka se realizuje na něm..
    Jak psaly holky..určitě přijde čas, kdy se vše obrátí v lepší..moc ti to přeju!!

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:06:08
  15. avatar
    [25] Mirrule [*]

    Je smutné co se všechno děje, ale děje se to a zřejmě to má nějaký svůj důvod. Asi k tomu, k čemu jsi předurčena musíš projít touto těžkou životní zkouškou ... Jak se říká všechno špatné je k něčemu dobré...ale někdy to moc a moc bolí a když ještě nevidíme to dobré co by z toho mělo přijít, přijde nám to jako zbytečné... Ani si neumím představit jaké to je, ale přeji ti ať se na tebe to štěstí konečně pořádně usměje ....a ono se usměje, jen když zkusíš odpustit...to je totiž to nejtěžší co se člověk ,musí v životě naučit...

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:05:06
  16. [24] apina [*]

    DĚKUJI VÁM VŠEM za podporu. Vím, že jsou kolem nás lidé, kteří na tom jsou mnohem hůř. Však já si nezoufám. Jen to je takové mé bolení na duši. Jsem štastná, že je můj syn zdravý, vedu ho ke sportu a spolu si užijeme spostu legrace. Doufám, že budete mít pravdu a potkám jednou muže který nám dokáže vrátit to co nám osud vzal.....rodinu.
    K otázce Tanzánie - měli celkem 3 syny. Nejstarší utekl do zahraničí po tom co se dostal do jistých problémů. Prostřední byl můj muž a ten nejmladší je trochu degenerovaný maminkou a jejími názory. Ve svých dnes 23 letech nemá kamarády, holku a snad ani pořádnou práci protože jeho matka si ho schovala doma na zámek...nevidim do toho.

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:01:35
  17. avatar
    [23] Pajinka [*]

    Teda, to je ale smutné , teď už jen a , pohodu a spoustu hodných kamarádek. A uvidíš, že jednou najdete i nějakého hodného tatínka pro a pro Tebe, moc vám to přeju.

    superkarma: 0 04.08.2005, 14:00:19
  18. avatar
    [22] Lenice [*]

    moc smutný příběh Alpi, Ty jsi ale silná a já věřím, že toho pravého ještě potkáš a malý bude mít tátu držím palce

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:58:29
  19. avatar
    [17] soptice [*]

    Neboj se nic . Jsi statečná a silná ženská. Vydržíš všechno a synek na Tebe bude pyšný. Přeji hodně štěstíčka a blesk z čistého nebe, který přinese tu opravdovou lásku.

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:51:05
  20. avatar
    [16] Aja [*]

    Odkud jsi? Třeba tu najdeš nějaké lidi, kteří k tobě nemají daleko? A na různé akce, co se pořádají kolem tvoření můžeš i se synem...

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:48:36
  21. [15] Januše [*]

    moc smutný životní příběh. Ale držím palečky ať brzy se na tvé tváři objeví sluníčko a najdeš novou a tvůj drobeček nový směr radosti

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:46:40
  22. avatar
    [14] sara.l [*]

    Alpi..ty toho pravého určitě najdeš neboj... a prarodičům se všechno vrátí,tak jako těm mojím...hodně štěstí

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:46:35
  23. avatar
    [13] *modrá [*]

    Určitě na tebe někde čeká tvoje velké štěstí, jsi statečná ženská jak to všechno zvládáš

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:43:41
  24. avatar
    [10] Tanzi [*]

    Je mi po přečtení tvého článku smutno..smutno nad tím, že jsi přišla o manžela a syn o tátu..smutno nad lidma, kteří by vám měli být oporou.
    Nechápu to..nikdy jsem se s takovými lidmi nesetkala a jsem tomu moc ráda!
    Když si to tak spočítám..tak jim bude asi kolem 50-60 let..no na každého jednou dojde..roky budou přibývat a s nima i méně příjemné věci života.
    Aby se jednou nestalo, že vás ještě rádi vyhledají.
    Mmch oni měli jenom jednoho syna? jedno dítě?

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:35:07
  25. avatar
    [7] Kocicka [*]

    až se jednou zeptáš proč? možná už bude pozdě na to odpustit. Přeji ti hodně štěstí v životě božího požehnání a nějakého tatínka...32 let to není věk

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:32:44
  26. [6] louže [*]

    TAké přeji více štěstí, ale když je ti smutno pokus se kouknout kolem sebe. Je spousta maminek s prckama, které jsou rozvedené a možná jsou na tom hůř než ty - hádají se u soudů o děti i o peníze.. s babičkama na tom budou asi podobně. Také je spousta jiných, které by tak moc chtěly mít nějakého špunta, ale nejde to a jejich život pak možná také stojí za starou belu... Věř a bude líp!

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:31:23
  27. avatar
    [5] sara.l [*]

    je mi líto,že se cítíš osamněle...nevím co ti poradit,ale já se naučila od nikoho nic neočekávat...o děti se starám sama dlouhá léta...synův otec dlouhá léta nežije a nikdy mě nenapadlo...chtít po tchánovi aby hlídal...moji vlastní rodiče to taky nikdy nedělali tak proč by to měl dělat tchán...já vím,že se cítíš opuštěně,ale naučila jsem se spoléhat sama na sebe a teď když jsou děti větší a děda by si rád popovídal bohužel nemají zájem...ale jaký vztah si vytvořili takový teď bohužel mají...držím palečky a nezapoměň,že nejlepší je spolehát sama na sebe...Tak hodně štěstí

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:27:59
  28. avatar
    [4] nikinik [*]

    Nebuď smutnáááááá, já vím, že to nejde. Přeji Ti v životě móóóc štěstí a aby jsi brzy potkala někoho, s kým Ti bude dobře a bude milovat nejen Tebe, ale i Tvé 6-ti leté sluníčko. KRASNÝ DEN a i ty DALŠÍ...

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:27:07
  29. avatar
    [1] Kekka [*]

    Přeju ti hodně štěstí a ať brzy potkáš

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:20:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme