Před lety jsem si s nadšením koupila, tehdy na našem trhu nevídanou, publikaci o barevné typologii. Autoři-vizážisté a poradci v oblasti image přišli s revoluční teorií rozdělit populaci podle přirozeného zabarvení pleti, vlasů a očí do čtyř typů podle ročních období: JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA.

woman

Konečně nás ti západní stylisté naučí, jak se stát krásnými a ještě krásnějšími. Konečně se z nás, šedých myšek vyloupnou krásné labutě a konečně pochopíme, jak to ty italské, francouzské či skandinávské turistky dělají, že jsou tak zatraceně šmrncovní. 

I začetla jsem se do té chytré knihy, abych byla ještě chytřejší než moje kamarádky a mohla jim zasvěceně radit

Stala jsem se dobrovolně pokusným králíkem a začala s určováním typu u sebe.

Pěkně podle návodu. Odlíčit, hodit přes ramena „neutrální“ ručník, aby nerušil, a zkoumat se v zrcadle s přiloženým vzorníčkem u obličeje. Po důkladném barevném rozboru své pleti, očí, vlasů, obočí, řas a bělma jsem dospěla k  závěru, že jsem nejspíš ZIMA.

Pár detailů mi sice nesedělo, ale nebudu přece takový „hnidopich“.

Vrhla jsem se do probírky svého šatníku. Ani mě nepřekvapilo, že moc barev zářivé zimní palety nemám, protože jsem povahou spíš introvert, a jedovatá cyklámenově růžová či královská modrá by mne „překřičely“.

Nebyl zakopaný pes v mém sebevědomí? Nemohla jsem přece být krásná, když jsem preferovala spíš neutrální barvy, a měla bych nosit ty jasné, výrazné až vyzývavé, tolik charakteristické pro zimní typ.

To se musí změnit! Vyzbrojena vzorníčkem a nově nabytými znalostmi jsem vyrazila na nákupy. Pořídila jsem si pár křiklavých kousků v domnění, že mi prozáří mou nudnou image. Ale zázrak se nekonal. Hadříky jsem párkrát provětrala, bez valné odezvy okolí, a pokorně je zasula hluboko do skříně.

Kde se stala chyba, co jsem udělala špatně?

Asi to neumím správně určit. Vypravila jsem se tedy za odbornicí v oblasti barevné typologie, kterých se v krátkém čase vyrojilo jak hub po dešti.

Vyklopila jsem nemalý peníz a dáma mě jednoznačně určila jako LÉTO.

Tato „diagnóza“ mě jen utvrdila v tom, že všechen ten humbuk, to balábile kolem barevné typologie, je jen mazaný reklamní tah, jak z nesebevědomých, naivních a krásy chtivých žen vylákat peníze. Sama jsem toho zářným důkazem.

No uznejte, jaký výsledek může mít dogmatické lpění na barevné škále, když stokilová dáma jarního typu smí nosit pouze jemné pastely? Bude vypadat jak pochodující mísa ovocného salátu.

Nebyla by škoda odmítat trendové barvy jenom proto, že se nevyskytují v naší paletě?

Nikomu ale nevnucuji svůj názor.

Určitě se mezi čtenářkami najdou horlivé stoupenkyně barevné typologie, ženy, které se tímto „diktátem“ řídí léta a naprosto jim vyhovuje.

Jak jste na tom vy, milé ženy-in? Také jste si koupila knihu o barevné typologii? Věříte této teorii? Jste jaro, léto, podzim, nebo zima? Sedí to na vás stoprocentně, nebo váháte? Jste spíš „studený“, nebo „teplý“ typ? Začala jste se podle toho líčit či oblékat? Cítila jste se krásnější? V čem vám typologie pomohla, a v čem vás naopak zmátla?

Napište mi o svých zkušenostech, pozitivních i negativních. Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Autorka nejzajímavějšího příspěvku získá knihu od Blanky Matragi „Jedu dál“

cena

Reklama