Vztahy

Jsem pro ní jen vrbou a trápí mě to....

S Hankou jsem se seznámila před třemi lety. Nastoupila jsem do nového zaměstnání a ona byla první, kdo mě takříkajíc vzal pod ochranná křídla. Byla jsem jí za to vděčná a byla jsem ráda, že jsem hned na začátku pracovního poměru našla spřízněnou duši.

 

Víte, já nejsem zrovna společenský typ. Kamarádky si hledám s obtížemi a proto jsem byla tak šťastná, že si Hanka ke mně našla cestu.

 

Nejprve jsme si hodně povídaly jen v práci, potom zašly na kávu a z kolegyň se postupem času staly přítelkyně. Vlastně jsem poprvé v životě měla takovou tu skutečnou přítelkyni a byla jsem opravdu moc šťastná.

Hanka si v té době prožívala těžké období, opustil jí přítel, a tak jsem jí pomáhala seč to šlo.

 

Chodily jsme do kina, na plavání a nebo jen tak seděly u sklenky vína a hovořily o životě. Musím přiznat, že to byly krásné okamžiky. Hanka mě stále žádala o radu ohledně svého přítele, rodičů, či šéfa a mně dělalo radost jí pomoci, najít společně pro ni to nejlepší řešení.

 

Nikdy mne nenapadlo, ani jsem nad tím nijak neuvažovala, že s Hankou řešíme vždy jen a jen její problémy.

Já byla sama a tudíž jsem byla ráda, že mě někdo potřebuje, že mám někoho, kdo mne rád vidí a kdo se mnou rád tráví volné chvíle.

 

Před časem se však můj život obrátil k té temné straně a ukázal mi, že ne vždy je člověk jen šťastný a spokojený... Ukázal mi, že život sebou přináší i bolest, strach, smrt...

 

Velice vážně jsem onemocněla. Podstoupila jsem těžkou operaci, po které následovalo zdlouhavé a nepříjemné léčení.

Psychicky jsem byla až na samém dně. Nevěděla jsem, jak to se mnou dopadne. Zda se uzdravím, zda budu zase moci normálně žít.

 

Jak já byla šťastná, když se ve dveřích nemocničního pokoje objevila Hanka! Samou radostí jsem se rozplakala a objala ji jako svou sestru.

 

(Asi bych měla uvést, že rodiče už nemám, manžel mě opustil před lety a děti mi nebyly přány. Tudíž jsem měla jen Haničku, která byla nejen mou přítelkyní, ale i mojí rodinou.)

 

Byla jsem jediná, za kým doposud nikdo nepřišel na návštěvu a najednou stála Hanka ve dveřích!

Potřebovala jsem se vypovídat, sdělit někomu své pocity, obavy, strach. Jistě, hovořila jsem se sestřičkami i doktory, ale já měla potřebu, aby mě vyslechl někdo, kdo mě má rád, někdo mně citově blízký.

A asi jsem potřebovala slyšet i nějaké to povzbuzující slůvko ...

 

Jenže Hanka si sedla k mé posteli a začala si stěžovat na svou matku, na nového přítele, na práci... Trpělivě jsem ji vyslechla a když jsem se konečně dostala ke slovu já, Hanička mi dala pusu a řekla, že už musí běžet, protože jde do divadla, že si prý popovídáme příště.

 

Mrzelo mě to, ale zároveň jsem to chápala. Je zdravá a má obyčejné, všední problémy. Je jasné, že si neumí představit, jaké to je ležet v nemocnici a s hrůzou čekat na každé výsledky jak dopadly.

Myslím, že tohle pochopí jen člověk, který si to prožije. Proto jí to nezazlívám.

 

Asi za tři dny za mnou opět Hanička přišla.

Ten den mi bylo velice zle. Léčba začala mít na mé tělo špatný vliv a já se cítila skutečně na umření.

Hanička mě pohladila, řekla, že vypadám celkem fajn a začala vyprávět o tom, jak se pohádala s přítelem.

 

Vydržela jsem jí poslouchat asi půl hodinky a pak ji požádala, aby odešla. Vím, že to bylo nezdvořilé, ale mně bylo opravdu zle a potřebovala jsem spát...

 

Hanička se na mě asi týden zlobila. Napsala mi dopis, že takto se přítelkyně k sobě nechovají a že jí velice mrzí mé chování. Psala také, že chápe, že mi není dobře a že si prožívám peklo, ale že právě ona je tu od toho, aby mne přivedla na jiné myšlenky.

 

Po přečtení toho dopisu jsem se opravdu styděla a i když jsem měla bolesti, dobelhala jsem se k telefonu, zavolala jí a omluvila se.

Plakala jsem jak malé dítě ...

 

Hanka mi odpustila a slíbila, že za mnou do nemocnice přijde co nejdřív.

Bohužel měla moře práce, takže jsme se viděly až když mě propustili domů. Moc jsem se na Hanku těšila, hlavně na to, jak si popovídáme, jak se jí konečně svěřím se vším co jsem si prožila a co mě ještě čeká. Doufala jsem, že mě náš rozhovor uklidní, dodá sílu a chuť bojovat.

 

Ale mé představy a touhy opět vzaly za své...

Hanička přinesla víno (pila sama, já alkohol nesmím) a vyprávěla mi, jaké peklo jí její přítel doma dělá. Ve finále se opila, rozplakala a já jí uklidňovala co to šlo...

 

Po tom večeru jsem byla moc smutná. Tak nějak jsem vycítila, že ji asi mé problémy moc nezajímají.

Pokud jsem totiž zavedla řeč na sebe (a nebylo to jen o mé nemoci či léčbě), vždy rozhovor obratně otočila zpět na svou osobu...

 

Mám Haničku moc ráda, je jako má sestra, ale tohle mě opravdu mrzí. Zkusila jsem si s ní o tom promluvit, řekla jsem jí na rovinu, že se mi nelíbí, jak se chová a že se stále dokola a dokola probírají jen její starosti. Ona se jen usmála a řekla, že jsem malá kecka...

 

Bojím se, že o ni přijdu, že zničím svou nespokojeností naše přátelství. Nevím co mám dělat, mám to nechat být? Nebo si s ní mám ještě zkusit promluvit? Myslíte, že bych tím ohrozila naše kamarádství?

 

Mám před sebou další léčbu, která nebude snadná a potřebuji mít v někom alespoň maličkou oporu. Trápí mě, že se nemám komu vypovídat, komu svěřit. Na druhou stranu vím, že Hanka má svůj život a že ji mé problémy mohou obtěžovat.

Nechci udělat žádná zbrklá rozhodnutí, bojím se totiž samoty. Moc se bojím. A bojím se období léčby, které přichází.

Nevím, jak bych to bez Hanky vše zvládla a vydržela...

 

   
19.01.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [37] evita_ij [*]

    Moje nejlepší kamarádka je skvělá.Přesto když se sejdem,vypráví aspoň pul hodiny jen a jen o sobě co se jí přihodilo a jak to řešila a jak vše dopadlo a pak až skončí, tak přijde řeč na mě.Mě to už ani tolik nevadí,někdy ji do toho skočím a stočím řeč na sebe,ale je lepší někdy počkat,až řekne to svoje a pak mam zas ja na oplatku SLOVO a řeknu zas vše o sobě.A funguje to.Necitim to jako její chybu,ale jako její velkou výřečnost. Ale to co píše paní Jana je opravdu už přehnané a značí to,že její kamarádka pramálo myslí na ni, na její pocity a je až přehnaně posedlá sama sebou a potřebuje zvedat sebevědomí od někoho jiného a k tomu si podle mého vybrala tak hodnou duši jako paní Jana jistě je.Měla byste se na ni vykašlat a najít si třeba přes inzerát jinou kamarádku,která třeba má nebo měla stejné problémy a která si jistě trpělivě vyslechne vaše bolístky a bude Vám pravou kamarádkou. Takové inzeráty jistě naleznete na internetu a taky ve spoustě ženských časopisů.Přeju hodně štěstí a hlavně ať léčba dobře dopadne!!!

    superkarma: 0 21.01.2005, 11:32:00
  2. avatar
    [33] Kelly [*]

    Jano K., budeš-li si chtít popovídat, klidně napiš.
    A moc ti držím palečky . Přeji hodně .

    superkarma: 0 19.01.2005, 15:40:23
  3. [32] Scully [*]

    Take si myslim, ze tyto typy lidi jsou tak sobecti, ze jen vysavaji a nic nejsou schopni dat, bylo by dobre nevazat se jen na jeji pratelstvi a zkusit hledat jinde, pres konicky, Internet apod.

    superkarma: 0 19.01.2005, 15:33:19
  4. avatar
    [31] Vivian [*]

    tohle má být jako nějaké kamarádství?

    superkarma: 0 19.01.2005, 15:29:53
  5. [30] Rikina [*]

    No a nemohla by si Jana tuhle kamarádku nechat, a ještě si pořídit dvě tři jiné, byť i jen po internetu ? Copak ji musí hned zatracovat, zvlášť když se znají už dlouho ? On taky někdy nemocný člověk všechno bere podstatně hůř, než je to doopravdy, a vidí najednou samé horší stránky... je to přirozené, pochopitelně. Ale vztahy se snadno přetrhají, a velice těžko navazují... nebyla bych tak radikální, jak tu mnohé radí.

    superkarma: 0 19.01.2005, 15:20:01
  6. avatar
    [29] zlatovlaska.r [*]

    Ahojky, tak ta tvoje slavná kamarádka mi připomíná moji kolegyni z práce. Je to taková upírka , která mi pila delší dobu krev a odsávala mi energii, ale už se to s ní nedalo vydržet, tak jsem se s ní před 3 měsíci chytla a mám od ní pokoj Je to psychicky labilní člověk, který by se měl léčit.

    superkarma: 0 19.01.2005, 14:25:28
  7. avatar
    [26] umisanek [*]

    Ahoj Jani, chápu tvůj strach ze samoty. I já mám problémy s navazováním přátelství, tak jsem kdysi byla ráda, když si mě "našla" kamarádka Hanka (shoda jmen je snad náhoda). Několik dalších let jsem řešila její problémy, provozovala její koníčky a odpustila jí pár podrazů. Teprve když jsem si trochu zvedla sebevědomí a našla opravdovou přítelkyni, pochopila jsem, jak mě, i když snad nechtěně, využívala, a naše "kamarádství" pomalu vyšumělo. Proto věřím, že i ty najdeš opravdové přátelství, ať už tady na ženě-in (napiš, odkud jsi) nebo se poptej po lidech s podobnými problémy, třeba ti poradí doktoři.
    Přeju hodně sil do další léčby, určitě to zvládneš

    superkarma: 0 19.01.2005, 12:27:11
  8. avatar
    [23] Zuzyk [*]

    Já si myslím, že bez takové kamarádky ti bude líp. Neměla by ses v tomto období zabývat ještě tím, jaké má problémy s přítelem. A opravdu, když máš přístup na internet, určitě někoho najdeš, s kým probereš konečně i svoje problémy! Hodně štěstí a energie k uzdravení!!

    superkarma: 0 19.01.2005, 10:33:41
  9. avatar
    [22] marcellina* [*]

    Jano K.: myslim, ze bez Haničky a jejích problémů Vaši nemoc zvladnete mnohem líp. Preji Vám hodně sil do boje s nemocí a nějakého dobrého opravdového přítele(-lkyni)

    superkarma: 0 19.01.2005, 10:13:07
  10. [21] xenie [*]

    No, myslím že přijít o takovou "kamarádku" zas žádná škoda nebude...

    superkarma: 0 19.01.2005, 09:35:18
  11. avatar
    [19] ad.astra [*]

    Ještě dodatek, jde vážně o to, jakou máte kamarádku. Jestli za ní můžete přijít a požádat ji o pomoc, ale to samé musíte být ochotná udělat i vy pro ni. Mě kamarádka pomohla, našla jsem ji na internetu, stýkáme se, a když mi bylo vážně dost blbě, neváhala a přijela, sedla si se mnou a vše probrala, mohla jsem se vykecat a bylo mi hned líp. To samé jsem ochotna udělat já pro ni, když nemůžu přijet, tak alespoň přes ICQ s ní proberu všechno a doufám, že jí tím také pomůžu. Jinak jsem došla k poznání, že mnohdy cizí člověk pro vás udělá mnohem víc, než ti nejbližší...

    superkarma: 0 19.01.2005, 09:20:47
  12. avatar
    [17] ad.astra [*]

    Tak ta kamarádka, to je cizí člověk, ale když se takhle k vám chová někdo z blízkých, je to o to víc bolestnější. Když jste v pohodě, při penězích, když pomůžete nejen radou, ale můžete i finančně, je všechno OK, ale potom, když se osud obrátí proti vám a vy se potřebujete vypovídat, dokonce prosíte o pomoc ...a nejste vyslyšen právě tím, komu jste vy dřív pomáhal, tak to je potom velké zklamání. Jediné, co lze s tím udělat, je věřit sama sobě, nespoléhat se na pomoc a doufat, že zlé se v dobré obrátí, i když to třeba bude trvat déle, ale že se ze všeho vyhrabete.

    superkarma: 0 19.01.2005, 09:13:48
  13. avatar
    [16] evusche [*]

    už jsem se poučila, že nejlepší kamarádky stojí vždykcky za prd..mám spoustu kamarádek, ale žádnou takovou, které bych mohla věřit. A tak si tady popovídám s dobrými kamarádkami - mám tu tři, všechno jim řeknu, jen to nejtajnější, co mě trápí, si nechávám pro sebe. A ta moje kamarádka, se kterou jsem vyrůstala - s ní se vidím tak jednou za 14 dní a povídáme si o všem. Jen ne o tom, co nás trápí. Možná je to škoda, možná je to dobře.
    Jani, ber ji takovou jaká je, ale nespoléhej se na to, že ti pomůže

    superkarma: 0 19.01.2005, 09:00:14
  14. avatar
    [15] Marketa [*]

    Jani, souhlasím s již napsanými příspěvky. Toto opravdu není ta pravá kamarádka. Kamarádství je úplně o něčem jiném. Odkud jsi?

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:56:10
  15. avatar
    [14] *modrá [*]

    Taky myslím že to není kamarádka, ale sobeček zahleděný jen do sebe kamarád se pozná právě tak, že pomůže a vyslechne a pohladí po duši když je ti nejhůř! jestli jsi z Olomouce, písni klíďo do vzkazíků

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:53:17
  16. avatar
    [13] Žábina [*]

    kamarád je ten, kdo umí naslouchat ...tohle nemá s kamarádstvím nic společného
    něco podobného zažívala moje maminka na chatě Šumavě...byla tam v létě sama a vedle na chatě byla taky starší paní sama...jednou se domluvili, paní přišla na návštěvu...celou dobu - asi 2 hodiny - mluvila jen o svých dětech, vnoučatech, jejich práci...když se v přestávkách při pití odmlčela, moje maminka jí začala vyprávět něco o sobě...načež paní jí skočila do řeči a pokračovala, jako by maminka nic neříkala ....no víckrát už jí nepozvala, i když paní se tomu hrozně divila

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:51:23
  17. avatar
    [12] Vega [*]

    Tohle není kamarádka, ale pěkný egoista! V současné době mám podobnou " kamarádku " a pomalu se to vytrácí do ztracena. Dělá přesně totéž. Mluví jen a jen o sobě a já už dlouho nemám sílu to poslouchat. Takže naše návštěvy se neustále ztenčují. Docela se těším, až to bude za mnou.
    Totéž přeji tobě, neboť to nemáš zapotřebí. Potřebuješ oporu a né se trápit ještě tímhle. Určitě potkáš někoho, kdo bude rád, že tě může vyslechnout a sdílet s tebou dobré i zlé. Držím ti palce a přeju hodně štěstí při uzdravování.

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:47:47
  18. avatar
    [11] Lilinka [*]

    Mila Janicko,zkus obcas zavitat sem mezi nas. Hanka te stejne jen vyuziva a ty jsi prilis hodna na to,abys ji to rekla.Sama ji nevyhledavej a pokud vyhleda ona tebe,tak se snaz spolecne chvile zkratit na minimum.
    Jinak ti preju hodne moc stesticka v boji s nemoci.

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:46:42
  19. avatar
    [10] Aja [*]

    Jani, je zbytečný, aby ses někým takovým trápila... Tady určitě najdeš spřízněnou duši Odkud jsi...?

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:36:50
  20. avatar
    [9] Riccione [*]

    Taky jsem měla takovou "kamarádku". Naštěstí jsem dospěla do stádia, kdy jsem si řekla, že tohle nemám vůbec zapotřebí. Jenže Jana bude mít tohle těžší, když nikoho jinýho nemá.
    Jani, přeji hodně štěstí a sil v léčbě a také při hledání někoho bližšího!

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:27:52
  21. avatar
    [8] Pajinka [*]

    Tvoje "kamarádka" je sobecká, přeji Ti hodně při léčbě a co nejdříve novou a opravdovou kamarádku, která dokáže vyslechnout a pomoci.

    superkarma: 0 19.01.2005, 08:12:24
  22. avatar
    [7] Suzanne [*]

    Šmarjápano, tohle není přítelkyně Určitě najdeš spřízněnou duši. Tohle "přátelství" bych klidně ohrozila tím, že bych jí řekla pravdu. Buď je kámoška nebo není. Chápu tvé pocity strachu, ale prosím, nevzdávej to

    superkarma: 0 19.01.2005, 07:42:23
  23. avatar
    [6] Markýza [*]

    Nyotaimori: matysek79:
    To opravdu není kamarádka.
    Přeji hodně a brzké uzdravení a novou a lepší kamarádku

    superkarma: 0 19.01.2005, 07:36:55
  24. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 19.01.2005, 01:49:04
  25. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Jano - a tady ) z-in ) si vazne zadnou kamosku nenajdes? No kdyz jsem si ji nasla ja se svou prisernou povahou....
    To se mi nejak nezda....
    Zkus to!
    Jinak drzim moc palce v zivote!

    superkarma: 0 19.01.2005, 01:37:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme