Možná vás zklamu, ale nemyslím to, co si pod pojmem čichačka představujete vy.
Mám sice kamarádku, která miluje vůni benzínu, a když se mnou jede náhodou tankovat, nejraději by strčila nos do nádrže, ale o podobných „libůstkách" psát dnes nebudu. I když nepopírám, že je to téma velice obšírné a zajímavé. Pamatujete, kolikrát jsme tu už klábosili o posedlostech různými vůněmi? 

K čemu všemu rády čicháme?
Nemohla jsem se nezeptat svých kolegyň. Tenkrát tu ještě nebyly, tak jsem zvědavá, co na sebe prásknou.

Míša miluje vůni vyvářeného prádla, když se vytahuje z hrnce a ještě se z něj kouří. Má to prý už od dětství, ale ještě dnes, kdy sama pere v automatce, je schopna za tou vůní vlézt až do bubnu pračky.

Marie neodolá vůni kůže. Čichá k novým koženým botám a kabelkám. Celkem běžné, pomyslím si, když mě uzemní dovětkem, že ještě raději čichá k mužskému podpaží.

Z Evy jsem žádnou čichací úchylku nevymámila. Až na vůni gelové svíčky, s kterou chodí po bytě, zbožňuje vůni šeříku. 


Tak to byly vůně ze života. Ty se koupit nedají, ale do jisté míry souvisí s naším čichovým vkusem, podle kterého si vůně vybíráme.

Kdybych měla mluvit za sebe, ovlivňují mě vůně z dětství. Možná v těch lahvičkách stále podvědomě hledám vůni lip na venkovské návsi nebo směs vůní lilií a kadidla v kostele, vůni čerstvě posekané trávy, vůni rybníka.
Vůně, které si kupuji, musí být něčím zvláštní, originální a nezaměnitelné. Zrovna teď, kdy se mi ta poslední nějakým záhadným způsobem přemístila" z flakonu do kabelky, sháním něco nového. Až na jednu výjimku, kterou byla toaletní voda od Givenchy, vůně neopakuji.

Vůně je jako příběh. Každá má svůj čas, je spojena s nějakým místem, člověkem, zážitkem. Když si k ní znovu přivoním, neomylně se mi vybaví vzpomínky.

I proto mám ráda parfumerie. Ráda si kupuji vůně, jako bych s nimi čekala na nové zážitky. Klidně si o mně myslete, že jsem naivka. I tak budu čichat, hledat a zkoušet.

Jediné, co mi radost z čichání trochu kazí, je neustálý dohled parfumerního sekuriťáka", který je mi v patách. Nejen že mě to rozptyluje, ale i ponižuje. Copak jsem nějaká zlodějka? Pokaždé mám sto chutí obrátit kapsy a dát mu svoji kabelku, jen aby za mnou pořád neslídil. Hodlám dát nemalý obnos, tak potřebuji klid a soukromí. Unáhlené nákupy se mi mockrát nevyplatily.
Nestojím ani o pomoc prodavačky. Jednou se mi jedna opravdu trpělivě věnovala, ale vůbec nechápala, co chci, a vnucovala mi svou představu. V ruce jsem měla vějíř navoněných papírků k ničemu a ona byla nakonec otrávená, že jsem si nic nevybrala.
 
Podle papírku bych si vůni stejně nekoupila. Musím ji vyzkoušet na kůži, a když je mi příjemná i po několika hodinách, začnu o ní teprve uvažovat. 
Teď mám jednu favoritku, a světe div se, připomíná mi vůni babiččina prádelníku.
 

A co vy a vůně, milé ženy-in?
Podle čeho si je vybíráte?
Máte jen jednu oblíbenou, nebo je střídáte?
Vybavuje se vám s nějakou vůní určitý zážitek?
Napište nám!

 

 

 

 

Reklama