Rodina

Jsem Popelkou ve vlastní rodině, zatímco mého bratra rodiče rozmazlují

Všechny víme, že vztahy v rodině bývají komplikované a všude se najde něco. Odborníci doporučují i na první pohled banální problémy zavčas řešit, protože když necháme věci být, mohou nás vnitřně užírat, a ona BEZ-MOC často přejde až v NE-MOC.

Dlouhodobý problém v rodině má i paní Petra, která se narodila před třiceti lety a z toho pětadvacet let žije ve stínu svého mladšího bratra, kterého rodiče bezmezně milují a upřednostňují.

  • Až dnes si uvědomuje, že její pozice „odmítaného“ dítěte přispěla k řadě vztahových i zdravotních problémů, s kterými se musela potýkat.

Narodila jsem se rodičům poměrně brzy,“ začíná své vyprávění Petra. „Samozřejmě se rychle připravovala svatba, ale i tak jsem vlastně rané dětství před školkou strávila u babičky s dědou, protože maminka údajně nezvládala péči o tak problematické dítě jako jsem byla já.

Pakliže se po poslední větě ptáte, čím byla malá Petra tak problematická, bohužel jsme se k objektivní odpovědi nedostali. „Vážně nevím,“ vzdychne si při této otázce tichá blondýnka. „Babička s dědou si se mnou hráli, vařili mi, chodili se mnou ven a nikdy se nezmínili, že bych je nějak zvlášť obtěžovala.“ Bohužel již nejsou naživu a máma mé veškeré dotazy odmítá.

Kdykoliv Petra toto téma otevře, začne údajně matka teatrálním hlasem vzlykat, že je nevděčná dcera a pořád na nich hledá jen samé špatné věci. Nakonec jí oba rodiče vyčtou její nešťastnou povahu, ke které přišla kdovíkde. A diskuse je u konce.

Prý mi dali s tátou tolik lásky jako mému bratrovi, který samozřejmě nikdy nechodil do školky, protože s ním byla mamka doma tak dlouho, dokud to potřeboval,“ vysvětluje Petra, která už jako velmi malá pomáhala doma uklízet a nakupovat, když byla její máma zaneprázdněná péči o jejího mladšího sourozence.

Velmi nerada Petra přiznává, že celé dětství žárlila a tak trochu svého bratra nenáviděla, i když samozřejmě ho má ráda a nepřeje mu špatného. „Jen chci mít stejnou pozornost a stejný díl lásky, jako má on,“ říká se slzami v očích a vysvětluje, že zatímco bratr šel studovat vysokou školu, kterou nakonec nedodělal, protože ji flákal, ona musela do práce, protože jí rodiče jasně řekli, že ji nebudu na studiích finančně podporovat.

Sourozenci

Vlastně si pamatuji jen to, že bratr leží na gauči, nebo někde paří s kamarády, a já se starám o domácnost, na kterou jsem ještě musela přispívat velkou částkou ze svého prvního malého platu.

Často jsem si připadala jako ta pohádková Popelka. Jen jsem neměla macechu, ale vlastní rodiče. O to bylo pro mě horší celou věc přijmout,“ vzpomíná Petra, která po narození bratra začala trpět alergickou rýmou, která jí téměř zázračně přestala, když se po letech odstěhovala a začala bydlet se svým tehdejším přítelem, nyní manželem.

Školu jsem si ale stejně udělala. A za svoje,“ říká hrdě Petra, která se nakonec dala studia, až když měla pořádnou práci, a dokonce i dítě. „Měla jsem štěstí na partnera, který mě k absolvování školy motivoval,“ svěřuje se dnes úspěšná manažerka.

Konec dobrý, všechno dobré? „Bohužel šrámy na duši zůstaly a jsou stále zvětšovány,“ říká smutně Petra, která s rodinou jezdí ke svým rodičům prakticky jen na Vánoce, kde musí sledovat, jak bratrovy děti jsou rozmazlovány, zatímco její jsou - stejně jako ona kdysi - taková Popelčata. „Jednou bych chtěla pochopit, proč to tak je,“ uzavírá své vyprávění Petra.

A co vy, milé čtenářky, zažily jste někdy něco podobného, a proč myslíte, že takové situace vznikají?

Napište nám do komentářů, vaše názory nás zajímají. Děkujeme.

Přečtěte si také

   
26.05.2014 - Rodina - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [18] Maria28 [*]

    Leena — #16 Úplně tomu věřím. Můj ex se též snažil matince dokazovat ač se už narodil omylem, a kvůli němu si dlouho nemohla najít dalšího partnera, že si zaslouží její lásku. Matinka byla pořád ta jeho největší láska. Kvůli ní jsme se rozvedli a dodnes nelituju. Je to nemoc a proto radím Petře toho psychologa.

    superkarma: 0 27.05.2014, 08:03:17
  2. avatar
    [17] Kimmy [*]

    Ja tomu pribehu verim. Mozno take pribehy nie su uplne typicke a caste, ale asi sa stavaju. Zijem v Kanade a moj prvy priatel (pred daaaavnymi rokmi Sml30) bol cinan povodom z Hong Kongu. Potom co sme sa rozisli sme este chvilu boli v kontakte. On si potom nasiel novu, tiez nejaku cinanku z Hong Kongu asi v nasom veku, a rozpraval mi ake mala problemy so svojou matkou... ked studovala celodenne studium na univerzite, tak jej matka nauctovala za byvanie doma tak nehorazne vysoke najomne, ze nanho zo svojej vtedajsej prace ako pokladnicka kde dostavala minimalnu mzdu musela pracovat tiez snad skoro na plny uvazok, co sposobilo ze nemala dost casu sa venovat studiu, takze ju nakoniec docasne za zly prospech vyrazili zo skoly. Ona mala aj mladsieho (asi) brata a jemu ich matka neuctovala ziadne najomne, naopak este hovorila svojej dcere, ze by mala svojmu bratovi davat peniaze... sice som to mala iba sprostredkovane a nemam zarucenu pravdivost toho pribehu, ale na druhej strane nemala som ani dovod tomu neverit, proste mozne je vselico.  Je to zvlastne, vobec zvlastny pristup niektorych rodicov.... podstatne v horeuvedenom pribehu je, ze pani sa nakoniec podarilo uspesne dokoncit si skolu za pomoci manzela (uz to je vyhra, nie kazdy ma partnera ktory druheho podporuje v dosiahnuti svojich osobnych cielov aj za cenu ze to docasne stazi rodinne podmienky) a snad je vo svojom rodinnom zivote spokojna, kedze vela veci zda sa dosiahla vlastnymi silami, tak si ich asi aj bude viacej vazit Sml69

    superkarma: 0 27.05.2014, 05:21:00
  3. [16] Leena [*]

    Tohle se v jedný části naší rodiny taky vyskytlo a jednoho ze sourozenců poznamenalo navždy...

    Syn měl být už v pěti letech "dospělej", mít zodpovědnost, o vše se starat.

    Dcera byla princeznička, kolem které se ještě v padesáti muselo chodit po špičkách... Rodiče k dceři jezdili mnoho let 20x měsíčně pomáhat v domácnosti.

    Na chalupě měl syn makat, ale přednostní právo pobytu měla vždy dcera a její rodina.

    Nejhorší je, že syn se přes 50 let(!) snažil svým rodičům dokázat, že je stejně dobrej jako sestra a trápil se tím nejen sám, ale trápil tím i svou rodinu. Až na starý kolena pochopil, že se rodičům nikdy nezavděčí. 

    A jak to dopadne? Dcera se tváří, že není důvod se o svý rodiče ve stáří starat. Takže nakonec budou úplně sami, protože syn už na to kašle...

    1. na komentář reaguje Maria28 — #18
    superkarma: 0 26.05.2014, 21:41:20
  4. [15] Maria28 [*]

    Pokud má Petra svou rodinu, se kterou je šťastná, pak nechápu, proč se ještě v tomto problému nimrá a domáhá se lásky rodičů.  Zkrátka : Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych

    snášel věci, které změnit nemohu...asi tak. Tak tam přijedu na návštěvu, budu opět bratrovi z legrace sloužit atd., trošku to zlehčit. Možná by neškodilo rodičům jemně naznačit, až oni jednou budou potřebovat pomoc, tak ať ji také přednostně hledají u jejího bratra.  Petře by určitě prospěla i návštěva u psychologa.

    superkarma: 1 26.05.2014, 19:45:14
  5. [14] Jakaz [*]

    Znám, mám sestru o 11 let mladší - taky znám, na to nekoukej, stejně to nedostaneš, to platilo jen u mně, když pominu, že jsem dělala chůvu na plný úvazek, nebránila jsem se pomáhat, ale musela jsem ji brát s sebou i když jsem chtěla jít s kamarádkami. Při označení - á mamina už jde, jsem radši seděla doma. Sice jsem nedala na sobě znát, ale dost mně mrzelo přepsání domu na sestru, pak při zdravotních problémech ve stáří rodičů, jsem se většinou musela postarat já. Ale to jsem brala jako povinnost pomoci rodičům. Vzala jsem si ponaučení - děti jsem od malička vedla k tomu, že mají všechno přesně na polovinu, žádného jsem neupřednostňovala a doufám, že žádný z nich křivdu nepocítil.

    superkarma: 2 26.05.2014, 19:17:07
  6. avatar
    [13] *Lefff* [*]

    bonda — #6 Znám. Nejsem tím dítětem, ale téma je mi velmi blízké. Taky jsem typ, který nesnáší křivdy.

    A který navíc má zato, že pokud už ne oběma dětem stejně, pak ale rozhodně víc tomu, kdo se sám snaží. Nikoli neschopnému, línému a nesamostatnému.

    Život to ale paradoxně občas tvoří obráceně.

    superkarma: 0 26.05.2014, 16:21:26
  7. avatar
    [12] ToraToraTora [*]

    V článku chybí dost podstatných detailů na to, aby se dalo litovat "Popelku"

    měla by začít vnímat své rodiče jako dospělé svrchované bytosti sobě rovné a ne jen jako zdroj křivdy. možná jí její vlastní mateřství někdy ukáže, jak je vztah rodiče s dítětem složitý a že rodičovská láska má mnoho podob ä mnoho věcí je jinak, než jak si je namalujem v hlavě.

    superkarma: 0 26.05.2014, 13:25:56
  8. avatar
    [11] paníliška [*]

    Jo, taky to znám, Popelkou jsem dodnes,  a to je mi 45 a vím, že už to nikdy lepší nebude. Nedá se dělat nic jiného než se s tím naučit žít a neopakovat stejnou chybu u svých dětí.

    superkarma: 0 26.05.2014, 12:02:28
  9. avatar
    [10] dalma [*]

    bonda — #6  Mám bohužel stejnou zkušenost. Sml15  Sml80

    superkarma: 0 26.05.2014, 11:32:28
  10. avatar
    [9] gerda [*]

    bonda — #6 kdyby to nebylo tolik smutné, člověk by se smál, jaké existují zvláštní důvody pro určité jednání.Sml15

    superkarma: 0 26.05.2014, 11:22:13
  11. [8] prababka [*]

    Taky vím, jak to bolí.

    superkarma: 0 26.05.2014, 10:54:59
  12. avatar
    [7] buldok [*]

    Naštěstí nic podobného se mi nestalo.

    superkarma: 0 26.05.2014, 10:52:52
  13. avatar
    [6] bonda [*]

    Bohužel to taky znám a nejvíc mě mrzí to, že bez mého vědomí otec daroval celý dům mladšímu bratrovi jen proto, že chtěl, aby v domě po jeho smrti bydlel někdo s jeho jménem. Na mě, kterou prý má tak rád, se vykašlal jen proto, že se už po svatbě jmenuju jinak.

    1. na komentář reaguje gerda — #9
    2. na komentář reaguje dalma — #10
    3. na komentář reaguje *Lefff* — #13
    superkarma: 0 26.05.2014, 10:39:07
  14. avatar
    [5] vodfon, kolie [*]

    Já sama jsem nic podobného nezažilaSml23

    superkarma: 0 26.05.2014, 10:27:06
  15. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Sama jsem nic takového nezažila, byla jsem milovaným a opečovávaným jedináčkem, ale moje spolužačka z gymplu měla tři bratry a v jejich rodině panovalo přesvědčení, že kluci nemusejí nic dělat, ale ona jako holka je musí obsluhovat. Takže když bratr chtěl jíst, musela mu ona jídlo připravit a podat na stůl až pod nos, pokud chtěl něco podat, musela vyskočit a přinést mu to, bratři a otec doma nedělali absolutně nic a ona s matkou všecko oddřely. Divná výchova v druhé polovině 20. století, ale jestli se to na ní nějak podepsalo, nevím, protože po maturitě už jsme se nestýkaly.

    superkarma: 0 26.05.2014, 09:12:44
  16. avatar
    [3] Altamora [*]

    Jasně, že bratrovy děti jsou rodičům bližší, když se spolu stýkají častěji.  V čem byla ta problematičnost v útlém dětství? No přece v tom, že matka byla ještě mladá a nezralá, péči nezvládala, cítila mateřství jako křivdu. O pět let pozdějim už byla na dítě připravená a užívala si ho.  Petra už je dospělá, tak by i své rodiče měla brát jako lidi, kteří se dopouštějí chyb, i když si to nechtějí přiznat.

    Můj bratr nám vyčítá, že jsme ho odstrkovali a ubližovali mu, to, že jsme ho chránili, lhali v jeho prospěch, když něco provedl, na to už zapomněl. Pamatuje si jen to, co ho v jeho ukřivděnosti podporuje. Třeba že my starší jsme mohli jet někam na výlet, zatímco on chudák o čtyři roky mladší musel být doma.

    superkarma: 2 26.05.2014, 08:19:31
  17. [2] Rikina [*]

    Nějak jsem nepochopila, co se jí dělo tak strašného. Sml80 Za mého dětství bylo normální, že starší děti doma pomáhají, že se starají o své mladší sourozence, že přispívají rodičům na domácnost ze svého prvního nevelkého platu... nepovažuju to za žádné příkoří. Sml80 Chtělo by to něco konkrétního, ani ta vysoká škola mi nepřijde jako důvod - nevíme, s jakými výsledky ona studovala střední školu, třeba to tenkrát nevypadalo, že by vysokou zvládla. Možná že má opravdu problematickou povahu, kdo ví. Z tohohle článku mi paní přijde jako "bóží umučení", a že bych jí věřila tu úspěšnou manažerku, to zrovna moc ne. Sml80

    superkarma: 1 26.05.2014, 06:21:42
  18. avatar
    [1] gerda [*]

    Nezbývá, než se smířit s daným stavem, nepátrat po tom, co se stejně vysvětlit nedá. Mohlo to s ní dopadnout i hůř. Rodiče možná i cítí, že udělali chybu, ale chybu nedovedou přiznat. Popelka už je dospělá, má svůj život a neměla by si ho kazit přemýšlením co by kdyby....Sml58 I když ji chápu, křivda bolí. I rodiče jsou jen lidi, a ti jsou všelijací. Důležité je, aby se sama ke svým dětem chovala spravedlivěji.

    superkarma: 5 26.05.2014, 05:23:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme