S Karlem jsem se seznámila docela náhodou, přišel na pracovní schůzku do naší firmy a tak nějak jsme si padli do oka. Takže pozvání na kávu jsem neodmítla a protože můj vztah s Mirkem už delší dobu připomínal katastrofu, s rozchodem jsem neváhala.

Asi po měsíci se ke mě Kája nastěhoval do nově zrekonstruovaného bytu. Nejdřív jsem byla hodně zamilovaná a proto mi jeho občasné narážky na moje sedánky s kamarádkami v kavárně či u vínka připadaly jako svérázný projev jeho lásky ke mě.

Jenže pak mi začal kecat do oblékání. Že nemám nosit minisukně, je to moc vyzývavé. Pak se mu nelíbily bokové kalhoty, že mi z nich příliš kouká zadek. Když jsem přišla s novým účesem, který mi v práci i na cvičení všichni chválili, dva dny se mnou nemluvil a o nové barvě prohlásil, že se to snad brzo umyje.

Pak mě začal vozit do práce a hned po práci vyzvedávat. Když chci jít někam s děvčaty, tak je naštvaný anebo jde se mnou a nehne se ode mne ani na krok. Takže si ani nemůžeme pěkně popovídat. Když mu nenapíšu aspoň deset SMS za den, je celý nervní.

Navíc mi minulý víkend sdělil, že k nám přijede na víkend jeho máti a bude u nás bydlet, počítá, že se jí budu věnovat. To mě naštvalo. Po celém týdnu v práci nemám chuť ještě někoho obskakovat a vymýšlet mu zábavu. Navíc mi jeho matka říká Martičko a chce, abych jí říkala maminko. A to jsme jen (po půlroční známosti) zasnoubení.

Mám sto chutí někam schválně odjet, ale nevím, proč bych měla utíkat z vlastního bytu... Marta  

Reklama