Reklama


Základní rovnice je vždycky stejná, avšak řešení už se liší. "Za obezitou nebo nadváhou je vždycky nerovnováha mezi příjmy a výdaji. Člověk v jídle přijme více energie, než pak vydá třeba pohybem," konstatuje psycholožka Iva Málková ze společnosti Stop obezitě. Tohle platí pro všechny stejně, nicméně dále už to je hodně individuální. Předevčírem jsme ZDE psali o tom, proč je tak důležité vědět, jak člověk k nenáviděným oblinám přišel - právě díky tomuto poznání by s nimi měl dokázat bojovat.

Příběh první, Markéta aneb kila po dětech

"Když šla moje dvojčata ve čtyřech letech do školky, měla jsem o poctivých dvacet kilo víc než v době, kdy jsem s nimi otěhotněla," přiznává mladá žena. Sobě i okolí tvrdila, že je to daň za těhotenství s dvojčaty, ale nakonec si musela - i díky své osvícené gynekoložce přiznat, že je to trochu jinak. "Kila, která jsem nabrala do porodu, jsem mohla mít dávno pryč, kdybych se snažila. Jenže to já ne...," přiznává Markéta. A přidává líčení toho, jak o sebe kvůli péči o děti přestala dbát, jak se vymlouvala, že nemá čas na cvičení, ačkoli ji manžel nabízel hlídání, jak po nich dojídala každou kaši a jak si sama vyvářela, protože měla pocit, že hezká a štíhlá už stejně nikdy nebude. K tomu, aby Markéta vůbec začala hubnout, byla potřeba radikální změna jejího životního stylu. Loni na podzim proto úplně překopala svůj jídelníček, nasadila spoustu zeleniny a rozhodla se, že se bude více hýbat. S jídlem se jakž takž drží, s pohybem to ale zatím žádná sláva není - jelikož není kvůli obezitě dvakrát obratná, stydí se chodit cvičit, nicméně zjišťuje, že procházkami s dvojčaty nezhubne. Uvažuje proto o tom, že se letos na jaře přihlásí do kursu hubnutí, kde budou ženy s podobnými problémy, jako má ona.

Příběh druhý, Linda aneb kila ze stresu

Lindě je pouhých dvaadvacet, jenže s váhou měla problémy vždycky. Pochází z rodiny, kde se jídlu přikládala velká váha, právě ono bylo odměnou za různá příkoří, a tak není divu, že do dospělosti už Linda vstupovala s nadváhou. Tu se jí dařilo více či méně krotit, ale poslední dobou jsou čísla na digitální váze týden od týdne vyšší. Příčina je přitom nad slunce jasná - Linda jí, jakmile se nervuje, jedno zda v práci nebo ve vztahu s přítelem. Ví o téhle své neřesti a ví už také to, že jen trochu přidat na pohybu jí nestačí. Co s tím? Momentálně uvažuje o návštěvě psychoterapeuta, protože má pocit, že sama se jinak než jídlem stresové situaci řešit nenaučí.

Příběh třetí, Alice aneb pomalý metabolismus

Alice ví o hubnutí první poslední. Však se o ně také mnohokrát pokoušela. A jelikož byla opakovaně neúspěšná, je jasné, že někde dělá chybu. Přesněji řečeno, chybou jsou už samotné opakované pokusy o hubnutí. "Je mi jasné, v čem je problém - tím, že opakovaně tělo nutím hladovět, naučila jsem ho vyjít s málem a dneska naberu kilo i z pěti deka zeleninového salátu," říká s nadsázkou. Princip svého trápení jménem jo-jo efekt však popisuje vcelku přesně. Jak z toho ven? Alice se bude muset v prvé řadě více hýbat, protože i to pomáhá nastartovat metabolismus. Měla by se snažit, aby část její tukové hmoty nahradily svaly, protože ty mají samy o sobě vyšší energetickou spotřebu.

Příběh čtvrtý, Lucie aneb zdravotní potíže

Lucčin příběh není zrovna typický. Na zdravotní potíže se vymlouvá mnoho lidí s nadváhou nebo obezitou, ale ve skutečnosti jen málokdo na to má skutečně nárok. "Trpím docela těžkým astmatem a léky, které mi jako jediné zabírají, mají bohužel negativní vedlejší účinek, přibývám na váze," konstatuje Lucie, sedmadvacetiletá knihovnice. Aby bylo jasno, nejde o to, že by Lucie vážila nějak o moc víc, než by se slušelo, ale jen ona ví, kolik je za tím úsilí. "Jím hodně zdravě, snažím se v rámci možností daných mými zdravotními omezeními sportovat." Potíže s váhou mohou mít na svědomí různé druhy zdravotních trablů, například potíže se štítnou žlázou, užívání některých léků, ale třeba také potíže s vaječníky - po zdravotních potížích se proto vyplatí pátrat v případě, že váha začne jít nekontrolovatelně nahoru, aniž by k tomu měla nějakou zřejmou příčinu. Pozor ale, dědičnost obezity jako takové a zdravotních potíží jí způsobených patří spíše do říše legend. Když už, dědí se mizerné stravovací návyky.

Příběh pátý, Tomáš aneb kila z nedostatku času

Tomáš má skoro pořád hlad. Takže má pocit, že jí jen tehdy, když už vážně musí, aby se nasytil. Jenže, ono je to trochu jinak. Tenhle mladý muž, jehož postava se nyní před třicítkou začíná zakulacovat, si neumí uspořádat svůj den, a tudíž ani svůj jídelníček. Pracuje v počítačovém studiu a od rána do večera se nezastaví. Tomu odpovídá i jídlo, které se ocitne na jeho talíři, přesněji řečeno na jeho stole. Většinou totiž zhltá z papíru nebo plastikové misky něco, co si koupí přes ulici v čínském bistru nebo fast foodu. Sice tak splňuje podmínku, že jí teprve v momentě, kdy pociťuje hlad, jenže pak toho sní mnohem více, než by bylo zdrávo.  Navíc nejí v klidu a jí příliš rychle, což obojí hubnutí zrovna nesvědčí. Už proto, že tak jen těžko pozná moment, kdy se nasytil a měl by s jídlem přestat. Nehledě na to, že Tomáš si s klidem dopřeje pořádnou večeři třeba v deset večer, ať už doma nebo v restauraci.

Příběh šestý, Milan aneb nadbytečný energetický příjem neodpovídající výdeji  

Dobré a hodně vydatné jídlo zapíjené pivem na dobré trávení. A někdy i více pivy, to už spíše pro dobrou náladu. Tak lze shrnout důvody, které mohou za Milanovu počínající obezitu. Je mu lehce přes čtyřicet a po pravdě řečeno, nijak zvlášť ho to netrápí - v jeho věku vypadá přece podobně spousta mužů a možné zdravotní problémy, kterými ho straší jeho žena, se mu zdají jako naprostá utopie. Vždyť kdo ví, co bude za dvacet let. Jenže, lékaři mají jasno - Milan si zadělává na vážné problémy se srdcem a cévami, a pokud nezačne hubnout tím, že bude jíst zdravěji a více se hýbat, bude mu za pár let reálně hrozit infarkt. Nebo také cukrovka.

Našli jste v příbězích i sami sebe? Už víte, kde si musíte ubrat a kde naopak přidat?