Jestliže platí, že nevěra je kořením vztahu, pak ten Veroničin má tedy pořádný říz. Svého přítele podvádí už půl roku. Asi se zkrátka zamilovala do jiného, napadne vás. Omyl! Milenců má sice hned několik, ale miluje pouze toho muže, s nímž sdílí svůj byt i život.

Můj problém spočívá v tom, že od puberty mám ráda sex. Začala jsem s ním už v patnácti a dodnes se ho nemůžu nabažit. Nikdy jsem neměla žádný vážnější vztah. Možná proto, že mi nepřišel do cesty ten pravý a já se vlastně nikdy opravdově nezamilovala. A tak bylo na prvním místě užívání si volnosti. A nabírání zkušeností, jak jsem tomu před kámoškama říkala. Do devatenácti jsem si psala seznam, s kolika kluky jsem se vyspala. Myslím, že jich bylo něco přes padesát. Pak už jsem s počítáním přestala,“ začíná dnes šestadvacetiletá Veronika vyprávět svůj příběh, který se točí kolem jednoho jediného. Touhy a vášně.

První práce mě malinko zklidnila. Možná to bylo novým prostředím, spoustou práce, ale určitě i ryze ženským kolektivem,“ vzpomíná s tím, že domů první měsíce chodívala utahaná a noční život vedla převážně o víkendech. Jenže pak neustála řeči, které se o ní začaly v kanceláři mezi kolegyněmi šířit. „Byly to typické staré panny, záviděly mi mladí a možnost užívat si. Vymýšlely si, že spím s chlapama za peníze. Taková blbost! Jenže co bych taky mohla čekat od moravského maloměsta? Proto jsem se odstěhovala za novým zaměstnáním i životem do Brna. V nové práci mě nikdo neznal, nikdo se nezajímal, co dělám v soukromí. To mi vyhovovalo.“

NymfomankaTo by se ale Veronika nesměla na vánočním večírku vyspat se svým kolegou. „Byl to jen takový experiment, oba jsme dost pili. Ale Petr to vzal hrozně vážně. Začal se ke mně mít i před ostatními kolegy a těžce nesl moji odměřenost. Ale když mě skoro na kolenou prosil, ať to s ním aspoň zkusím, podlehla jsem. Asi za tím byl strach, že už budu nadosmrti sama. No, každopádně to byla velká hloupost, lámat něco takhle přes koleno. Zamilovaná jsem nebyla a podle toho to taky vypadalo,“ vybavuje si večery, kdy na ni často marně čekal ve svém bytě. Vzdát se kvůli němu svobodného způsobu života nehodlala. Opravdový přešlap udělala, až když si začala s Petrovým nadřízeným. „Ti dva se tehdy tolik pohádali, že je od sebe museli odtrhávat. A dopadlo to jako v mé bývalé práci – všichni na mě koukali skrz prsty. Šéf mi dokonce naznačil, že by bylo vhodné, abych dala výpověď. Tak jsem to udělala. Brno je naštěstí velké, takže nemuselo dojít na další stěhování.“

Do nové práce nastupovala s odhodláním začít taky nový život. Poznala totiž Mirka. Seznámili se na narozeninách jejího bratrance a padli si do oka. Jenže když s ním začala flirtovat a svádět ho, držel se zpátky. Tak se stalo, že snad poprvé Veroniku nějaký muž odmítl. O to víc ho ale chtěla. Nejdřív to pro ni byla výzva, jen proto s ním šla na první rande. Tam se vše zlomilo. „Najednou jsem měla pocit, že mě konečně někdo opravdu poslouchá, rozumí mi. Bylo mi s ním fajn a my se vídali dál. Po dvou měsících se mě zeptal, jestli bych s ním nechtěla chodit. A já souhlasila. Poprvé bez jakékoli pochybnosti. Poprvé jsem to myslela vážně. Po půl roce přišlo stěhování do jeho bytu, bylo to jako v pohádce. Mirek se se mnou miloval den co den a já si, plná euforie, na jiného muže ani nevzpomněla,“ líčí začátky vztahu, který ale časem začínal ubírat na intenzitě. Hlavně co se sexu týče. Z každodenní záležitosti se nakonec stala čistě víkendová kratochvíle.

Stále častěji byl unavený. Ale já sex prostě potřebovala. Když pak do práce nastoupil nový šéf, hned první týden po mně vyjel. Nejdřív jsem se bránila, ale chuť nakonec mozek naprosto převálcovala. Pomiloval mě na svém stole a já zase celá ožila. A doma se pak nemohla podívat Mirkovi do očí, nastoupily děsné výčitky. Musí to na mně poznat, znělo mi hlavou stále dokola. Nepoznal. Všechno mi prošlo tak hladce… Zařekla jsem se, že už to nikdy neudělám. Přesvědčení mi vydrželo celý den. Jakmile mě šéf zavolal, abych mu donesla podklady, bylo to silnější než já. Od té doby spolu spíme pravidelně. A bohužel není jediný, s kým Mirka podvádím,“ přiznává další dva milence, za nimiž několikrát týdně dochází.

Asi jsem divná. A taky pěkně blbá, když kvůli sexu riskuju náš vztah. Jenže když ho nemám, na nic se nesoustředím, jsem nervózní… Napadlo mě už, že bych zašla k nějakému doktorovi, jestli je to vůbec normální. Jenže nemám odvahu. A tak se každý den motám v bludném kruhu chvilkové spokojenosti, šílených výčitek svědomí a depresí z toho, jaká jsem mrcha!“

Reklama