O českých neonacistech toho nebylo napsáno málo. Zájem o ně obzvlášť vzrostl po vloni plánovaném pochodu pražskou židovskou čtvrtí, který ale znemožnila protiakce tisíců lidí, jíž se zúčastnily i známé osobnosti a politici. Už méně řádků se ale věnovalo neonacistickým ženám. Jejich význam v ultrapravicovém hnutí přitom roste.

 

Nejvýznamnější pokusy o jejich existenci nesou název Women Side (Ženská strana) či od nich odtržené Resistance Women Unity (Jednotný odpor žen). Může jít jen o pár desítek dívek a žen, přesto se však nedají přehlédnout. Uspořádaly už i vlastní dětský den, vánoční besídku, bývají v popředí demonstrací s transparenty, rázná neonacistka vystoupila například 1. května na pražském náměstí Míru s radikálním projevem.

 

A jejich činnost? Jsou přece hlavně tím prvkem, který podporuje bílé bojovníky v boji za rasu. A tak jejich údělem je především psaní dopisů vězněným náckům, kteří obvykle sedí za násilnou trestnou činnost nebo i vraždy. Jejich oběťmi byli samozřejmě antifašističtí anarchisté nebo Romové… Kromě toho ale také pečují o – podle svého uvážení – děti chudých „arijských" rodin nebo svobodné matky. Obvykle kamarádky z hnutí.

 

Jejich webové stránky jsou plné urážek Romů, židů, nebílých lidí, ale také zrádců bílé rasy – tedy antifašistů. Nabízí na nich ale i recepty na cukroví či angažovanou poezii.

 

Jaké typy mezi nimi bývají nejčastěji? Původně frustrované dívky, kterým se prozatím nepovedlo nijak uplatnit, mají rasové předsudky a společenství „drsných“ mužů jim imponuje. Své slabiny pak zakrývají rasovou hrdostí, vědomím svého „čistého původu“ a okázalou odvahou. Navenek se u svých mužských protějšků na neonacistické scéně setkávají s úctou. V soužití to ale bude o něco horší. Potvrzuje to i Ondřej Cakl, monitorující ultrapravicová hnutí, který má v ruce studie z Německa. „Domácí násilí je tam nejrozšířenější právě mezi přívrženci krajní pravice. Když zdejší neonacisté nevybijí svoji agresivitu na ulici, vybijí si ji doma,“ řekl.

 

Mají své hudební ikony

 

Minulý víkend se čeští neonacisté pokusili uspořádat megakoncert evropské úrovně. Ten se jim nějak nepodařil. Z osmi avizovaných kapel dorazila jediná tuzemská. Maďarská kapela Verszerzödes odehrála jen tři skladby – vypnul je zvukař, když udeřila desátá hodina, a festival musel skončit. Objevila se na něm ale švédská neonacistická „hvězda“ Saga. Je to atraktivní dívka, která se k drsným náckům nedostala určitě kvůli nedostatku mužů.

 

Proslula tím, že přezpívala většinu hitů kultovní neonacistické skupiny Skrewdriver, jejímž zakladatelem byl Ian Stuart Donaldson, který také založil největší mezinárodní neonacistickou organizaci Blood and Honour. A také třeba tím, že v její doprovodné kapela byli hudebníci ze švédské neonacistické kapely Pluton Swea.

 

České neonacistky se také rozplývají duem dvojčat Prussian Blue (Pruská Modř – tak je nazvaná zbytková látka, která by měla vzniknout po použití Cyklonu B v likvidačních koncentračních táborech). Děvčatům ještě není ani 15 a už se staly ikonkami hudební ultrapravicové scény. Hezky zpívají, jedna hraje na kytaru, druhá na housle. A texty? Plné rasové nesnášenlivosti.

 

Za své vzory považují Adolfa Hitlera a zejména Rudolfa Hesse, o něm už i mají skladbu. Aby se přiblížili zemi původu nacismu, zazpívali už i v nezdařilé němčině svůj song Weiss Weiss Weiss (Bílá Bílá Bílá).

 

Pocházejí z Kalifornie, „správné bílé“ základy jim dala jejich matka. „Je nedostatek bílých dětí, které by nás zde měly nahradit, a obecně málo narozených kvalitních bílých lidí. Vypadá to, že chytré bílé dívky, které mají vhodné rasové proporce, se starají více o to, jak udělat kariéru a vydělat peníze, nebo si jen užívají jedné party za druhou, místo toho, aby se vdaly a měly rodinu,“ tak mluví dívky věku druhého stupně základních škol.

Myslíte, že by svoboda projevu měla dojít až tak daleko, že by byla ultrapravice v této podobě tolerována? Máte pochopení pro dívky, které inklinují k „drsným“ náckům?

Reklama