dentist

Když přijde řeč na zuby moudrosti, vždycky se vzpomenu na povinné školní „návštěvy“ zubaře. Z ordinace vycházeli spolužáci s pobledlými obličeji a zakrvácenými kapesníky. Zuby moudrosti se za mým mladých let trhaly automaticky. Ještě že jsem v té době měla do moudrosti daleko a měly se mi bolestně vyklubat až v dospělosti. Odtud asi pramení jejich název. Dětská představa, že z čista jasna zmoudřím, až vyrostou, se ale bohužel nenaplnila.

A naštěstí jsem nepozbyla rozumu, nebo jsem si toho alespoň nevšimla, když mi jeden vytrhli na pohotovosti. Spíš se mi ulevilo, protože bolel jako čert. Jela jsem tenkrát přes půl Prahy, protože jsem patřila k jinému obvodu. To je také pěkně na hlavu postavené. Když bydlíte na osmičce, nevezmou vás na pohotovosti na jedničce. Alespoň já mám takovou zkušenost. Paní doktorka nebyla naštěstí žádné tintítko (i v této profesi je to zřejmě výhodou) a moudrák by natotata venku.

Druhý se mi zlomil, když jsem pojídala rozinky a kousla do kamínku, který se mezi ně podle vloudil. Co s tím? Udělala jsem psí oči na svou stomatoložku, jestli by to nešlo nějak opravit. Nebo dát korunku. Z jejího výrazu jsem pochopila, že má otázka nebyla zrovna z nejmoudřejších, a přistoupila na „léčbu“ zubařskými kleštěmi.

„Máte ještě dva,“ odlehčila situaci paní doktorka svým svérázným humorem. A doufám, že mi tam ještě nějaký čásek vydrží, protože trhání zdravých modráků je naštěstí dneska už přežitkem.

Jak jste na tom vy? Klikněte na naši anketu

 

Reklama