Jsem alergická na slovo kuřák, kouřit, kouření, kuřácká místnost, cigareta atd.

 

Nesnáším kouř z cigarety. Nesnáším kuřáky, kteří mi kouří pod nos.

 

Ano, jsem militantní nekuřák.  Bezohledné kuřáky, kterých je všude plno, bych zavírala do vzduchotěsných kuřáren. Kdo to má pořád dýchat?

 

Když se takto rozohním před kuřákem, ptá se, jestli jsem někdy kouřila. Jednou jsem si v pubertě natáhla a hned jsem to zahodila. Patřím mezi ty, co nepochopili, proč s něčím takovým začít.

 

Zdám se být trošku hysterická. Budu klidně víc. Když si jdu s kamarády sednout do hospody, kde dobře vaří, většinou je kuřácká.  Odcházím a za mnou se táhne odér, jako bych cigaret vykouřila dvacet za večer, a ráno chroptím jako vepř a sípu jako  lokomotiva. Fuj, hnus.

Necítím se dobře ani v nekuřácké části restaurace, protože kouř z vedlejší místnosti většinou beztak dýchám. Dobré odvětrávání je málokde.


Proč není víc nekuřáckých restaurací?

 

Nevyhledávám kuřácké prostředí, z nějakého důvodu si vyhledává ono mě, a nekuřáckých je málo.

 

Cigaretový kouř už jsem schopna vystopovat na velké vzdálenosti i v otevřeném prostoru. Vadí mi kuřáci, co si zapálí na přechodu nebo ti, co jdou s cigaretou po ulici přede mnou.

 

Asi namítnete, že to přeháním a že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého a vzduchotěsné kuřárny nejsou právě to správné řešení.

 

Nemohu si pomoc.

 

Stále se cítím v tomto směru nesvobodná. Mám se snad kvůli tomu odstěhovat do lesa?

Reklama