Vztahy

Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Poraďte!

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Snad aby se mi trošku ulevilo, snad to jen všechno potřebuji ze sebe dostat a možná čekám i trošku pochopení a radu.

Je mi 35 let. Jsem vdaná, mám dvě děti, rodinný domek a psa. A hrozný zmatek v duši...
Ale popořádku. Vdávala jsem se ve svých devatenácti letech, protože jsem byla těhotná. Manžel byl můj první kluk, měla jsem ho ráda, zrovna jsem ukončila studium na střední škole, a místo abychom si začali užívat, jsem otěhotněla.

Tak nějak jsem už tehdy tušila, že on není ten pravý pro život, ale byla jsem zamilovaná a odhodlaná vytvořit svému dítěti domov. Moji rodiče byli těsně před rozvodem a řešili jen své problémy, tak snad i uvítali, že budou mít o jednu starost míň a s velkým kalupem mi vystrojili veselku. Pamatuju si tu dobu velice rozmazaně, jako bych se sama na sebe dívala přes kouřové sklo a ta holka pod ním ani nebyla já. Můj manžel byl stejně starý jako já, dokončil učňák, měl před vojnou, sám byl vlastně ještě kluk...

Prvních 5 let byl boj. Dvě děti měly dítě. Dvě absolutně rozdílné povahy vypluly na povrch. Stokrát naše soužití hrozilo rozchodem a stokrát jsme to nějak utřepali zpátky. Ve dvaceti šesti letech se nám narodilo druhé dítě a začalo lepší období, oba jsme už byli konečně dospělí, zralí na výchovu i na vztah, možná i víc tolerantní jeden ke druhému. Začali jsme jezdit na dovolené, zvelebovat bydlení, zmáhat se i finančně a všechno bylo veselejší. Já vystudovala dálkově vysokou školu, našla zaměstnání podle svých představ, zkrátka takový obyčejný život. Nebyla jsem nešťastná ani šťastná, manžel se o nás staral, relativně bylo všechno tak, jak mělo být. Až na pár věcí...

Jsme každý jiný. Jiní, co se týče životních hodnot, jiní svým přístupem k životu, jiní v názorech, jiní ve vzdělání... nakonec jsem zjistila, že si vlastně nemáme co říct. Že jediné naše téma, když se večer sejdeme u večeře, jsou děti a peníze, že když se dostaneme jednou za rok někam na večeři tak mlčíme, že náš sexuální život je o ničem, začalo mi vadit, že na každou svou otázku dostanu stejnou odpověď: Nevím, že musím sama všechno zařizovat a organizovat, protože on tomu nerozuměl, že mě nepřitahuje. Snažila jsem se to změnit.

Vážně. Říkala mu, co má dělat a jak, kupovali jsme si i pomůcky... Nic. Nakonec jsem s hrůzou zjistila, že se na něj dívám, jen jako na svého nejlepšího kamaráda. Pomáhal mi s dětmi, staral se o nás, měl nás rád... Ale já po něm nedokázala toužit, stačilo, aby promluvil, řekl něco ze svého myšlení, které je tak rozdílné od mého, a já jen kroutila nevěřícně hlavou...

Přesto, že jsem ho měla ráda a vážila si ho, nedokázala jsem ho milovat jako svého muže....A tím jsem byla, někde uvnitř, tak, aby o tom nevěděl, nešťastná... Ale život šel dál, děti nás potřebovaly a tak jsem své pocity tajila a zkrátka se snažila být vděčná za všechno, co mám...

Jenže život nám připravuje různá překvapení. Na jednom pracovním večírku jsem poznala Toma. Muže, který byl o 11 let starší, než já, měl těsně před rozvodem a velké bolavé srdíčko. První noc jsme si povídali, první měsíc jsme si povídali, první rok jsme si povídali... byl přesný opak mého manžela. Měl toho se mnou tolik společného, vydrželi jsme se hodiny a hodiny jen smát a povídat, na každou mou otázku znal odpověď, byl vzdělaný, protřelý životem, připadala jsem si s ním konečně zase žádaná a zábavná a chytrá a atraktivní.

Ani jeden jsme nechtěli, aby mezi námi vznikl nějaký vztah, já byla vdaná a on se velice těžko vyrovnával s rozvodem (manželka ho opustila, kvůli jinému), proto nám to vyhovovalo tak, jak to bylo. Měli jsme si s kým povídat, s kým se zasmát, komu si postěžovat.
Vidím teď většinu z vás, jak zvedáte tázavě obočí a říkáte, že je jasné, jak tohle dopadne...:o))).

A máte pravdu. Trvalo tři roky, než jsme se spolu pomilovali a na ten den nikdy nezapomenu, protože to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Spadli jsme do toho po hlavě, a naše vyprahlá srdíčka měla zase pro koho tlouci, poprvé v životě jsem cítila ty motýlky v břiše, když jsem si na něj vzpomněla, poprvé v životě jsem toužila po milování... Jenže jsem pořád ještě byla vdaná a v duši jsem měla takový zmatek, že jsem nevěděla kudy kam. Moje děti byly pro mě vším, neuměla jsem si představit, že bych jim jakkoliv ublížila. A nechtěla jsem ublížit ani manželovi. Nezasloužil si to.

Tomáš - tak se jmenuje - to vycítil a rozhodl se na nějakou dobu odjet pracovat do zahraničí, snad aby mi dal čas si rozmyslet, co chci, snad aby dal čas sobě. Vždy mi říkal, že by nechtěl být příčinou rozpadu nějaké rodiny. Odjel a já bláhová si myslela, že se mi podaří zapomenout a žít dál... Snažila jsem se, doma jsem byla milá, přehlížela manželovy názory, psala mu dopisy, ve kterých jsem mu vyprávěla o svých pocitech, o tom, co mně trápí a co bych chtěla změnit a snažila se udělat z nás prima rodinu...

Ale ve mně to křičelo, bouřilo a plakalo, večer jsem usínala s jeho jménem na rtech a ráno se budila a první myšlenka byla na něj. Byla jsem zoufalá, chybělo mi to povídání, jeho smích, jeho ruce na mém těle, byla jsem podrážděná k nepříčetnosti... a tím víc mi všechno vadilo na manželovi ... Naprosto zoufalá jsem si koupila letenku do Londýna, kde Tomáš pracoval, poslala mu sms, kde a v kolik mně má čekat a...

A on tam čekal. Prožili jsme nezapomenutelný týden v Londýně, plný milování a povídání, plný nadšení a příslibů do budoucna. Byl tolik šťastný, že mě má a já jeho, zapomněli jsme na celý svět... Nikdy, přísahám, nikdy jsem nic takového nezažila. Manžel mi za celých 15 let společného života neřekl, že mě miluje. Nebyl zvyklý dávat najevo city a já až s Tomem pochopila, jak moc mi to chybělo. Jak jsem byla uvnitř mrtvá, vyprahlá... Domů se už vrátil někdo jiný...

Je to už pár měsíců a já mám pocit, že se zblázním... Nemůžu rozbít dětem rodinu, zvlášť malá by to hrozně těžko nesla, na tatínkovi visí.Nechci ani ublížit svému manželovi tím, že bych odešla, je na mně dost závislý, sám by zůstal jako želva obrácená na hřbet .A nemůžu ublížit Tomovi tím, že bych řekla teď, po tom všem, co jsme si řekli a slíbili, že s ním končím...Ať udělám cokoliv, bude to špatně.

Miluju Toma... tolik, že se mi až svírá srdce, když to říkám, ale mám muže, s kterým sice nejsem šťastná, ale mám ho ráda a cítím, že nemůžu stavět svoje štěstí na jeho nešťěstí. Kolikrát si přeju, aby si taky někoho našel, vždyť se mnou nemůže být šťastný, a tím mi všechno ulehčil, ale cítím, že si tenhle pohár hořkosti budu muset vypít až do dna. Vím, že se lidi prostě rozvádějí , vím, že to budu muset nějak řešit... Jen prostě nevím jak...

Tom se má za dva měsíce vrátit z Anglie.Bude chtít znát odpověď... A já vím, že pokud se ho vzdám, budu do smrti nešťastná.A pokud půjdu s ním, budou nešťastní všichni okolo.
Asi řeknete, že si za to můžu sama... Vážně jsem to nechtěla, neplánovala. Prostě to tak přišlo. Vždy jsem chtěla s každým jednat na rovinu, vždy jsem radila druhým, co je  podle mě správné. Vždy jsem se dovedla rozhodovat a myslím, že i správně. A teď nevím co se svým životem.

Poradíte?
Zažili jste něco podobného? A jak jste to vyřešili?
Děkuji za Vaše názory. Jakékoliv....

Vaše čtenářka

   
22.09.2006 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [192] honuska [*]

    Když budete pak štastnější, tak do toho práskněte. Hodně štěstí.

    superkarma: 0 27.12.2006, 23:47:36
  2. avatar
    [191] Evik8 [*]

    ak je to skutočne takto,tak dúfam,že si šla za Tomom a neostala s manželom.Každý má právo na šťastie,lásku,nehu,súcit...a to aj žena,ktorá sa stala už matkou a manželkou.Ostať v živote nešťastná ešte žiadnu rodinu nenaplní šťastnou,práve naopak.

    superkarma: 0 20.12.2006, 20:03:36
  3. [187] Sizie [*]

    Moje zkusenost v manzelstvi z naprosto odlisnou povahou trvala 11 let. Neodvratny rozvod prisel v nevhodnou dobu, kdy syn zacal dospivat. Pokud pani v clanku uvazuje o rozvodu, tak doporucuji najit vhodnou dobu, ani prilis brzy, ani prilis pozde..(jako ja).
    A druha rada, noveho milovaneho partnera podrobit vicero testum, aby se vice projevil. Nejlepe to ukazou krizove situace. Pokud by Vam snad mel testovani za zle(pokud se prozradi), at je to pro Vas varovanim. Pro kazde dite je rozvod rodicu trauma, tak to dukladne zvazte.. Drzim palce a preji hodne stesti!

    superkarma: 0 25.09.2006, 13:52:24
  4. [186] Luděk [*]

    No obávám se, že stejně nemáš na výběr, vnitřně už jsi se rozhodla. Nemá cenu zůstávat se stávajícím partnerem, i když je hodný a dává ti všechno dle svých možností a schopností. Pokud tě má tak rád, jak to píšeš, bude to pro něj opravdu krutá rána, ale možná lepší teď a od tebe (bude mít dost času si za tebe najít náhradu pro další život) než později a od někoho jiného. Pokud věci necháš tak jak jsou, tvé nálady a podrážděnost se bude zhoršovat a časem to bude tak neúnosné, že k tomu stejně dojde, otázkou je jestli ještě bude kvůli komu?

    superkarma: 0 25.09.2006, 09:38:24
  5. [185] Keltka [*]

    Můj názor je opačný. Tvůj manžel ti pomáhal. Někdy je to, když bereme druhého jako velkého přítele víc, než chvilkové poblouznění, které může za rok, dva přejít a co pak ? Budou tím trpět i děti.

    superkarma: 0 25.09.2006, 08:56:52
  6. [183] Doro [*]

    ahoj,přesně v tuhle chvíli jsem na 99% na tom stejně.Soucítím s tebou,ale neporadím,sama jsem úplně bezradná,jen chci aby jsi věděla,nejsi v tom sama.

    superkarma: 0 24.09.2006, 21:53:51
  7. avatar
    [182] bonda [*]

    Dost z toho, co jsem četla, bylo jako z mého manželství.Stejné pocity, jen jsem se vdávala mnohem starší, ale taky bez uvážení, a syn měl už 16, manžel bydlel už delší dobu u matky a pil, ale dokázal to tajit před okolím. Vydržela jsem to 21 let a myslela jsem, že to vydržím i dál, neměla jsem milence. Ale jednoho dne nastal zlom a já jsem si uvědomila, že už je to pro mě uplně cizí člověk, že už mi vůbec nic nedává,ani se synem si nerozumí,že tu prostě jen byl. Tak proč žít s takovým člověkem pohromadě? Jak bychom mohli vedle sebe žít v důchodu, když už si nedokážeme říct nic, když mi jen lže? Rozvod byl nechutný jen proto, že se cítil uražený a neměl mu kdo vařit a prát. Ale v podstatě je teď spokojený a já jsem šťastná, našla jsem někoho, kdo mi dokáže říkat, že mě miluje, to jsem taky od bývalého nikdy neslyšela,kdo se o mě stará, protože je se mnou taky šťastný. Stálo to za to, i kdyby najednou odešel. A výčitky? Ty si nepřipouštěj, je to tvůj život a děti si zvyknou, i když budou potíže, protože když budeš šťastnější ty, bude dobře i jim. I můj kluk měl problémy se s tím vyrovnat, ale teď už si zvykl a nic mi nevyčítá. Držím ti palce a buď šťastná!v

    superkarma: 0 23.09.2006, 23:19:11
  8. avatar
    [180] rek11 [*]

    ráda bych dala trošku asi i úplně jiný pohled na věc.....s manželem jsme se znali krátce a já toužila po dítěti on též...máme spolu dvě dcery.....musím přiznat že kdyby byl takový jaký byl když jsmese potkali nevadilo by...ovšem začali na nás tlačit příbuzní...myslím že byste se hodně divily jak dokážou takové jedovaté huby zacloumat vztahem......přitom s dětma nepomohl nikdo......no nakonec jsem se složila a řekla že se rozvedu že nechci být po zbytek života terorizována ..myslím že to není ani v lidských silách něco takového unést......je to 4měsíce...už ani nevím jestli ho mám ráda uvědomil si sice jak to celé ve skutečnosti je je zas jako dřív........otázka je zda jsem taková i já.......dokonce jsem našla i náruč plnou pochopení.....stejně zůstanu pokud nemám jistotu že to co je ve mě vyhaslo neodejdu ...to bych nemohla holkám udělat...zbrklá řešení se berou těžce zpátky někdy to nejde vůbec neradím ti zůstat nebo odejít radím ti podívat se skutečně na to jestli něco cítíš nebo jsi "jen" zamilovaná a nevidíš do sebe ohledně muže(upozorňuji že jsem se nezamilovala)......vlastně teď necítím nic......trochu mi to vadí ale uvidím co bude.....rozhodně si myslím že je nemožné někoho opustit a hned začít nový vztah chce to hodně energie komunikace pochopení..........

    superkarma: 0 23.09.2006, 21:21:20
  9. avatar
    [179] man-mimo [*]

    Diddl: neber to osobně, ale bylo by jedině dobře, kdyby takhle dopadla aspoň každá druhá rozvedená

    superkarma: 0 23.09.2006, 21:02:37
  10. avatar
    [178] =božmila= [*]

    Radí ti všechny odejít.Já radím zůstat a dál si potají užívat ,nikdo nebude mít rád tvoje děti jako jejich vlastní táta!!!!!!

    superkarma: 0 23.09.2006, 20:52:57
  11. avatar
    [177] Alisa [*]

    Představ si sama sebe za pět let, a to v obou situacích - odjela si za mužem svých snů - ta první a jsi pravděpodobně štastná, druhá - nechala jsi ho odejít a vlastní ho jiná žena... zajímalo by mě, jak ti to dopadne - hodně štěstí!

    superkarma: 0 23.09.2006, 20:26:05
  12. [176] elenvaca [*]

    Ahoj. Já si myslím, že bys měla být s Tomem. Život je moc krátký, aby jsi ho prožila s někým koho nemiluješ a nemáš s ním nic společného. Promluv si s manželem a domluvte se na rozchodu. Dětem to společně vysvětlete. Bude to pro vás všechny nejlepší.

    superkarma: 0 23.09.2006, 20:08:41
  13. [175] Vlád [*]

    Prožila jsem něco podobného, ne po 15, ale po 12 letech manželství a při dvou dětech, kdy ten mladší na tatínkovi opravdu hodně lpěl. Znám ty pocity beznaděje a bolavého . Rozhodla jsem se k rozvodu, s novým partnerem jsem už 8 let a nelituji. Bylo to strašně bolavé, ale nejlepší rozhodnutí v mém životě. Držím palečky!

    superkarma: 0 23.09.2006, 19:59:38
  14. avatar
    [173] edith1975 [*]

    Tady je každá rada drahá. Poradit nemůžu, ale dle pocitů z tvého článku, bych volila rozmluvu s manželem. Třeba to cítí stejně a rozvod bude pro vás vysvobozením. Držím palce, ať už to dopadne jakkoli. A dej po čase vědět, jak to u vás dopadlo.

    superkarma: 0 23.09.2006, 19:10:29
  15. avatar
    [172] Lucka * [*]

    Jdi za svým srdcem, jinak budeš nešťastná. Děti časem odejdou a co potom? Vyčítala by sis, že jsi tenkrát nesebrala odvahu!!! Držím pěsti!
    PS: Já odvahu nesebrala a lituju toho čím dál víc...

    superkarma: 0 23.09.2006, 18:50:28
  16. avatar
    [171] malenina [*]

    Jaštěrička: č. 133 Neměla jsem na mysli rozvod z pohledu rodičů. Jen si prostě nedovedu představit, jak by přijal můj 15 letý syn situaci, kdy by musel začít žít s pro něho cizím mužem. Souhlasím s názorem, že malé děti tohle asi přijmou lépe než ty odrostlejší. Ale kvůli dětí bych v manželství nezůstala. Děti z domova odejdou a pak by člověvěk jenom litoval. Naštěstí tohle nemusím řešit

    superkarma: 0 23.09.2006, 17:24:25
  17. avatar
    [170] átéčko [*]

    nebudu raději číst, co ti radí ostatní. Také jsem se vdávala v 19. Manžela jsem znala 3 měsíce. Také jsem zažívala to co ty. A navíc jsem necítila k manželovi ani vztah jako k příteli. A zůstala jsem s ním. A lituji!! Jdi za láskou, prašť do toho! vlítni do toho po hlavě, jestli ti tak radí srdíčko.
    jestli ale váháš, zůstań tam kde jsi a trap se. Budeš nešťastná a tvá děti to budou z tebe cítit. Manžel si nebude vážit toho, žes zůstala, protože o tom neví...
    Jestli ho vážně miluješ a on tě chce, tak neváhej!!!!
    Hodně štěstí!

    superkarma: 0 23.09.2006, 15:39:54
  18. avatar
    [168] renata.mi [*]

    žiješ jen jednou a život je příliš krátký na to aby jsi na někoho brala ohled,bud´ št´astná !!! děti to časem pochopí,když budeš št´astná budou i ony,každý má právo být št´astný ! Napropásni jasnou šanci,běž za hlasem srdce a to je Tom.Přeji hodně štěstí

    superkarma: 0 23.09.2006, 13:55:14
  19. avatar
    [167] fructia [*]

    Jdi do toho vztahu s Tomem, život žiješ jen jeden, nedej se prosím, a buď šťastná s tím, kdo ti to štěstí dokáže poskytnout

    superkarma: 0 23.09.2006, 13:50:46
  20. avatar
    [165] pastel.ka [*]

    Napsala jsem ti odpověď, názor a vypadlo to. Nemám chuť to psát znovu, pokud chceš, napiš mi do vzkazů. Dám ti kontak na SKYPE a můžem o tom požvanit. Mám něco podobného za sebou (ovšem bez přítele) a vím jak to může fungovat.Určitě se ozvi, držím palce ať jste všicni spokojeni.

    superkarma: 0 22.09.2006, 22:31:53
  21. avatar
    [163] Eva_CZ [*]

    Nyotaimori: vis, nekdy staci se jen vypovidat... treba jinak nema komu. Jasne, ze si udela podle sveho, ale i ja si myslim, ze prelezat z jednoho vztahu do druheho casto znamena pokracovat s druhym chlapem ve vztahu prvnim.
    Chce to pauzu! Nadhled.

    superkarma: 0 22.09.2006, 19:44:50
  22. avatar
    [162] Jaštěrička [*]

    micmare: Problém je v tom,že ani ona sama nemá jisotut,že když do toho půjde,bude šťatsná.A zároveň má téměř 100%tní jistotu,že učiní nešťastnými lidi okolo sebe.Taky se ůže stát,že nakonec ano,děti i manžel to vydýchají a třeba ještě budou rádi,že zmizela a ona sama bude nešťastná.Tak bych to neviděla tak hrr.

    superkarma: 0 22.09.2006, 19:38:58
  23. [160] jatunka [*]

    hezky napsaný příběh... takových holek kolem nás žije desítky, bohužel... ale babo raď, jak z toho ven...

    superkarma: 0 22.09.2006, 17:17:51
  24. avatar
    [159] Audrey [*]

    Nyotaimori: Třeba to jen potřebuje pořádně ze všech úhlů probrat, aby to nedusila v sobě: Ž-in, nejlevnější psycholog

    superkarma: 0 22.09.2006, 17:03:46
  25. avatar
    [158] pajda [*]

    Být pisatelkou, tak bych si v první řadě ujasnila, jestli moje dvě děti půjdou se mnou a jestli je ten zamilovaný skvělý Tom vůbec chce. A pak bych se rozhodovala dál. Ono se totiž může stát to, co se stalo mé kamarádce. Taky byla 100% přesvědčená, že ONA je ta správná, nejlepší a vůbec a její ex naprostý blbec. Rozvedla se tak, že jsme jen kulili oči - slušně, v pohodě, přesně jak píše Jaštěrička. Bez problémů dostala do své péče dvě děti, dostala i nějaký ten majetek a samozřejmě jí zbyl byt, aby měla děti kde vychovávat. Založila novou, skvělou rodinu se svým princem z pohádky - a obě děti od ní za necelého půl roku utekly k tátovi. I tak to totiž může dopadnout. A řekla bych, že v tomhle vztahu je ten dospělejší jednoznačně její muž - kdyby to s ním bylo až tak hrozné, tak by byla rozvedená už dávno. Taky jsem měla svého času podanou žádost o rozvod - ale ustáli jsme to a dneska vím, že nechat všechno vychladnout a znova zvážit bylo to nejmoudřejší, co se dalo udělat. Je otázka, jestli její děti budou chtít žít s ní, a jestli to její ideál vůbec unese - protože podle popisu top vypadá, že toho v soukromí zažili minimálně. Pořád je to jen vztah dvou kolegů - i kddyž romantický a podložený sexem, tak bez domácích povinností - na obou stranách.

    superkarma: 0 22.09.2006, 16:29:02
  26. avatar
    [157] sanvean [*]

    jjjosefina: To znám. Taky jsem nebyla spokojená se vztahem, rozdělila jsem si tedy papír na klady a zápory a po chvíli jsem zjistila, že píšu zápory i na stranu kladů :)) Nebylo co řešit..

    superkarma: 0 22.09.2006, 16:07:18
  27. avatar
    [155] Jaštěrička [*]

    see: Vlak jede tam,kam chceš ty Jen si musíš prostě předem připustit,že hlavou zeď neprorazíš a přiznat si taky,jestli na to máš nebo ne Fakt to nejlíp napsala Radka,to je přesně to,co by jí mělo projít hlavou. Já mám v exákovi dostatečně odstrašující příklad toho, když to člověk nechá jen na hormonech a nezapojí mozek A že jsem pro něj měla sakra pochopení,bo mě se to též nevyhlo To,že mě teď oblažuje extchyně řečma o tom,jak není spokojený mě svým způsobem dost obtěžuje,co já už s tím, není to můj život Kdo chce kam,pomozme mu tam a každý svého štětstí strůjcem, jak by řekla teta Kateřina

    superkarma: 0 22.09.2006, 15:19:58
  28. avatar
    [153] Jaštěrička [*]

    see: No však Tohle si musíš prostě připustit,že může nastat.

    superkarma: 0 22.09.2006, 15:06:10
  29. avatar
    [152] sanvean [*]

    Naši se z úplně stejného důvodu rozvedli před deseti lety a my jako děti jsme si oddechly, protože doma bylo často dusno. Táta se oženil po roce, máma se bude vdávat za týden (s tím, kvůli kterému se rozvedla) a spokojenost na všech stranách. Rodiče spolu vychází dobře, táta sice tvrdí, že máma bude vždycky jeho láska, ale podle mě je o hodně šťastnější se svou současnou manželkou, protože ta si ho, na rozdíl od mámy, váží..

    superkarma: 0 22.09.2006, 15:03:52
  30. [150] a.... [*]

    see: No nemá smysl společné soužití jen kvůli dětem, mě nikdo nemůže nutit do takového sebezapření, jakým je žít s člověkem, se kterým už nechci být.Mé dítě by mělo na výběr několik variant: žít se mnou a s mým novým parterem, žít s tatínkem a nebo variantu třetí- žít jen se mnou s tím, že si soužití s novým parterem právě kvůli svému dítěti odřeknu.

    superkarma: 0 22.09.2006, 14:56:50

Další příspěvky

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme