přiznává čtenářka s nickem Hanula a láska k medvědům se jí stala koníčkem a začala je sbírat. Když už si přes medvědy neměla pomalu kam sednout, začala je rozdávat a nechala si jen pár nejoblíbenějších.

Jako děti jsme měli každý svého Méďu. Jak šel čas, medvídci někam zmizeli.

Jednou jsem ve sklepě našla špinavého medvěda, oči mu visely na kousku nitě,  Vzala jsem ho domů, vyprala a oči přišila. Prokoukl a já ho hned uložila do své postele. Jenže na to přišel můj bratr a porvali jsme se - ten méďa patřil kdysi jemu. Mně v té době bylo 15 a bráchovi 18 let.....  Nakonec mu musela maminka domluvit.

Je to x let a já dostala výpověď v práci (firma skončila) a já byla pozvána na oslavu fr. vína „božolé“. V noci jsem se ovíněná vracela domů a z jedné výkladní skříně na mě koukal medvěd - tebe tady nenechám a hned příští den jsem ho šla koupit. A tak začala moje sbírka medvědů.

Všude jsem říkala, že sbírám medvědy a to jsem neměla dělat - asi do dvou let jsem jich měla kolem čtyřiceti.

Po nějakém čase jsem věnovala pár medvědů jedné psychatrické léčebně, kde je v tombole vyhráli pacienti.

Menší medvídky jsem odvezla do Peru, kde jsem snad udělala radost chudým dětem.

Moje sbírka čítá stále přes dvacet medvědů - jsou z mých cest z dakeka i blízka a zabírají jednu část sedačky.

Dnes říkám -  medvědy mám ráda, ale už je nesbírám .......

Hanula

Milá Hanulo, také mám ráda medvědy, ale takoví, jako byly za našeho dětství, už se sehnat nedají.

Text nebyl redakčně upraven

S jakou nejmilejší hračkou se pochlubíte vy, milé ženy-in? Bude to něco zvláštního a výjimečného? Nebo jste si nejraději hrála s kočárkem a panenkou? Měla jste i nějaké „klučičí“ hračky? Jaké? Zbyla vám nějaká hračka z dětství až do dospělosti?

Napište nám. Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama