Tak vstávání, to je moje...

Strašně ráda spím, mám to asi po mamce. Problém je v tom, že ať jdu spát kdykoli, mám problém ráno vstát.

Je fuk, jestli jdu spát v devět večer nebo až o půlnoci. Ráno jsem prostě absolutně nepoužitelná a zvonění mobilu proklínám. V  polospánku vystřelím rukou po tom protivném zvuku (už jsem to vypilovala, stihnu to hned po prvním cinknutí) a snažím se dostat z postele. Většinou se přemlouvám a sama se sebou smlouvám o každou minutku v teplém pelíšku....

Protože pracuji od 7 hodin ráno, jsem totálně zničená. Už ve středu se těším na víkend, až se konečně vyspím. Kdybych tak mohla pracovat od 8 nebo 9 hod, to by bylo parádní (ještě aby mi pak někdo zkrátil pracovní dobu, že. Abych nekončila až večer) :-).

Říká se, že lidé jsou buď sovy, nebo skřivani - tak v tom případě jsem kříženec. Ze skřivana mám to, že večer brzo usínám (chodím spát tak v půl desáté), a sova mi nadělila to, že se ráno nemůžu vykopat z postele.

Proto uvítám rady od čtenářky, která je na tom podobně jako já :-). Co s tím????

Lucik007


Lucik007,
vy pořád spíte :-). Věřte mi ale, že i kdybyste vstávala v osm, lepší by to nebylo. Také jsem se domnívala, že když se čas vstávání posune, budu čilejší. Žádná změna nenastala a pořád se mi z pelíšku nechce!!!

Jsem zvědavá na to, zda se mezi ženami-in najde další kříženec...

Reklama