Naše čtenářka, která je silně věřící je již dva roky vdaná. Za prvního kluka, kterého poznala. Sex s ní, ale měla již před svatbou.

Dobrý den,
dlouho jsem váhala, jestli Vám napsat, ale nakonec jsem se přesvědčila.

Asi jsem puritánka, či co to je, ale tak mě hned nekamenujte. :)

Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, kde od malička mamka do mě vtloukala, že sex až po svatbě. A tak jsem to brala vážně a sama jsem byla o tom přesvědčena. Na druhém stupni základní školy, jsem o tom hrdě vyprávěla spolužačkám, že to je to nejlepší. Já budu pro něho první, on bude pro mě první a nebudeme jeden druhého s nikým předchozím srovnávat. No nezní to hezky?

Doufala jsem, že si vezmu nějakého poctivého křesťana. Moji sestře se to povedlo, nevím jak, ale povedlo. Vdávala se sice v 18, ale nyní už má 4 děti a třináct let šťastné manželství a mají se čím dál víc rádi, je to na nich vidět. Jak já ji záviděla. A doufala, že se mi to taky povede.

Jak jsem dospívala, začínali se mi líbit kluci, ale pořád jsem měla strach s někým chodit, že mé přesvědčení nebudou brát vážně. A měla jsem pocit, že stejně chtějí se mnou chodit jen kvůli sexu, jelikož mé spolužačky dávno panny už nebyly.

Potom jsem na jedné akci křesťanské mládeže poznala jednoho tmavovlasého, modrookého, zábavného kluka. Byl to fakt frajer, jiný než ostatní. Začali jsme se spolu kamarádit, a po půl roce známosti, jsme spolu začali chodit.

 Já šťastná, že to je taky křesťan, takže rodiče mu vštěpovali do hlavy to samé co mně, takže nebylo co řešit. Začali jsme spolu trávit opravdu hodně času, většinou každý den. Láska stoupala, a už nám nestačili jen pusy. A co dělat ty dlouhé chvíle v pokoji? Veškeré své sbírky jsem mu už ukázala, fotky už taky viděl…. Jenže má máma nemohla stát opodál. Co chvíli chodila do pokoje a ptala se, jestli nechceme čaj, nebo svačinu :D. Jak si na to vzpomenu, musím se hrozně smát. Ale snažila se to mít pod kontrolou.

 Ale nám mladým, stejně nikdo nic říkat nemůže, máme přece svou hlavu. A tak jednou, když rodiče šli oba ráno do práce, tak my místo do školy, šli ke mně domů. Napustili si vanu a poprvé se šli spolu koupat. Bylo to opravdu zvláštní, pro oba to bylo poprvé. Po vaně jsme se zachumlali do peřin a zkoušeli. No když na to vzpomínám, tak to nebylo nic moc, jelikož jsme nevěděli pořádně jak na to. Ale časem jsme se zlepšovali a zlepšovali. I naše absence ve škole se zvyšovala :D Došlo k tomu asi tak po třech měsících, co jsme spolu začali chodit.

Dokonce jsme to potom praktikovali, i když rodiče byli doma, v pokoji jsem měla často zimu, tak jsme zalezli pod peřinu a když tam vlezla mamka, tak jsme řekli, že nám je zima, tak jsme se přikryly, páni, to byl adrenalin.
No a věřte nebo ne, ale po dvou rocích chození, jsme se vzali. Rodiče do dnes nic netuší a myslí si, že jsme to měli až po svatbě, i ostatní. Takže čest byla uhájena a my spokojeni, že jsme nekupovali zajíce v pytli :D

Teď jsme dva roky šťastně svoji a doufám, že to bude můj první i poslední. Určitá naivita ve mně je, takže se mi nesmějte a drže palce, ať nám to co nejdéle vydrží.

Teď když se na to dívám zpětně, tak to vypadá hodně komicky, ale jsem ráda, že to tak dopadlo. Že jsem měla v sobě to „až po svatbě“, a nemusela jsem vystřídat plno partnerů a našla jsem toho pravého, hodného a milujícího manžela. A je mi smutno z těch lidí, co se berou jen kvůli dítěti, které se nechtic povedlo, tak aby se neřeklo, tak se vemou. Přijde mi to jako taková nucená svatba a ne moc dobrovolná.

Přeji krásný zbytek dne.

PS: Redakci prosím, aby nezveřejňovali raději mé jméno, ať to nadále zůstane v tajnosti ;)
.Text nebyl redakčně upraven


Děkuji čtenářko za váš upřímný příspěvek. Nevím, zda vám závidět, ale přeji vám, ať vám to štěstí vydrží. Pro mne osobně bylo dospívání a chození a rozcházení se s holkama obdobím života, na které vzpomínám rád. A kdybych ty situace nezažil, možná by mi něco scházelo…

Mám okolo sebe několik příkladů, které na tom byly podobně jako vy, a žádný nevydržel. I když jeden fungoval přes 30 let, vychoval dvě děti. Tam vše změnila chlapova „druhá“ míza, která nemusela možná být, kdyby ten chlap neměl pocit, že o něco v životě přišel… Že něco nezkusil…

Ale třeba by ta krize přišla i tak. Kdo ví. Ještě jednou vám přeji, ať vám se to podaří. Ale věřte, že to bude občas dřina…

Téma dne zní:

  • Jak rychle se vaše vztahy vyvíjely, či vyvíjejí?
  • Jak si myslíte, že by to mělo trvat dlouho, než spolu skončí milenci v posteli?
  • Poprvé až po svatbě? Není to jako kupovat zajíce v pytli?
  • Za jak dlouho by se měl vztah posunout z chození v manželství?
  • Znáte nějaké krásné, nebo odstrašující příklady, krátkých unáhlených známostí, nebo dlouhých „uchozených“ do nudy?

Je toho hodně a vy máte jistě nepřeberně historek a zkušeností, tak se těším na vaše příspěvky.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním. Prý květina žádnou ženu neurazí, a tak se můžete na jednu krásnou těšit. Pošlu vám ji asi již zítra odpoledne, protože on-line obchod, kde květiny objednávám, slibuje doručení ještě týž den kamkoliv po ČR.

Reklama