Dnes ráno jsem se na sebe podezíravě zakoukala do zrcadla. Jsem vůbec ještě holčička? Vzala jsem si stoličku, stoupla jsem si nahoru a - pravděpodobně JSEM. Aspoň fyzicky. V manželství jsem však vždycky dělala chlapa. Vyvrtala jsem si do betonových zdí díry na obrázky, i když, přiznám se, občas špatným vrtákem, takže se mi dvakrát stalo, že jsem po úspěšném vyvrtání dírky v obývacím pokoji, jejímž cílem bylo zainstalovat hmoždinku, do hmoždinky skobičku, na skobičku obrázek, skončila s polovinou vrtačky v dětském pokoji. A betonový balvánek zvící půl bochníku chleba, který původně tvořil zeď, se dost trapně válel na dětské posteli, kam se skulil poté, co vypadl ze zdi a rozbil lampičku na nočním stolku.

Taky se stávaly různé celkem vtipné situace jako například tehdy, když si k nám přišel soused odvedle vypůjčit sikovky, můj manžel se od dveří obrátil směrem do bytu a zavolal na celý panelák: „Kde máme nářadí?" Od té doby se po sídlišti tradovalo, že pan xxx netuší ani to, kde má doma šroubováky, a otázkou je, zda tuší jiné věci, jako například to, k čemu má svou ozdůbku pod poklopcem. Z toho jsem měla mírně škodolibou radost, protože přimět manžela k domácímu kutilství, bez kterého se člověk za totáče neobešel, byla záležitost na pětiletku a někdy i déle. Výsledkem bylo, že jsem si většinu věcí doma prostě raději udělala sama.
 
Časem moje manželství přešlo do fáze, kdy jsem dělala skoro všechno (a jak ráda bych, kdybych nemusela) a manžel, který si na jednu stranu lebedil a na druhou trpěl mindráky, mě ve společnosti přátel častoval rádoby vtipnými poznámkami, že ženy se postupem věku zhoršují a stává se z nich chlap, který svou ženu (rozuměj svého manžela) bije a bere mu peníze".

Skončilo to rozvodem (samozřejmě z jiných důvodů, než je domácí kutilství) a mou kariérou samoživitelky. Mám svůj dům, učím se, jak nastavit plynový kotel, jak naprogramovat závlahové zařízení, jak vyčistit okapy a moc se mi hodí, že vím, jak vypadají sikovky (a taky vím, kde je mám).
 
Tak nevím. V zrcadle to ráno vypadalo na holčičku. Ale ve skutečnosti? To už si tak jistá nejsem :-)

Kadla
Milá Kadlo,
buďte v klidu, jste skvělá baba"a já vám fandím. A zároveň přeji, aby vám to nemusela říkat jiná baba.
Reklama