Reklama

Co si představíte, když se řekne upír? Černý plášť, ostré zuby a krev? Jedna z našich čtenářek nám o tom zasvěceně napsala, protože se za upírku považuje. Její vyprávění předáváme dál.

Krásný dobrý den vám do redakce přeji, velmi ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Jmenuji se Kamila Suchánková, je mi 35 let a považuji se být „upírem“. Ovšem ne takovým, jaké známe z hororových příběhů. 

Lidé si vymysleli atraktivní mýtus o takto postižených lidech, kteří přes den spí v rakvích, neboť slunce by je zabilo, a v noci ožívají, létají a obrovskými špičáky sají lidem krev. Nic z toho není pravda.

Ve skutečnosti je to méně prozaické a dosti prosté. Upíři byli a jsou lidé psychicky velmi senzitivní. Bohužel až natolik, že na ně působí všechny vibrace lidského strachu, nervozity, napětí a stresu, které jsou běžně ventilovány populací do éteru během každodenního shonu. To jsou potom upíři doslova bombardováni těmito diskomfortními částicemi a velmi, velmi trpí. Nejspíš proto vznikla pověst o tom, že upíry slunce zabíjí. Ono je jaksi nezabíjí slunce, nýbrž ostatní lidé, kteří jsou tou dobou vzhůru a ventilují své emoce.

Kamila Suchánková upír

Jakmile přichází večer a „tma“, upírům se ulevuje, jak ustává šum okolí. Lidé se uklidňují a usínají ve svých domovech a upírům je fajn. O nějakém nadpřirozeném létání za pomoci křídel nemůže být samozřejmě ani řeč. To jen osamělí upíři, když se jim v noci uleví, létají ve své fantazii a sní o místě, kde je mezi lidmi jen samá láska, porozumění a pochopení. Za takové situace by totiž mohli normálně fungovat i během dne, kdyby vibrace byli jen pozitivní a láskyplné. To je ovšem zatím jen hudba daleké budoucnosti...

Co se řezáků či špičáků týče, já mám zuby naprosto normální. Upíři lidem krev nepijí, právě naopak. Lidé pijí krev upírům, když na ně přenášejí to zlé ze sebe. Upíři jim to však láskyplně odpouštějí, protože ví, že tak činí neúmyslně.

Je pravda, že mé tělo nesnese česnek. Nevím, jestli to tak mají i ostatní „upíři“, nebo jestli je to jen náhoda.

Upíři žijí věčně - ano, lidská duše je nesmrtelná. I ta upíří.

Jsem velmi bledá, asi to souvisí s psychickým strádáním.

Upíři mají narušený ochranný štít, který u jedinců běžné populace funguje zcela automaticky a přirozeně. Lidé si vůbec neuvědomují, jaké štěstí mají, když jsou imunní a odolní vůči stresům. Ovšem není to tak, že každý psychicky oslabený či nemocný člověk je upír. To zdaleka ne. Stane se to shodou mnoha faktorů dohromady u velmi malého procenta populace. 

Fenomén upírů je znám po staletí, tak bych touto formou chtěla čtenářům osvětlit, jak to vlastně s těmi upíry je. Člověk se s „upírskými“ dispozicemi rodí, ovšem až okolnosti v něm upíra probudí, nebo také ne, když má štěstí na extrémně klidný a harmonický život…

Foto: Jiří Novák se svolením autorky