Před chvílí jsem procházela okolo naší firemní recepce a celou cestu přes halu mě provázela píseň mojí nejoblíbenější kapely – Depeche Mode.

 

Depešáky jsem začala poslouchat, když mi bylo kolem 10 let. Jako správný DM maniak jsem si přehrávala od stejně postižených kamarádů audiokazety jak s originálními alby, tak s různými po domácku vyrobenými mixy z rádií, celý pokoj jsem měla polepený jejich plakáty (jóóóó, Dave Gahan, ten se mi líbil už od začátku nejvíc) J.

 

V 16 jsem začala chodit na depešácké party, která se konala v jednom klubíku kousek od Václavského náměstí. Tenkrát jsem porušovala příkazy týkající se příchodů domů… Jak jako být ve 22 hodin doma? Jednou se mi povedlo přijít až ráno… A za půl hodiny jsem si to štrádovala rovnou do školy J. To bylo ovšem tak náročné, že jsem to raději víckrát nezopakovala J.

 

Oblékala jsem se převážně do černého, případně do kombinace černé kalhoty – bílé triko. Na triko jsem si stříbrnou barvou vyvedla písmena D a M, abych byla na DM parties ještě stylovější.

 

Na koncert jsem se bohužel zatím nedostala. V roce 1988, kdy hráli v Praze, jsem na koncert ještě opravdu neměla věk, v deseti mě rodičové nepustili J V roce 1993 sice opět hráli v Praze, ale to jsem tu zas nebyla já, trávila jsem už druhý rok v Bruselu. V roce 1998 se po vstupenkách zaprášilo tak rychle, že jsme je s kamarádkou nesehnaly L a neměly jsme peníze na to, koupit je od překupníků. A do falešných, kterých před halou kolovala spousta, jsme neměly odvahu jít. Ale 23. ledna 2006 JDU! Tentokrát jdu pro lístek hned, jen co se začnou prodávat!

 

benynka

 


To jsem ráda, že se o "Depešácích" někdo zmínil. Vždyť to byla éra sama o sobě!

 

Díky za příspěvek, další bude již vítězný...

 

Hezké zbytek odpoledne

Reklama