.

Jsem divná! Nechci v práci mluvit o soukromí...

Vztahy

Jsem divná! Nechci v práci mluvit o soukromí...

 

Když se mi po mateřské dovolené konečně podařilo sehnat práci, kde se sice zeptali na děti, ale po mém ujištění, že mám zajištěno hlídání po dobu nemoci, mi místo nabídli, skákala jsem metr vysoko. Mé nadšení neznalo mezí. S chutí jsem vyběhávala ukončení mateřské, zajistila školku pro mladší dceru a první den se smíšenými pocity strachu, nejistoty a radosti vyrazila do práce.

Už přijetí mých nových kolegů bylo naprosto fantastické. Všichni si se mnou podávali ruku, usmívali se a vítali mě mezi sebe. Samozřejmě že jména jsem zapomněla minutu poté, co mi byla sdělena, ale časem jsem mezi nové kolegy celkem zapadla a těšila se, že máme v práci opravdu skvělou partu.

Alespoň se mi tak jevila. Společné oslavy narozenin, kdy oslavenec přinesl pohoštění, ostatní se složili na dárek a pak jsme si přes den udělali chvilku a i se šéfy si sedli a slavili. Bylo to moc fajn. Ano, bohužel bylo. Přesně do té doby, než jsem zjistila, že je všechny až přespříliš zajímá mé soukromí.

Zpočátku jsem otázky na děti a manžela brala jako kolegiální zájem a stručně jsem vždy odpověděla. Postupně se rozhovory vedly čím dál soukroměji, takže jsem se jim začala logicky vyhýbat. Když se v kuchyňce sešla právě ona “drbací” parta, dekovala jsem se do své kanceláře co nejrychleji.

Pro ostatní jsem začala být ta divná, ta, která s nimi nechce mluvit. Takže jsem se rázem stala námětem všech hovorů já. Jakmile se za mnou zavřou dveře, jsem na programu. Teď si možná řeknete, že jsem paranoidní.

Bohužel, má kolegyně z kanceláře mi sem tam něco prozradí z toho, co o mne zrovna v “kuloárech” koluje, a dokonce má na mě zasednuto i samotný šéf. A proč? Protože odmítám mluvit o tom, co dělají mé děti za průšvihy, co moji rodiče, sourozenci, co můj manžel, jaké má číslo bot, ponožek a jak často se milujeme!!!

Nevím, ale mám pocit, že v práci by měly vztahy být hlavně na profesionální úrovni. Stejně jako se s kamarádkami nebavíme o práci, stejně jako nevykládám celé rodině na potkání, kolik beru, tak v práci nehodlám rozebírat své soukromí. A nepřijde mi to tak nenormální, jako mým spolupracovníkům. Jsem divná? Ne, jen mám ráda své soukromí pod zámkem. Co si o tom myslíte vy?

Jana

   
25.11.2005 - Láska a vztahy - autor: Eliška

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [77] Vivian [*]

    risina: každého snad zajímá něco jiného, ne? Já tu paní ani její kolegy opravdu neznám, takže nemůžu tušit, o čem by se spolu mohli bavit...

    superkarma: 0 26.11.2005, 17:19:54
  2. avatar
    [76] risina [*]

    Vivian: Tak poraď autorce článku pár těch zajímavých témat, která může neutrálně porobíra ts kolegy, když o svém soukromí mluvit nechce...

    superkarma: 0 26.11.2005, 17:15:19
  3. avatar
    [75] Vivian [*]

    Můj soukromý život není zajímavý natolik, aby se o něm dalo vyprávět (aby to někoho zaujalo) a soukromí jiných lidí mě taky neláká, takže se snažím stýkat spíš s lidmi, s nimiž si mám o čem povídat, i když vynecháme řeči o dětičkách a partnerech. Probírat se dá přece spousta zajímavějších věcí
    Když mi někdo vypráví o své rodině (kterou neznám), nezbývá mi než přikyvovat, tlačit úsměv a říkat "hm", "jó?" "aha" a podobné věci, a takové diskuse jsou pro mě prostě únavné Jsem asi nemluva, ale když nemám co říct, tak prostě radši mlčím . A protože podle sebe soudím i ostatní, tak se prostě nemůžu ubránit dojmu, že by nikoho nezajímalo, kdybych mu vyprávěla o svých osobních věcech. Lidi neradi poslouchají, spíš rádi mluví o sobě. A tenhle způsob diskusí mě prostě ničím neláká. Stejně jako nesnáším, když mi někdo vnucuje svoje rodinné fotoalbum nebo video z dovolené u móře

    superkarma: 0 26.11.2005, 14:17:41
  4. avatar
    [73] fialinka [*]

    Já bych to viděla na takový ten "zlatý střed". Všeho moc škodí, příliš osobní věci bych v práci nikdy neprobírala, ale na druhou stranu mezi kolegy už samozřejmě některé z nich považuju časem za kamarády a tady je úroveň konverzace malinko jiná. Nemá cenu být paní supertajemná, na druhou stranu proč se do něčeho nutit. Chce to najít míru. Ale v práci trávíme tolik času, že striktně to oddělovat je možná i škoda, trošku se o něco ochuzujeme - no prostě souhlasím s medvědem

    superkarma: 0 25.11.2005, 22:00:37
  5. avatar
    [72] Šupitopresto [*]

    medved: taky to tak vidím

    superkarma: 0 25.11.2005, 21:49:19
  6. avatar
    [71] Šupitopresto [*]

    ellie23: moje řeč, jen by nemuseli být ze stejné škatulky jako můj šéf ačkoli, my máme supr partu ženskejch (je nás pět) a kazí nám to právě ten šéf Bez něj by nám bylo hej...a jak

    superkarma: 0 25.11.2005, 21:45:28
  7. avatar
    [70] medved [*]

    ja tedy nevim, ale zda se mi zcela normalni, ze s lidma, se kteryma pracuju a vidim je vlastne vic nez vlastni rodinu, sdilim i urcite "soukrome veci". pozor nerikam intimni ! v praci jsme dobra parta a kdyz jdeme na obed, tak se prece nebudeme kazdy den bavit o pocasi nebo o politice...probereme jak bylo na dovolene, kde maji slevy na detske hadry, jaka byla oslava narozenin kolegy atd. atp. ...samozrejme, ze se stykam jen s lidmi, kteri jsou mi "mili" a nechodim na obedy s temi, kterym podobne veci rikat nechci
    a kdyz k nam nastoupila kolegyne, ktera nam hned zezacatku dala najevo, ze je prace a soukromi a zadne spojeni mezi tim neexistuje...OK...jeji volba...ale potom nema cenu, aby s nami chodila na obedy, protoze sedet den za dnem u stolu s nekym kdo mlci jak ryba je dost unavne, ze

    superkarma: 0 25.11.2005, 21:36:27
  8. avatar
    [66] Šupitopresto [*]

    Karel K.: A pak chlapi tvrdí, že drby jsou ženská záležitost Tomu ostatně už dávno nevěřím- stačí mi pohled na mého šéfa, jak se celý rozzáří, když může dát do placu něco pikantního, to je ve svém živlu a patlá se v tom s nesmírným potěšením třeba celé odpoledne

    superkarma: 0 25.11.2005, 19:53:59
  9. avatar
    [65] pajda [*]

    Anelin: já tedy ne. Jíst cizí cukroví a chlebíčky na oslavách a pít cizí pití jí bylo po chuti, bavit se s ostaními ne? Trochu zvláštní, nepřipadá ti? Buď se chovám odtažitě a držím si lidi od těla, nebo se s nimi bavím. Jistě, jsou soujkromé věci, které prostě nesdělím, ale pak se taky necpu do party, ve které se běžně tyhle věci probírají...a že se to nelíbí? Nediv se, ono to pohoštění taky není zadarmo...

    superkarma: 0 25.11.2005, 19:53:38
  10. avatar
    [64] Anelin [*]

    S autorkou článku naprosto souhlasím, v práci máme taky kolegyně, které hrozně pasou po informacích a pro mě je velice nepříjemné, když se mě snaží vyloženě vyslýchat. tak se jim snažím vyhýbat a určitě jsem taky asi divná, ale je mi to nepříjemné sdělovat něco ze svého soukromí, prostě něco, co si považuji a chci ochránit. A je jen na mě, co jim řeknu a co ne...

    superkarma: 0 25.11.2005, 19:44:28
  11. avatar
    [63] pajda [*]

    Karel K.: možná tě uklidním - mezi klienty jsme měli x let partnery ze zahraničí a to, že nemluví, neznamená, že nevědí - poté, co se náš "zahraniční" - tehdy švédský - šéf zvedl a šel se OSOBNĚ přesvědčit, jestli je pravda, že máme starou škodovku, bych si do takových lidí nešťouchla ani klackem. Dávám přednost "českému" přístupui, kdy co vím, to povím, oproti "zharaničnímu", kdy si pěkně sbírám drby do šuplíčku a až se to hodí, tak je - s prominutím - vybleju. A že se ty drby sbírají, to mi můžeš věřit.

    superkarma: 0 25.11.2005, 18:32:35
  12. avatar
    [61] Léthé [*]

    pajda: a VOTOM to je

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:48:39
  13. avatar
    [60] Suzanne [*]

    pajda: napsala jsi to moc hezky. Já taky mezi spolupracovníky nevykládám každý detail manželství, frekvenci sexu a číslo jeho ponožek. Ale existuje jistá společenská komunikace, kterou, chce-li člověk být v kolektivu, musí dodržovat.

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:22:57
  14. avatar
    [59] pajda [*]

    Pro Janu: jsi divná...a ne málo. Zkus si představit situaci, která se stala: měla jsem morče - zvíře, které má každý...po delším dopisování jsem ale zjistila, že morčátko je asi jediné svého zbarvení v republice, má nárok na papíry, má nárok na rodokmen, ale musí na výstavu do Prahy, protože jinde nám morčičku - samičku neuchovní, a to i přesto, že měla čtyři vrhy nádherných mláďátek. To, že byla jako člen rodiny ti asi nemusím vykládat. Týden před výstavou nám milé morče umřelo v náručí...a teď si představ situaci v práci: nikdo neví, že mám morče. Je to věc obyčejná, nebudu nikomu vykládat, že mám doma hlodavce v kleci, koneckonců co je komu po tom, že? Ale to, že jsem přišla do práce ubrečená, to je jiná, to každý vidí. A ty jsi moje kolegyně. Nepřipadá ti ta slepice, co bulí kvůli morčeti, trochu pochybná? Tím spíš, že jsi o tom vůbec nevěděla? Proč tak řve, když jí to zvíře až donedávna nestálo ani za zmínku???? Blbá, že jo? Tak do podobné situace se napriosto úmyslně stavíš. V každém životě jsou věci, které mají dopad na tvoje chování. Tvoje okolí s nimi počítá - pokud se ovšem o nich vůbec dozví. Ale pokud je úmyslně zamlčuješ, pak ti nikdo není povinen pomoci - přece jsi dala všem jasně najevo, že o to nestojíš. A až se to podobné situace dostaneš, tak se nediv - vina je, bohužel, u tebe. Nemusíš vykládat, jak jste se s manželem milovali, ale měla bys říct, pokud se vážně pohádáte - změna tvé výkonnosti se totiž projeví na výkonu všech, kdo se s tebou ten den setkají - všichni vycítí, že nejsi ve své kůži. A jediné, co jsou povinni, je chránit sebe, nikoliv tebe.

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:16:36
  15. avatar
    [57] Léthé [*]

    Nyotaimori: ty jsi číslo. Škoda že nepracujeme v jenom podniku . Tak krásně by se nám to mlčelo .

    Jo….a chceš vědět co znamená „být namyšlená“....já byla dříve podle starých nevrlých panen v práci hodně namyšlená....byla jsem mladá o hodně hezká, ale vždy ze srdíčkem na dlani .....tak tohle znamená být namyšlená.

    Jedou mi sem kindrharanti...mizím Zachraň se kdo můžeš

    superkarma: 0 25.11.2005, 15:29:59
  16. [56] Zuzanicka [*]

    Léthé: janička má tři oči a manžel dva ptáky

    superkarma: 0 25.11.2005, 14:51:31
  17. [55] tanecnice [*]

    Jsem si jista,ze vasi kolegove a kolegyne jen meli malo prilezitosti v zivote potkat lidi jako jste vy.Ja jsem nechapala a dlouho me rozcilovalo,ze nektere zname se proste vubec nechtely bavit o svych pritelich.brala jsem to,ze mi neduveruji a ze se nechteji delit.Az po nekolika zkusenostech mi doslo, ze jsme kazda jina,a to je vse.
    Ale jinak moc souhlasim s lilithheta.

    superkarma: 0 25.11.2005, 14:35:41
  18. avatar
    [53] lilithheta [*]

    No tak si něco vymysli, když se ti nechce odkrývat své soukromí. Já vím, že ti jde asi o princip, ale radši bych brala práci, kde se občas podělím o nějakou "pikantnost" (byť i smyšlenou) než dělat za min. plat nebo pod despotickým (harašícím) šéfem. Taky dělám v podobném kolektivu jako ty (a jsem tvor zamlklý a dost nespolečenský), ale tohle řešit mi tedy rozhodně problémy nedělá. Můj zásadní problém je spíš, jak vydržet do příští výplaty bez vyhlášení bankrotu.

    superkarma: 0 25.11.2005, 13:03:21
  19. avatar
    [47] catcat [*]

    Celá léta jsem měla drbací kroužek v kanceláři (oni se všichni sešli na kafíčko). Není nic únavnějšího, než ranní přetřásání volovin, když si chcete přečíst mejly a tak. Teď sedím v propojené kanceláři s kolegou, kde naprosto ctíme své soukromí, povíme si, co uznáme za vhodné (potíže s mou dcerou, s jeho přestavbou koupelny, řešíme nesmrtelnost chrousta a tak)a báječně nám to vyhovuje. Zbytek drbacího kolektivu se přesídlil o patro výš v baráku a já nemám potřebu tam docházet. Dostala jsem nálepku vyvržence společnosti, protože s nima na kafíčko nechodím. A když mi to vyčítala i moje šéfová, řekla jsem jí, že kafe nepiju, že piju minerálky. Je to těžký, ale společné porady 1x týdně přežiju a prípadné oslavy probíhají v klidu zbraní a neutrálních tématech. Ale ode mě se už nedozví ani ň, všechno roznesly doširoka dodaleka, takže děkuji, nechci.

    superkarma: 0 25.11.2005, 11:26:47
  20. avatar
    [46] Žábina [*]

    milá Jano, přesně tohle i když možná ne tak přehnaně jak popisuješ jsem měla ve svém minulém zaměstnání
    teď to vůbec nepřipadá v úvahu a víš že se mi po té atmosféře stýská? my si tedy nesvěřovali jak často se milujeme a podobné pikantnosti, ale se svými problémy s dětmi a rodinou /pokud to nebylo vyloženě intimní/ ano..a často jsme si tím vypovídáním pomohli a ostatní nám třeba svým jiným pohledem na věc ukázali to co my sami neviděli...

    superkarma: 0 25.11.2005, 11:10:51

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [42] marcellina* [*]

    ja taky do prace svoje soukromi netaham... Samozrejme, ze zakladni veci veci: vdana/svobodna, deti/bez detna, pritel/single... ale rozebirat nic nehodlam a nikdo to po mne nechce. Co nereknu sama, ze mne nikdo nepaci a je to i naopak

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:46:54
  2. avatar
    [41] Aja [*]

    Jano, já jsem tak divná! Dokonce jsem zkusila mezi místní drbny hodit pár "informací" a pak jsem čekala odkud a v jaké podobě se ke mě vrátí!
    Mám je na háku

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:36:41
  3. avatar
    [40] Kelly [*]

    traxina: tak povídej, jsme všichni jedno velké ucho ...

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:26:06
  4. avatar
    [38] RenataP [*]

    Teď si vzpomínám, že v bývalým zaměstnání měsíc co měsíc v den výplaty chodili s kasičkou a žebrali 50,-Kč na dary. Z toho se následně platila vypijanda a vyžíračka. Ale bohužel pro ty, co nekvaltovali na poslední autobus.... Ale dát jsem musela, jináč bych byla NAMYŠLENÁ
    Brrr, ještě že tam už nejsem...

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:17:49
  5. avatar
    [37] Kelly [*]

    Nyotaimori: rozjeli ... vlakem nebo s krabicovým vínem?

    superkarma: 0 25.11.2005, 10:02:57
  6. avatar
    [34] novinka [*]

    já bych se přikláněla k těm názorúm, že mi to zas tak ujeté nepřipadá-povídat si o soukromých věcech (pochopitelně rozlišuji věci soukromé a intimní), pokud jsem s někým dnes a denně téměř 10 hodin v práci, tak mi přijde normální, když se mě kolega zeptá jak se líbí holce na střední škole,jestli už jsem zazimovala muškáty, nebo ať mu dám tip na něco dobrého-proč ne A nemá to nic společného s vytížeností.Není to o tom, že se sedí půl dne u kafe,ale pokud jdeme na oběd, tak se tam nechci zabývat, co nám zas kdo kde dluží a podobně...

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:43:56
  7. avatar
    [33] Kelly [*]

    Nyotaimori: Já to mám taky u prdele, jestli působím namyšleně nebo ne ... tohle mě vždycky dožere ... spousta lidí mi řekla, aniž by mě blíže znala, že jsem namyšlená ... co to vlastně je? to namyšlená? ... že jdu přímo a na nikoho nemrkám? že nejdu s kdejakým hejhulou na štamprli, že každého pošlu do prdele, když se mi nelíbí?
    Ano, nosím nos víc nahoru, než ostatní, ale já nepotřebuji koukat pod nohy, já je dostatečně zvedám, abych nezakopla, a rovná páteř je mi bližší, než nějaký přiblblík, kterému bych se klimbavou chůzí asi zalíbila.

    Jo ... těm slovákům jsi měla dát předvolbu aspoň do Brazílie ...

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:26:32
  8. [32] a.... [*]

    přiznávám se, že jsem studený psí čumák a v práci o soukromí nemluvím: Abych to uvedla na pravou míru- nemluvím o důležitých věcech ze svého soukromí-takže jsem zde např. nikomu neřekla, že s manželem nežijeme v jedné domácnosti,že žiju s přítelem, neříkám, jaké měla moje dcera známky na vysvědčení(věru není se čím chlubit ). Abych nevypadala jako naprosto nekomunikativní občas dám k dobru takové informace, kam jedem na dovolenou a jaký to tam bylo,co jsem koupila k vánocům pro dceru, že musím maminku odvézt na chalupu a vedu hovory o svých kočkách...prostě témata neutrální.

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:19:46
  9. avatar
    [31] Kelly [*]

    Já bych si je vychutnala ... to by byly řeči hodny bájí a pověstí , až by jim uši střihaly

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:13:14
  10. avatar
    [30] Gabi [*]

    Já bych to něřešila - podle mě lidi, co mají denně čas na "kafíčka" a "drbání" nejsou opravdu pracovně vytíženi. Když jsem po VŠ nastupovala do zaměstnání, měla jsem za sebou léta přívýdělku na ŽL, také se dělaly oslavičky a drbací kroužky. Rozhodně jsem omítla konzumaci alkoholu v pracovní době, na dárky jsem samozřejmě přispěla - ale vybíralo se jen u kulatin, občas nějaká ta kytka. Žádné pohoštění a podobné nesmysly. Hovory o soukromí mi vadily, ale po letech jsem zjistila, že je mi to ukradené - on si stejně nikdo nic nepamatuje a jsou to jen takové tlachy. Ale na sedánky u kávy chodím pouze, když se projednávají pracovní záležitosti. netrap se tím a klidně buď "za divnou" - kamarádíčkovat se s kolegy není povinnost, dokonce si myslím, že určitý odstup je výhodou.

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:13:05
  11. avatar
    [29] Wiki [*]

    Nyotamori s tim nemluvenim a poslouchanim to mame stejne, nekdy vyrazime na kafe a spolecne pomlcime

    superkarma: 0 25.11.2005, 09:10:00
  12. avatar
    [27] Helik [*]

    Ja myslím že povídat si s lidmi se kterými trávím půl dne je celkem logické.Jasně že ani já bych nevyprávěla kolikrát se s manželem milujeme,ale sem tam něco ze svého soukromí vyprávím. Jinak totiž opravdu člověk příjde těm ostatním namyšlený.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:27:20
  13. [26] Anai [*]

    Měla jsem před 5 lety práci, no "práci", byla jsem tam 15 let a bylo to moje zázemí a psychické útočiště v době, kdy jsem žila soukromě opravdu ve velkých průserech (rozvod, odebrání dětí, krach nových vztahů). Hrozně mě kolegové a kolegyně drželi nad vodou. Já to tam milovala až tak, že jsem snad nikdy nebyla nemocná! Odešla jsem kvůli penězům, teď je to skoro pravý opak, ale naštěstí mám zázemí doma, což je asi lepší. Takže - tam, v ústavu, tehdy, o mně věděl každý všechno a moc a moc pomáhal. Se spoustou z nich se dodnes scházím a jsou to jedni z mých nejbližších přátel! Navíc jsem extrovert a příběhy ze soukromého života dávám bez zábran ráda kdykoliv k dispozici. Bohužel tady, v novém místě, už si dávám pozor. V ústavu to nikdy nikdo nezneužil! Jo, lidi v práci o sobě rádi mluví, to je normální, ale Ty jsi jiná, tak to trošku zahraj do autu, dbej na dobré vztahy, řekni jen tak něco a bude pokoj, třeba v legraci a tak.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:18:31
  14. avatar
    [25] psycho [*]

    Já bych to spíše rozdělil do dvou rovin, s některými lidmi na podniku se znám už přes 20 let a potkávám se s nimi i mimo práci, hraji s nimi fotbal nebo hokej, potkávám je v hospodě, s těmi si popovídám i našich starostech, stejně to ráno poznají, jen se na mě koukou, znají mě a já je taky. A s druhými si nepovídám nic.

    superkarma: 0 25.11.2005, 08:14:11
  15. avatar
    [22] Odemětobě [*]

    Mili: souhlasím s prosíváním poskytovaných informací.Cokoliv se může stát a pak se důvěrná informace může zneužít.Jinak mně nevadí takovéto tlachání o vaření,známkách ve škole nebo o nedělním výletě.Vždycky jsem se vyhýbala intimnostem.Ale je fakt,že spíš dělám lidem vrbu a o sobě mluvit nemusím.

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:59:40
  16. [20] Maria28 [*]

    Já si myslím, když v práci trávíme hodně času, že by člověk trochu toho soukromí do světa pustit měl. Já v jednom městě bydlím a ve druhém pracuji. Jako sekretářka. Takže potřebuji vědět, kde mám nechat zarámovat diplom, v které restauraci uspořádat večírek pro klienty, který taxikář je levný atd. Tím, že o sobě něco víme – kolik kdo má dětí, dostaly se na školu,nedostaly se na školu, jsou třeba postižené, tak se člověk vyhne i různému faux pas. Postelové záležitosti teda neprobíráme, pouze s kolegyní která sedí se mnou v kanceláři a zůstává to opravdu jen mezi námi. Já jsem rozvedená. Vlastně jsem byla rozvedena. Dlouho jsem to nikomu neřekla, protože bych začala okamžitě bulit. Pak jsem potřebovala půjčku na pořízení bytu, tak jsem musela s pravdou ven. Do 20 minut to věděla obě patra (cca 40 lidí) a můžu říct, že se kolegové ke mně chovají velice pěkně (např. jsem potřebovala odvézt novou sedačku – nebyl problém, jízdní kolo mi nafukuje domovník, já zase vypomůžu s německými překlady, i soukromými atd…). Samozřejmě záleží na kolektivu. Pokud v něm převažují závistivci a škodolibci, pak je opravdu lepší pokusit se sehnat jiné zaměstnání. Ale berte v úvahu, že všude je něco, nikde to není ideální.

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:46:10
  17. avatar
    [18] m.k. [*]

    Myslím si,že je to každého věc,protože někdo je spíš uzavřený a někdo ukecaný až moc.Já osobně zastávám názor proč se nepobavit,ale s mírou,protože některé věci by měli zůstat pod povrchem a přílišná familiárnost může i uškodit

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:31:07
  18. avatar
    [16] svetluszka [*]

    .... ... zbytečně to dramatizuješ.... .... nevím proč bych se měla cítit divně, když se mě někdo zeptá jak se mají mí děti...a jak dlouho jsem třeba vdaná..... .... když se o tomhle nechci bavit, vždycky existuje taková odpověď která nikoho nenaštve a ještě se nasmějeme..... .....
    A rozhodně bych si nemyslela že...." že je všechny až přespříliš zajímá mé soukromí.".......

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:13:29
  19. avatar
    [15] LBU [*]

    SOuhlasím s Léthé 7. Asi mám zažité návyky ještě z jiné doby, kdy jsme v práci byli všichni jedna VELKÁ RODINA . Já se ráda dozvím o životě svých kolegů a taky se ráda pochlubím. Taky o čem se máme na obědě bavit? Pokud někdo nechce mluvit nevadí.

    superkarma: 0 25.11.2005, 07:13:05
  20. avatar
    [12] Žížala [*]

    Všeho s mírou, tohle jsou zas moc velký extrémy co uvádíte. Samo že se nebudu bavit denně o tom "jak mi to včera starej udělal". Ale představu o tom, jak kdo z lidí z práce žije v soukromí zhruba mám a oni o mě taky. I když třeba takovou informaci, že jsem se rozešla s přítelem jsem vybalila taky až po několika měsících

    superkarma: 0 25.11.2005, 06:18:20
  21. avatar
    [11] RenataP [*]

    No furt lepší, než nová kolegyně, které jsem začala vysvětlovat její práci, načež se na mě koukla a rozvinula rozhovor o tom, že zaboha nemůže sehnat podprdu, páč má děsně velký kozy .
    Jestli to byla narážka na mý pidi kozy..... , každopádně v podobným kolektivu jsem pracovala a není nic horšího, když vám soustředění na práci prokládají kolegyně problémy s manžely, rozvody, syny, menstruací, kozama a internetovou seznamkou...........
    Lethé: Super rada !!!!

    superkarma: 0 25.11.2005, 06:07:51
  22. avatar
    [10] Blueberry [*]

    Jeden muj klient je firma britsko-kanadska a jedina, ktera nepovida moc o svem soukromi, jsem ja. Jinak taky vim vse o vsech, ale je neslusne nekomu rict "fuck off so I can do my job" , tak to musim vytrpet.

    superkarma: 0 25.11.2005, 03:33:58
  23. avatar
    [9] Léthé [*]

    *Kotě*:no tak jo ...já mám raději ten český způsob ...a jak jí to ten starý vlastně udělal?

    superkarma: 0 25.11.2005, 03:02:46
  24. avatar
    [8] *Kotě* [*]

    Léthé: rozhodně jsem si nepřipadala jako mezi studenými čumáky, naopak všichni se k sobě vždy chovali velice mile a přátelsky, akorát se prostě nepěstovalo žádné bratříčkování po práci a místo hovorů o soukromí se mluvilo buď o profesních, nebo obecných věcech.

    Musím říct, že mi to velice vyhovovalo a že tomu rozhodně dávám přednost před českým přístupem.

    Když si vzpomenu, jak jsem na SŠ byla na brigádě v pekařství a svačinová pauza probíhala ve znamení vzájemných referencí "jak mi to ten můj starej včera udělal"... kdepak, radši mám britský způsob

    superkarma: 0 25.11.2005, 02:39:53
  25. avatar
    [7] Léthé [*]

    *Kotě*: Mě by se naopak takovém pracovním kolektivu pracovat nechtělo . Nemám ráda studené psí čumáky . Člověk může o sobě mluvit, aniž by své soukromý příliš otvíral, je ale fakt, že by toto mělo být dobrovolné…chce mluvit, mluví, nechce mluvit, nemluví….tak je to alespoň u nás .


    Ostatně, co je špatného na tom, když se nám kolegyně pochlubí tím, že její dceru přijali na medicínu bez toho, že by byl nějaký lékař široko daleko v rodině….nechtějte být reservovaní Anglání . Zůstaňte Češi .

    superkarma: 0 25.11.2005, 02:30:20
  26. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Já jsem teda pracovala ve firmě, kde by nikoho o svém soukromí v práci mluvit nenapadlo a naopak se to považovalo za mírně nežádoucí - ovšem to byla firma britská. Vzpomínám si, že u jednoho spolupracovníka jsem se až po půl roce dověděla, že se oženil zlatí rezervovaní Angláni

    superkarma: 0 25.11.2005, 01:57:32
  27. avatar
    [4] evita_ij [*]

    Boubel: Léthé Ti musí stačit, taky to napsala dost dobře

    superkarma: 0 25.11.2005, 00:42:40
  28. avatar
    [3] Léthé [*]

    Boubel:již se probouzí ....za chvilku je tady

    superkarma: 0 25.11.2005, 00:42:07
  29. avatar
    [2] Boubel [*]

    A kde je Nyotaimori? Dlouho jsem tady nebyla a těšila jsem se na její hlášky, zůstala jsem vyjímečně dýl vzhůru a kočena si válí šunky...

    superkarma: 0 25.11.2005, 00:26:50
  30. avatar
    [1] Léthé [*]

    zasednul jsi na tebe šéf, že nemluvíš o dětech ....kde to prosím pracuješ? Tak něco řekni ….třeba že Janička má tři oči a tvůj manžel dva ptáky…….andulku a kanárka a třeba jim to na čas vystačí .

    superkarma: 0 25.11.2005, 00:23:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme