Bulvár

Jsem divadelní světluška


Hana Tesárková vystudovala střední uměleckou průmyslovou školu nábytku. Do divadla nikdy moc nechodila a bála se doma vyšroubovat i žárovku. Kdyby jí tehdy někdo řekl, že bude dělat hlavní osvětlovačku v divadle, asi by si poklepala na čelo. Ovšem cesty Páně jsou nevyzpytatelné, a tak je dnes jedinou vedoucí osvětlovačkou v České republice a v divadle jí teď říkají „Světluško“.

 

Jak jste se dostala k místu hlavní osvětlovačky?

Když jsem po rozvodu v roce 1979 nevěděla, co s načatým večerem. Hledala jsem nějaké místo uvaděčky v divadle. Po všech možných telefonátech jsem dostala místo v divadle ABC. Strašně se mi tu zalíbilo a chtěla jsem tu dělat něco víc. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala uměleckou školu nábytku, tak mi nabídli místo rekvizitářky. Z toho pak nějak sešlo, a tak mi zůstalo zase místo jen té uvaděčky. Naštěstí si mě ale všiml tehdejší hlavní osvětlovač a nabídl mi místo u světel. Potřeboval někoho, kdo by mu nosil kabely a byl k dispozici i dopoledne na zkouškách. Tak jsem to místo vzala.

 

Nebylo to náročné, přejít z nábytku na světla?

Bylo. Ve svých třiadvaceti letech jsem se musela naučit všemu o elektřině a spol. Tak jsem začala chodit do školy s 16letými kluky. Obor elektromechanička strojů a zařízení. Měla jsem však kliku na užasnou osobu, na kterou nikdy nezapomenu, Eda Velechovský. Ten mě učil svítit divadlo a z toho, co mi o této profesi řekl, čerpám do dnes. Nikdo nečekal, že u toho zůstanu, ale mě to hrozně chytlo. Takže když v roce 1991 Eda odcházel do penze, nabídli mi místo vedoucí osvětlovačky a já ho přijala. Pak jsem ještě pár let šéfovala jemu, než odešel úplně. Dodnes šéfuji třem mužskejm a zatím tady všichni zůstávají, tak jsou se mnou asi spokojení. :)

 

Co všechno obnáší práce vrchní osvětlovačky?

Práce vrchního osvětlovače, jak zní název této profese, i když jsem žena, obnáší v každém divadle něco jiného. V některém divadle vrchní osvětlovač spolupracuje jen s režisérem, vlastně dělá papírovou práci. Pod ním je regulant, který pracuje na osvětlovací mašině a jede představení. Pak jsou lidé, kteří nasvěcují představení, a jsou tam ještě lidé, kteří štychujou herce, čili vodí tím reflektorem herce po jevišti a připravují kabely na jevišti a tak. Já až na to štychování dělám vlastně všechno. Připravuji s režisérem představení, vymýšlíme světelné změny a nálady, nasvěcuji si přestavení, pak si ho odjedu i na světelné mašině, i nosím ty kabely.

 

Při nasvěcování představení je důležité pracovat i s herci. Jak se vám s nimi spolupracuje?

Tak v tomhle je toto divadlo zlaté! Když mi někdo špatně stojí ve světle, tak si to řeknem a on si na to dá pozor. Když něco udělám špatně já, naučil mě Eda Velechovský se chodit hercům omlouvat, a to vytváří dobré vztahy na pracovišti i dobré představení. Nemůžu nevzpomenout na herce Borise Rösnera, který byl schopný najít si na jevišti světlo, i kdyby tam nebylo. Opravdu, ten cítil to světlo, jestli stojí správně nebo ne, a dokázal se nenápadnými pohyby do toho světla dostat. A pak máte naopak herce, kteří odříkají ty svoje věty a repliky v tom jediném temném místě jeviště, které tam máte. Těm naopak říkáme „mistr stínu“.

 

V takových hrátkách se světly se asi lehce udělá nějaká chyba. Jaká chyba se například povedla vám?

No to víte, že jo. My většinou reagujeme na text nebo gesto herce. My totiž veškeré světlo ovládáme z osvětlovací kabiny. Pokud herec rozsvítí lampičku na jevišti, rozsvěcíme ji vlastně my. No a když jsem se jednou nevěnovala tomu, čemu jsem měla, povídala jsem si s kolegou, přišel Otakar Brousek na jeviště a stisknul jakoby imaginární vypínač a mělo se rozsvítit. Chudák asi třikrát cvaknul do zdi a pak zařval: „Tady ty světla dneska nějak nefungujou.“ To už jsem se probrala a světlo rozsvítila. Trvalo to jen pár vteřin, ale v tu chvíli je to na jevišti jako celá věčnost. Naštěstí tohle nebylo nic zásadního a jelo se dál.

 

Kolik světel tady vůbec máte?

My tady v divadle máme asi 120 reflektorů a z toho na každé představení se jich musí asi 60 nasměrovat, opatřit barevným filtrem, tedy nasvítit. Nejnáročnější asi v současnosti je představení Šakalí léta. Ty mají 240 světelných změn a jen písnička „Kýbl bublin“ má 48 světelných změn.

 

Jaká jste jako člověk mimo svou profesi?

Jsem taková rozporuplná osoba. Kamarádi o mně často říkají, že jsem takový babochlap. :) Technické věci mi totiž nedělají problémy, rozhodně míň než třeba vaření. Dokážu táhnout párty celou noc až do rána, ale pak se třeba na dva dny zavřu doma a pletu. :) Už jsem opletla půl divadla a svého času jsem si tím i něco málo přivydělávala.

 

A co jste ve své profesi už dokázala a máte ještě nějaký nesplněný sen?

Já jsem od svého mládí, od svých 9 let, strašně, ale strašně milovala Vaška Neckáře. Psala jsem si všechny jeho písničky. Byl to pro mě bůh. A když jsem se dostala ke světlům, tak jsem si chtěla nasvítit jeho koncert. Jeho písnička „Projdem spolu Václavák... A jednou se vrátím do divadla Rokoka...“ mě nutila k tomu, že jsem uvažovala o nabídce svítit v divadle Rokoko, ale nakonec jsem zůstala v ABC. Pak přišel rok 2007, březen, a Vašek Neckář měl v ABC koncert. Já jsem si ho celý nasvítila. Bylo to náročné, ale bratři Neckářové mi vysekli velkou poklonu. Tím se mi splnil můj životní sen a ve své profesi už žádná další nemám.

 

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji spoustu dalších úspěchů ve vaší profesi. Buďte dál Světluškou celého divadla.

 

Hana je moc příjemná paní, která divadlem a světly žije. Její práce jí zničila druhé manželství a neměla nikdy děti, ale nelituje toho, protože divadlo se stalo její rodinou. Vybudovala si uznání svých kolegů a své místo má opravdu zaslouženě. Měla jsem možnost ji při práci vidět, a dokonce si její práci i trochu osahat. Mohla jsem si rozsvítit a zhasnout divadlo a provést jednu světelnou změnu. Musím říct, že to žádná sranda není, a ruce se mi klepaly ještě o přestávce. :)

 

Hanka kromě jiného také píše texty a písničky pro přátele. Jednu takovou básničku napsala i pro nás. Můžete si ji přečíst ZDE.

   
02.10.2007 - Společnost - autor: bezradná Eleonor

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Kremzina [*]

    Kdysi za studií jsem si taky přivydělávala tím, že jsem dělala štych Znala jsem tenkrát snad všechny operety, bylo to v hudebním divadle.

    superkarma: 0 02.10.2007, 09:08:48
  2. [1] dkd [*]

    Což o to, nápad napsat o profesi osvětlovačky je dobrý, takže hodnotím za jedna. Ale provedení ? Klasicky kazí celý dojem.
    A pokud jde o písničku paní Tesařové, doufám, že obětí není její výplod.

    superkarma: 0 02.10.2007, 08:20:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme